Zatímco první pandemický rok 2020 byl z hlediska nových knih na trhu spíše chudší, v roce 2021 se naopak všichni nakladatelé snažili dohnat zpoždění. Mezi myriádou zajímavých knih nesmí zapadnout kultovní Dcera železného draka, náročné, avšak geniální čtivo, které cíleně míjí všechny žánrové škatulky.

Michael Swanwick je jedním z těch slavných anglo-amerických autorů fantastiky, jejichž tvorby bylo v českém překladu dosud hříšně málo – alespoň pokud jde o romány, protože povídek mu to už vyšla řada. Nakladatelství Argo se to rozhodlo změnit a vytáhlo s náročným, avšak čarokrásným románem Dcera železného draka. Ačkoli v originále vyšel už v roce 1993, autorova snaha popřít všechny známé zákony fantastických žánrů (a přiznejme si, i jakékoli jiné literatury) z něj činí čtivo nápadně příbuzné pozdějším počinům z vlny New Weird, jako je Květinová zkouška Jaye Lakea, diptych Pergament a Atrament Hala Duncana, česky nedávno vydaný Chmurný válečník Alistaira Rennieho nebo různé pokusy Jeffa Vandermeera.

Hořkosladká psychedelie

Jedním z hlavních prvků Dcery železného draka je typický young adult příběh odstrkované dívky, která postupně dospívá, prochází si prvními láskami, charakteristickými rebeliemi puberty i momenty deziluze a snaží se najít si své místo ve světě. Jenže. V dětství byla ukradena své lidské matce a propašována do paralelního vesmíru, v němž o člověka zakopnete stěží, zato se to tu hemží elfy, trpaslíky, vílami a všemožnými dalšími fantasy bytostmi. Jenže! Onen svět snoubí steampunkově-dickensovské kulisy, v nichž průmyslníci vykořisťují malé děti v továrnách, dohromady s přísně hierarchickou, ritualistickou a sexistickou společností elfské smetánky, která si pouští televizi, chodí do nákupních center a studuje alchymii na univerzitách. Jenže!!! Na denním pořádku je tu navíc nevýslovná brutalita, kdy není nouze o manipulace a vraždy, nikdo se neošívá ani nad krádežemi a tvrdými drogami a v jistý moment v druhé polovině knihy se hlavní hrdinka přizná, že se ráda vyžívá v orgiích. A abychom nezapomněli, jsou tu draci, ale jsou mechaničtí a svody jejich temné inteligence jsou nejčernější ze všech.

Vážky stály v hloučku u postranního vchodu a kouřily. Protože na těle zůstávaly neoténní ještě dlouho po dosažení pohlavní zralosti, vypadaly jako zvrhlé děti. Jane je vídala každý den, klevetily, samým vzrušením bzučely křídly, špičaté kyčle, žádná prsa, značkové džíny a průhledné hedvábné blůzky, špačky orazítkované rtěnkou cvrnkaly na školní dvůr. Jane si vybrala tu, která vypadala maličko méně odtažitá než ostatní, a počkala si, až se odtrhne od party. „Můžu na chvilku? (…) Kde dostanu kvalitní informace o antikoncepci?“ (str. 148)

Příběh, který začíná v zásadě nudným úvodem o partě trochu zvláštních, předčasně vyspělých dětí, které se snaží utéct z otrocké továrny, se skrz různá dějství neustále vyvíjí. Swanwickova představivost je, zdá se, nekonečná a neustále přihazuje další a další detaily světa, kde se vypravěčské koncepty, na něž jsme zvyklí, páří mezi sebou a plodí prazvláštní variace. Řada věcí zůstává nedořečených, takže si je čtenář musí násilně spojovat mezi řádky. Nespolehlivá není jen sama hlavní hrdinka, ale i všechny další postavy – a vypravěč k tomu. Přesto je příběh zároveň neuvěřitelně čtivý (poklona Robertu Tschornovi za překlad), a pokud přistoupíte na pravidla autorovy hry, všechno to jakýmsi zvráceným způsobem začne dávat smysl. Konec (byť trochu useknutý, jak se u knih, které opisují životní dráhu složitých postav občas stává) nasadí všemu nádherně hořkosladkou korunu a vysvětlí právě tolik, aby to čtenáře ještě trochu naposledy zmátlo.

Michael Swanwick v pěti bodech

1. Americký autor fantastiky.
2. Je výrazným povídkářem. Za krátkou tvorbu získal pětkrát cenu Hugo, ale i Světovou cenu fantasy či Pamětní cenu Theodora Sturgeona.
3. Některé jeho stěžejní povídky vyšly i česky, například časopisecky v Ikarii a XB-1.
4. Kromě Dcery železného draka a dvou volných pokračování má ale na kontě i další romány, například Nebulou oceněný Stations of the Tide a řadu dalších samostatných knih.
5. Žije se svou ženou Marianne C. Porterovou, s níž má syna Seana.

Jeden z vrcholů roku

Dcera železného draka patří mezi ty romány, které polovina čtenářů zhnuseně odloží nedočtené, protože je znudí, zmatou či vyděsí svým nesourodým, subverzivním obsahem. To je v pořádku. Druhá polovina čtenářů si užije nezapomenutelnou psychedelickou jízdu, která patří k vrcholům česky vydané fantastiky roku 2021. A kdoví, třeba se u nás dočkáme i dvou volných pokračování, které Swanwick napsal vždy s desetiletým odstupem o zcela jiných hrdinech, avšak ve stejně opojném světě.

• Michael Swanwick: Dcera železného draka
• Argo, 2021
• překlad: Robert Tschorn
• obálka: Mikuláš Podprocký
• 372 stran, 448 Kč (v e-shopu Fantasye již za 403 Kč)