Punisher MAX: Otrokáři jsou nepříjemná karikatura obchodu s lidmi, Garth Ennis: Otrokáři (Punisher MAX)
 |
Někdy je dobře, že komiksové postavy jsou jen fikcí. V Otrokářích si scénárista Garth Ennis bere z reality mnoho a čtení bolí.
Samozvaný mstitel Punisher se nikdy moc nezajímal o osud obětí grázlů, které zabíjí. Už takhle je jeho psychika dost chatrná. Když si nedává pozor, má problém rozeznat, jestli je potok krve skutečný, nebo jen sen. Obchod s lidským masem ale pohne i s ledovým kamenem, který kdysi býval srdcem Franka Castla. Na rutinní čistce města narazí na dívku vyděšenou k smrti a ta hystericky upřímným voláním o pomoc v Punsiherovi po dlouhé době probudí člověka. Nebo alespoň jeho zbytek.
V Otrokářích jde Punisher do sebe. Po poslední knize Dole je nahoře, černá je bílá přestává halucinovat a své kroky řídí rozumem a plánováním. Úctyhodné. Upřímně, musí se mít na pozoru, protože tentokrát před sebou nemá pologramotnou bandu dealerů z předměstí. Do merku si vzal partu veteránů z kosovské války, kteří žoldáctví vyměnili za obchod s bílým masem. Je to výnosnější, pohodlnější a možná ještě odpornější.
Mnoho reality bolí
Obchod s lidským masem. Už sám ten název je zvláštní, protože lidskou bytost devalvuje na shluk kostí a tkání. Kdo ví, proč se tomu tak říká. Podle logiky otrokářů je to asi jen maso. I když tohle téma potkáváme nanejvýš ve filmech nebo brožurkách humanitárních organizací, jedná se o reálný problém a konkrétní lidi. Je to jedna z těch věcí, které se dějí pod povrchem, všichni o nich vědí, ale moc se o nich nemluví. Je to totiž nepříjemné.
Díky scénáři Gartha Ennise nabízí kniha hned více pohledů na věc. Jedna z hlavních postav je sociální pracovnice, prostor dostane i zkorumpovaná policie a pár spravedlivých poldů, kteří si svou dobromyslnost „po zásluze“ odpykají. Ennis si podle všeho dal práci s rešerší a fungování obchodu popisuje přesvědčivě.
Punisher v pěti bodech
- Je bývalý voják a milující manžel a otec, jeho občanské jméno je Frank Castle a nikdy nenosí masku.
- Na stránkách komiksu se poprvé objevil v únoru 1974, když chtěl zabít Spider Mana, který byl hledán za vraždu Normana Osborna.
- Už při svém vstupu na scénu byl popisován jako krvežíznivý samozvaný ochránce, který neváhal zabíjet padouchy, což bylo v 70. letech pro všechny superhrdiny tabu.
- Je naprosto posedlý pomstou za smrt své manželky a dvou dětí, kteří zemřeli při přestřelce gangů v newyorském Central Parku.
- V knize, která vyšla v červenci 2005, se uvádí, že Punisher je aktivní už 30 let a za tu dobu zabil přibližně 2000 lidí.
Máme tu čest s jedním z dalších příběhů o samozvaném a neohroženém mstiteli, scénář ale zůstává nohama na zemi. Sám Punisher mezi řádky připouští, že i kdyby se to opravdu stalo, masakr šmelinářů a pasáků nic neřeší. Co se týče obětí, dobré konce neexistují. Jakmile se namočíte, špína nejde smýt a následky jsou fatální. Z pekla není cesty zpět.
Není dobro, není zlo
Punisher je plný rozporů a to je možná jeho nejpoutavější aspekt. Nic není bílé a nic není černé (jak možná naznačoval titul minulé knihy), neexistuje dobro ani zlo. Punisher celou tuhle krvavou jízdu podniká na základě lásky ke své rodině, přitom ale dělá věci, které se s lidstvím neslučují. To vyniká v pasáži, kdy se musí hrdina naučit mluvit řečí svých nepřátel. Přimět žoldáka, který se celý život zabýval masakrováním lidí v nikdy nekončících občanských válkách, vyžaduje jistou dávku důmyslnosti. A vězte, že Punisher dokáže být vynalézavý.
Punisher je zábavná fiktivní postava, jeho poslední kniha je ale opředena nepříjemnou pachutí skutečnosti. Vůbec nejděsivější je syrovost a samozřejmost, s kterou o problému obchodu s lidmi vypráví. Garth Ennis se v Otrokářích rozhodl pro odvážné téma a patří mu za to respekt. Tato kniha opět potvrzuje, že Punisher není akční zábava pro náctileté, ale kvalitní komiksový thriller.
- Garth Ennis: Otrokáři (Punisher MAX)
- kresba: Leandro Fernandez
- BB art, 2012
- překlad: Richard Podaný
- 144 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)
