Puls, Stephen King
 |
„On snad začal opět fetovat.“ Tak na tom se po přečtení prvních stran knihy „Puls“ s úsměvem na tváři shodla většina kingomanů z mého okolí. Toto tvrzení je založené na faktu, že King fetující a chlastající psal jinak (krvavěji a geniálněji), než když přešel do režimu abstinence. Mnoho jeho fandů je dnes rozděleno na dva názorové proudy, a to, že král hororů, který do začátku 90. let minulého století dle vlastních slov nebyl nikdy střízlivý více než 4 – 5 hodin denně, psal jinak, než když pak s touto závislostí začal bojovat. Prostě mnoho čtenářů si myslí, že nadrátovaný King dokázal naše noční můry převést na papír působivěji než King střízlivý.
Z toho důvodu mne prvních pár stránek z knihy „Puls“ přivedlo k názoru, že král hororů si možná opět našel cestu ke starým kamarádům. Už od prvních kapitol se na nás vyvalí celé sudy krve a šílenství. Lidstvo je zdecimováno během pár dní jevem zvaným Puls. Jevem, který šíří mobilní sítě a kde každý příjemce signálu ztratí v sobě poslední kousky inteligence a lidství a změní se ve vraždící zvíře. Tím vším nás od prvních chvil provází hlavní hrdina příběhu, mladý výtvarník Clayton Riddell, který v Bostonu právě uzavřel životní smlouvu s komiksovým vydavatelstvím. Jeho štěstí ale trvalo jen do oné odpolední minuty, kdy ve frontě na zmrzlinu před ním stojící slečna po zvednutí mobilního telefonu vlastními zuby roztrhala krk ženě před sebou, než ho napadl muž s kuchyňským nožem, než se auta stala zbraní na čtyřech kolech, z nebe nad Bostonem začala padat letadla a policisté pro zachování lidskosti začali vystřelovat mozky všem, kdo nevypadali normálně…
Většina čtenářů se hned po přečtení anotace shodla na tom, že King vytvořil variaci na svůj vrcholný román „Svědectví“, jen místo vojensky upraveného smrtícího viru chřipky teď pro zničení lidstva stvořil technologicky důmyslnější smrtící mobilní signál. Použil při tom ale trochu odlišný styl. Zatímco „Svědectví“ je komplexně vystavěný příběh popisující apokalypsu světa detailně ve všech krocích, „Puls“ nám přestavuje pouze jednostranný příběh tří lidí (Claye, Toma a Alice), kteří se vyhnuli signálu a jsou po zkáze Bostonu na cestě na sever do New Hampshiru a Maine.
A takto skoupý je King nejen u místa a děje, ale hlavně u charakteristiky jednotlivých postav.
Jedním z nejdůležitějších prvků Kingovy stavby příběhu bývá pro navození větší hrůzy právě mistrná charakteristika postav. Jeho snaha o co nejdůvěrnější přiblížení hrdiny nám, čtenářům, abychom později ještě emocionálněji prožívali jeho zkázu. Zde nic takového není. Touto strohostí se vyznačuje většina knihy. Čtenář neví mimo okolí našich hrdinů nic o tom, co se děje, nezjistí nic o původci signálů ani o jeho motivaci, proč se „zombie“ shlukují do hejn, proč telepaticky ovládají přenosné CD přehrávače atd. Pro tuto stavbu příběhu bych snad uvažoval, že „Puls“ měl být vydaný jako dílo z dílny Richarda Bachmana. Krátké, úderné, krvavé a brutální. Pro mnohé má tato strohost své opodstatnění a vidí v ní genialitu. Já osobně ztotožnění se s postavami postrádám.
Příběh na mne působil jako vysílání CNN z válečné zóny. Mnoho krve a brutality, ale pocit zúčastněného děsu a beznaděje ve mně nevzbuzoval. Připadal jsem si tak trochu ošizený, jako majitel nového červeného ferrari, který ale zjistí, že pod blýskavou karmínovou červení se skrývá motor z fabie.
Myslím proto, že potenciál daný příběhem King nevyužil ani z poloviny.
- Stephen King: Puls
- vydal: Beta Dobrovský, Praha 2006
- přeložila: Linda Bartošková
- obálka: Tomáš Kropáček
- 328 stran / 299 Kč
