Půlnoční vlny, Steven Erikson
 |
Malazská kniha padlých kanadského spisovatele Stevena Eriksona si stejně jako jinde ve světě i u nás získala množství nadšených fanoušků. Cyklus se velmi utěšeně rozrůstá, takže se zdá, že se autorovi jeho ambiciózní plán deseti knih daří zdárně naplňovat. Zatímco ve světě se právě do rukou anglicky mluvících čtenářů dostává sedmý díl této ságy, čeští čtenáři jsou od počátku května jen o dvě knihy pozadu. Na pulty knihkupectví totiž dorazila pátá kniha PŮLNOČNÍ VLNY.
Kdybych měl odhadnout, o kom či o čem bude pátý díl, tipoval bych na Paliče mostů a Dujekův houfec, tedy hrdiny, o nichž pojednávala nejprve jednička a pak i trojka. Podle logiky by se tedy měli objevit i v pětce. Ovšem Erikson rozhodně nepatří k předvídatelným autorům a rád překvapuje. V Půlnočních vlnách se rozhodl podívat do úplně odlišného koutu svého světa a vyprávět příběh dalších ras a národů. Tentokrát si vybral dlouhověké Tiste Edury.
Po desetiletích krvavých bojů jsou kmeny Tiste Edurů konečně sjednoceny pod vládou jediného muže – hirotského krále-zaklínače. Tento ambiciózní válečník a mág hodlá obnovit zašlou slávu a moc své rasy, a aby mohl uskutečnit svůj sen, je odhodlán k čemukoli. Třeba i uzavřít spojenectví se silami a bohy, jejichž motivace je přinejmenším podezřelá. Ale král-zaklínač se rozhodl zariskovat, a tak ho uprostřed sněhu a ledu nyní čeká přislíbená odměna. Dar, který mnohonásobně zvýší jeho moc. Dar, který se však lehce může ukázat darem danajským.
Edurové ovšem nyní budou potřebovat veškerou svou válečnickou a magickou moc. Mocné království Leder na jihu totiž už dlouho mlsně pokukuje po jejich územích. Vojenskou silou či lstí se Ledeřanům podařilo zotročit sousední kmeny a nyní usoudili, že nastal čas, aby si podrobili i Edury. A hledají jen záminku pro vojenský vpád. Sebevědomí Ledeřané, stejně zdatní vojáci jako obchodníci, si nepřipouští, že by mohli prohrát, a už se těší na nové příležitosti se obohatit. Ovšem vypadá to, že narazila kosa na kámen…
Erikson, jak už je jeho zvykem, opět předkládá spletitý a mnohavrstevně pojatý příběh, ve kterém se prolínají osudy celých ras a národů. Půlnoční vlny jsou v tomto smyslu střetnutím dvou civilizací vyznávajících odlišné principy i hodnoty. Tiste Edur jsou dlouhověcí, mocní a velmi konzervativní. Lpí na starých rituálech a dávných tradicích a jen pomalu přijímají novinky a změny. Peníze jsou kupříkladu pro ně jen kousky měkkého kovu, který využívají zejména při pohřbech svých mrtvých.
To v Lederu jsou peníze a zlato vším, na bohatství je založena prakticky celá společnost. Vysněnou metou téměř každého Ledeřana je zbohatnout, a pro tento cíl jsou schopni každé špatnosti, lsti či podrazu. Žijí sice krátce, ale jsou o to dravější a bezohlednější. Touha po dalším bohatství je hnacím motorem jejich rozpínavosti. V připravované válce s Edury tak vidí ti chudší příležitost ke zbohatnutí a ti bohatí možnost získat ještě více. Ledeřané, aniž by si to uvědomovali, se tak stali otroky peněz a jejich systém dluhů a dlužníků je manifestací vlastní poroby.
Nevyhnutelné střetnutí mezi Edury a Ledeřany je však jen dobře vystavěnými kulisami, v nichž autor rozehrává vlastní příběhy jednotlivých hrdinů. Dobře si totiž uvědomuje, že dějiny tvoří právě jednotlivci, a i zdánlivě nepatrné činy mohou mít dalekosáhlé důsledky. Opět sice čtenáře zahrne nepřeberným množstvím postav, ovšem jak děj krystalizuje, soustřeďuje se na několik hlavních. U Edurů jsou to zejména bratři Sengarové, jejich protiváhou pak je trojice lederských bratří Beddiktů. Do děje sice vstupují ještě mnozí další, tato skupinka je ale nejvýraznější.
Bylo by však chybou domnívat se, že stejné geny z nich dělají podobné postavy s obdobným jednáním a chováním. Jen stěží byste nalezli odlišnější typy. Je tu čestný válečník sužovaný starou vinou, zbrklý, chvástavý mladík, jenž si chce vydobýt postavení, i všemi mastmi mazaný finanční génius, který pro jistotu žije v bídě. Každý z nich působí přirozeně a živě. Každý z nich si nese vlastní prohry i vítězství, své vlastní démony. Ovšem jedno mají tyto postavy společné, něco je vyčleňuje z masy ostatních příslušníků jejich rasy. Jsou jedinečnými individualitami. A navíc jsou důležitými figurami v pěkně zákeřné hře.
Na sedmi stech stranách textu se objevují všechny prvky, pro které je Erikson tolik oblíbený – ohromné bitvy i souboje jednotlivců, spousta magie, smrtelně nebezpečné hry bohů i lidí plné léček a lstí, tajemství vyplouvající na povrch v tom nejméně očekávaném okamžiku, a konečně i láska a nenávist. To vše je připraveno v úhledném a chytlavém balení. Tentokrát ale autor přidal i něco nového – humor. Pokud jste četli jeho novelu Živí mrtví, budete vědět, o čem mluvím. Scéna, ve které se Tehol Beddikt setkává s vůdci cechu chytačů krys, je prostě naprosto geniální a úchvatná, a rozhodně byste si ji neměli nechat ujít. A není osamocena. Eriksonovi se tak podařilo textu dodat něco, co zatím postrádal, odlehčení a protiváhu temného a krvavého příběhu.
Půlnoční vlny jsou skvělým čtením, takže jen doufám, že informace, které kolují po internetu o případném ukončení českého vydávání tohoto cyklu, pokud se Půlnoční vlny nebudou prodávat, jsou pouhými fámami. (Jen tak na okraj, podle dobře informovaných zdrojů bylo Půlnočních vln vytištěno jen 800 kusů, takže ti, kteří čekají, že se tato kniha objeví v Levných knihách, pravděpodobně ostrouhají…) Já věřím, že za rok tu bude další díl. Mimochodem, má prý 1200 stran, takže je na co se těšit.
- Steven Erikson: Půlnoční vlny
- vydal: Talpress, Praha 2007
- překlad: Dana Krejčová
- obálka: Steve Stone
- 734 stran / 489 Kč
