Ptah Hotep, Charles Duits
 |
Charles Duits je francouzský spisovatel druhé poloviny dvacátého století, jehož převážná část literární tvorby nemá s fantastikou nic společného. Také román Ptah Hotep, vydaný poprvé na začátku sedmdesátých let, je proto v současné záplavě fantasy dílem značně netradičním a pozoruhodným.
Řadit Ptaha Hotepa do žánru fantasy je velice nepřesné a zjednodušující. Děj se sice odehrává ve fantastickém světě, nicméně je to jen ekvivalent světa našeho, a tak zde najdeme řeckou, římskou nebo asijskou kulturu a jejich bohy. Proto se zde můžeme setkat s Illyry (Araby), Rúmijci (Egypťany) a společně s hlavním hrdinou budeme vzývat Froditu, Posídona nebo třeba Úrana. Toto jsou však zároveň jediné prvky, které má tento svazek společné s klasickou fantasy, nečekejte žádnou magii, orky nebo nemrtvé.
Ptah Hotep hodně připomíná Egypťana Sinuheta od Miky Waltariho. Ani tak ne příběhem jako spíše jazykem. Ten je zde velmi knižní, téměř archaický, a připočítáme-li k tomu určité – ne příliš velké – paralely v samotné dějové linii a přibližně stejné časové období, do něhož jsou romány zasazeny, to jest starověk (i když konkrétně toto je docela sporné, protože mnohé náznaky napovídají, že se jedná o dobu pozdější, jakousi alternativu našeho světa, v němž starověk nikdy neskončil), máme tady dvě knížky, jež navzájem evokují představu té druhé. V Duitsově románu, podobně jako v Sinuhetovi, hrají velkou roli ženy, jež hlavního hrdinu ovlivňují a přes které autor nám mužům vzkazuje, že si jich máme vážit a ctít je.
Ptah Hotep je dědicem vysokého rúmijského hodnostáře a po vojenském převratu, kdy jsou všichni přívrženci bývalého vládce perzekvováni, utíká do ciziny, ve které musí nabrat síly, aby se mohl vrátit a získat zpět své postavení. Na cestách potká mnoho rozličných nepřátel, ale i spojenců, a setká se s kulturami, o nichž pouze četl. Zajímavý je psychologický vývoj Ptaha Hotepa, který je na začátku cesty klasickým synem šlechtice, je sice čestný a spravedlivý, nicméně je sobecký a pyšný, avšak na konci už vystupuje jako zralý, věřící muž.
Kniha je rozdělena do tří částí, Aset, Nezamh a Prádžna, což jsou jména žen, jež Ptah na svých cestách poznal a které mu radikálně změnily život, protože mu pomohly v uvědomění si sebe sama. Nečekejte žádné akční souboje nebo hororové pasáže. V Ptahu Hotepovi jsou hlavními motivy náboženství a politické intriky, podobně jako v Duně nebo v již zmiňovaném Egypťanu Sinuhetovi.
V knize Charlese Duitse objevíme mnohé velmi krásné a propracované popisné pasáže. Tyto se bohužel stávají dvousečnou zbraní, protože místy brzdí dynamiku děje a celá kniha se tak pohybuje po jakýchsi sinusoidách, kdy jednou jste na vrcholu a hltáte stránku za stránkou, a podruhé se ocitáte na dně a brodíte se hromadou popisů, jež vás vzdalují od děje. Dalším mínusem může čtenář shledat začátek románu. Prvních zhruba třicet stránek je nutné dávat pekelný pozor a velice se na knihu soustředit, protože autor vypouští přehradu jmen, která čtenáři nic neřeknou a jejichž význam se dozví až později.
Ptah Hotep je tedy román určený přemýšlivějším čtenářům a je typickou a krásnou ukázkou „jiné“ fantastické literatury, která před vámi předestře mnoho věcí, nad nimiž je nutné přemýšlet.
- Charles Duits: Ptah Hotep
- vydal: Triton, Praha 2006
- přeložil: Richard Podaný
- obálka: Jana Šourková
- 576 stran / 279 Kč
