S magií je to trochu jinak, než si většinou představujeme. Je to dar, ale ne tak úplně pro ty, kteří jí dovedou vládnout. Na různých místech v Brně (a možná nejen tam) se nachází zdroje magické energie. Tato zřídla jí v sobě postupně akumulují víc a víc. Pokud by tuto energii nikdo nečerpal, může se stát, že následky budou cíleně označeny za výbuch plynu.

Na první pohled je to velmi jednoduché. Když se zřídlo začne plnit, jednoduše k němu stačí přijít, odčerpat dostatek energie a je to. Jenomže tady právě začíná ta potíž. Co si počít s magickou silou? Nejjednodušší je investovat ji do něčeho obecně prospěšného. Tady smazat hanlivý nápis, tu opravit poškozenou lavičku, aby bylo kde si v parku sednout… Nic ovšem není jen tak.

Za prvé, tito kouzelníčci pomocníčci nikdy necestují kolem Hlavního nádraží. Snad aby se hned tak nevyčerpali. A za druhé, s jídlem roste chuť. Když už se starají o fasády, chodníky a lavičky, co takhle pokusit se udělat něco se zločinem? Potíž je v tom, že zločincům se to rozhodně nebude líbit a pravděpodobně budou protestovat poměrně hlasitě. Zároveň mají brněnští superhrdinové mnohem větší problém. Někdo nebo něco začal soustavně likvidovat zřídla. A protože bez magické energie by hlavní hrdinové a hrdinky nepřežili, může se snadno stát, že brzy nebudou tito ochránci Brna bojovat proti bezpráví, ale proti sobě.

Kristýna Sněgoňová ve třech bodech:

1. Její díla se objevují v časopise Pevnost.
2. Má za sebou několik úspěchů v literárních soutěžích (Vidoucí, CKČ, atp.)
3. Přispěla povídkami do antologií Ve stínu Říše a Ve stínu apokalypsy.

Potíž s fikcí odehrávající se výhradně v některém z českých měst je, že se autoři často neuhlídají a berou to příliš vážně. A epicky. Jenomže kdo viděl alespoň jednou (v rámci literatury či filmu) hořet New York (nebo podobnou metropoli), jen stěží se znepokojí, dojde-li k něčemu podobnému v Praze. Tím míň, je-li děj zasazen kamkoli jinam v rámci republiky. Jinými slovy, Brno není Londýn. Proto zde nebude magie fungovat dostatečně megalomansky jako tam.

Naštěstí pro čtenáře (a pro Brno) si je Kristýna Sněgoňová těchto limitů vědoma. Její hrdinové jsou takoví skoro až neorganizovaní kouzelníci, kteří sem tam vyzkouší vzít právo do vlastních rukou. Většinu z nich časem přemůže vlastní cynismus pramenící z poznání, že jejich činy změní jen málo. Ty méně šťastné přemůže organizovaný zločin nebo vedlejší účinky používání magie. Kouzlení totiž není pro ty, kdo se chtějí dožít důchodu. Alespoň v tomto se místní kouzelníci neliší od těch, co v Londýně spolupracují s říčními bohyněmi v sérii Bena Aaronovitche.

Kristýna Sněgoňová vytvořila uvěřitelný příběh, který si na nic nehraje. Zároveň je poctivě vystavěn a čtenáři dostanou příležitost seznámit se se všemi důležitými aspekty děje tak, aby mohli konec dostatečně prožívat. Krátké zastávky v minulosti jsou ve všech případech stručné a přesto informativní, takže hlavní děj je obohacen, nikoli upozaděn. Vyprávění v ich formě, respektive ve dvou ich formách, má spád a postupně nabírá na tempu. Znalost brněnského místopisu není nutná, přesto si mohou čtenáři znalí konkrétních lokací připadat jako doma.

Tajemství magie zůstane do jisté míry tajemstvím, neboť jediné vysvětlení vychází z vědomostí hlavních postav. A ačkoli tyto čas od času letmo připomenou jiné příběhy, kde se magie mísí s realitou, jak ji známe (základními prvky brněnské organizace mágů lze připomenout například Hlídky od Lukjaněnka), jsou Zřídla příběhem původním a elegantně jednoduchým.

• Kristýna Sněgoňová: Zřídla
• Epocha, 2019
• Obálka: Lukáš Tuma
• 400 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)