Příběhy pro Bastet, Michal Rybka
 |
Příběhy pro Bastet jsou debutovou sbírkou Michala Rybky, „známého redaktora PC herních magazínů“, jak praví obálka. Herní magazíny nesleduji, takže pro mě se jednalo o jméno zcela neznámé a netušila jsem, co od této sbírky očekávat. Název sám i ilustrace na obálce evokovaly atmosféru Egypta, i když spíše období dozvuků jeho slávy v koptské společnosti, nikoli klasickou dobu faraónů.
Svět, v němž se příběhy odehrávají, je však světem vzešlým z autorovy fantazie, a přestože se mnohými znaky shoduje s naším, přece jen se na mnoha detailech pozná, že je to svět jiný, řídící se jinými pravidly a zákonitostmi danými autorem. Jenže právě to, že se svět Příběhů pro Bastet od našeho světa neodlišuje příliš, umožňuje vyniknout těm odlišnostem, které jsou pro popisované události podstatné. A to, že se tento svět podobá našemu, ho činí pro čtenáře důvěrně známým a uvěřitelným i s jeho odlišnostmi. Jako pozadí příběhů plní svou funkci bez zádrhelů.
I jazyk autora odpovídá světu, jak je v povídkách líčen. Tak trošku starosvětský slovosled, košatě rozvitá souvětí, za výstavbu rozhovorů by se nemusel stydět ani Verne, který by se ovšem určitě občas styděl za použité výrazy. Silná slova jsou však použita jen v míře nutné k dosažení správné atmosféry nebo vystižení povahy mluvčího, a navíc i ona jsou tak nějak starosvětská. Je vidět, že autor má češtinu rád a nestydí se za to. O to více zamrzí neodstraněné překlepy a vynechaná písmena – vina za to však nepadá na hlavu autora, ale vydavatele a odbytých korektur.
A povídky jako takové?
Čtenáři je předkládáno třináct textů na pomezí mezi povídkou, bajkou,
pověstí a pohádkou. Některé z nich se pohádkám podobají názvem –
„O rubínovém noži“, „O meči Nerithan“, „O panně ze slonoviny a
drakovi z ebenu“ – ale ne vždy to znamená, že mají takovou i formu a
obsah. Některé jsou laděny akčně, jiné filozofičtěji a nejméně
jedna – ta poslední – se ze všeho nejvíce podobá frašce. Přesto je
to soubor, který nepostrádá jednotící prvek, a není to jen to, že se
všechny povídky odehrávají v jednom světě.
Takže: „Příkladné příběhy pro poučení dítek zábavnou formou zpracované“. Tak nějak by mohl znít podtitul této sbírky, protože záměr ukázat modelové případy toho, jak by se lidé neměli (nebo měli) chovat, po čem by neměli bažit, čemu by se měli vyhýbat, či co by naopak mělo být cílem jejich snah, je v každém jednotlivém příběhu zcela jasně vysloven, v některých dokonce přímo formou závěrečného shrnutí a poučení pro čtenáře. Při četbě se mi neodbytně vybavovala kniha, která se žánrem sci-fi a fantasy nemá nic společného, zato je klasickým představitelem podobné zábavně-mravoličné literatury: Srdce od Edmonda de Amicise. Tam je sice soubor výchovných příběhů propojen deníkovými zápisy hrdiny knihy, ale tzv. měsíční povídky mají stejný účel jako povídky v této sbírce, tedy nenásilným způsobem vést čtenáře k pochopení základních principů etiky a dát mu návod typu „Tak tudy cesta nevede“, nebo naopak „Ano, tak to má být“. Ne že bych tento druh tvorby považovala za něco neplnohodnotného či méněcenného, ale přece jen mám raději příběhy, v nichž autorův didaktický záměr není podán tak přímočaře a jednoznačně.
Jako solitér v časopise může takový příběh být příjemně osvěžujícím dezertem, ovšem pokud z dezertů sestavíte celé menu, zjistíte, že takový jídelní lístek je přece jen poněkud fádní a jednotvárný.
Přesto si umím představit, že se najde čtenář, kterému právě takto sestavená kniha padne do noty a bude nadšen.
- Michal Rybka: Příběhy pro Bastet
- vydal: Wales, Praha 2008
- obálka: Jan Balaz
- 288 stran / 219 Kč