Při čtení 451 stupňů Fahrenheita vám bude opravdu horko, Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita
 |
Není příliš mnoho sci-fi knih, které by to dotáhly až na seznam doporučené četby pro studenty, a to i přesto, že české školství vzalo fantastiku nedávno na milost. Jednou z těchto vyvolených knih je i Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.
Základní zápletka jednoho z Bradburyho stěžejních děl je právě kvůli zařazení do učebních osnov až notoricky známá, a proto k ní jenom velmi stručně. V nedaleké, i když blíže nespecifikované buducnosti se role požárníků drasticky změnila. Místo statečných příslušníků záchranných sborů bojujících s požáry se stali jakýmisi samozvanými cenzory, udržujícími status quo v dystopické totalitní společnosti. Jejich úkolem není hasit požáry, ale zapalovat zakázané knihy a s nimi i celé domy provinilců. Celý příběh se točí kolem požárníka Montaga, který po setkání se zvědavou dívkou začne zpochybňovat pozitivní úlohu svého řemesla pro společnost.
Román je to vskutku minimalistický, spíše jde o myšlenkově bohatou novelu. Počet postav byste spočítali na prstech jedné ruky, dějová linka je jednoduchá, chudá na zvraty nebo překvapení. Mnohem více než pečlivě vystavěný příběh jde o emociálně napsaný protestsong. Ray Bradbury domýšlí do důsledků mnoho z nastupujících i dlouhodobých neduhů společnosti a skrze Montagovy povzdechy a lamentace je komentuje.
Autor se situací v Americe 50. let rozhodně spokojen nebyl, a tak jeho kritika dopadá na kdeco. Není ale třeba za tím hledat jakoukoli ideologii, protože Bradbury si vezme na paškál všechno možné od školství přes média až k politickému systému. Nepodléhá ale rozhodně žádné iluzi samospasitelnosti demokracie, ani líbivým slibům socialismu. A moc dobře ví, že ani technologie sama o sobě nedokáže zaručit lidem šťastný a plnohodnotný život. Jak s perfektní úderností poznamenává v doslovu František Novotný – bez vyspělé technologie se civilizace přinejhorším obejde, ale nikdy se neobejde bez kultury.
Ovšem nejen myšlenkami živ je člověk a pro čtení Bradburyho je podstatná zejména forma vyprávění. Nečekejte žádné dobrodružné lehké čtivo po vzoru moderních YA dystopií, právě naopak. Bradbury píše velice poeticky, s důrazem na vnitřní pochody hlavního hrdiny a poetiku celého textu. Z celé knihy sálá emocionalita, vyjádřená poetikou textu plného přívlastků a metafor i dlouhými popisy vnitřních zápasů hlavního hrdiny. Tento živelný způsob má samozřejmě svá úskalí – značně narušuje tempo příběhu i jeho přístupnost. Zároveň také zapříčiní nejeden zádrhel v logice děje. Ale to není pro Bradburyho podstatné, protože on chce sdělit za pomoci emocionálního přesvědčování svou myšlenku.
Samotný příběh skvěle doplňuje předmluva samotného Bradburyho, kde autor vysvětluje postup vzniku svého díla, i doslovy od Josefa Škvoreckého z prvního českého vydání a výše zmíněného Františka Novotného, který Bradburyho odkaz začleňuje do moderních souvislostí. Jde o vítaný doplněk, který čtenáři umožní lépe pochopit dobové okolnosti a vlivy, jež 451 stupňů Fahrenheita provázejí od jeho vzniku dodnes.
Román 451 stupňů Fahrenheita není sice zrovna nejpřístupnější dílo, ale vzhledem k síle a aktuálnosti jeho myšlenek i specifickému stylu ho stojí za to přečíst. Ne každý čtenář sice bude pohlcen do příběhů od začátku do konce, ale těch 150 stránek za tu námahu rozhodně stojí.
- Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita
- Plus, 2015
- Překlad: Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký
- Obálka: Milan Malík
- 180 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
