Není zatím tak známá jako její polský kolega. Ale v případné konfrontaci by mnohem přímočařejší a drsnější Lota neměla konkurenci. Petra Neomillnerová ve svých povídkách ukazuje, čím vším si musela její zaklínačka projít, než se dostala k Psí zimě.

Je asi zbytečné připomínat, že Lotina dobrodružství rozhodně nepatří mezi ta romantická. Nebo bezpečná. S jistou dávkou nadsázky lze naopak tvrdit, že Lota dovedla dělat problémy ještě dřív, než se narodila. Navíc, coby dcera temného elfa by se občas cítila osaměle i mezi svými, nebýt dvou věrných kolegů s poněkud typickým smyslem pro humor a pro zaklínače standardním libidem. Byť některým věcem by se u sousedů asi trochu divili. V jednotlivých příbězích mají čtenáři možnost poznat Lotu v celé její bezohlednosti a cyničnosti.

Povídka Půl krve ukáže, jak se řeší konflikty mezi konkurenčními zaklínačskými školami. Milovníci intrik a komplotů ale budou zklamáni, mistři meče své vzájemné antipatie rozhodně neskrývají. Výsledek je tak značně krvavý a v podstatě zadělá jen na problémy příští.

Stříbro je, když… Lota potká Uriana. Pro mnohé čtenáře byla právě tato povídka prvním seznámením s českou zaklínačkou. A protože jde v Uriášově případě o vampýra, jakousi upírskou elitu, nedojde na dlouhé pohledy a nicneříkající fráze. Místo toho se Lota zaplete do něčeho, co bude muset rozplétat ještě v navazujícím románu.

Text Zmetek z temnot více než nesmrtelná vraždící monstra odhalí, kam až může zajít naprostá absence solidarity. Což samozřejmě neznamená, že by ta monstra fungovala pouze jako komparz a nepokusila se Lotu a spol. zabít. Právě zde se poprvé potvrdí, jak je důležité mít svého krvesaje.

Petra Neomillnerová v pěti bodech

1. Vystudovala střední školu knihovnickou.
2. Její tvorba je charakteristická emancipovanými hrdinkami a syrovým prostředím plným násilí a sexu.
3. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost.
4. V roce 2012 vyšla její první kniha pro mládež, Amélie a tma.
5. Kromě psaní se věnuje poezii a magii.

Jednotlivé příběhy povídkové sbírky vznikaly v průběhu několika let, a tak je velmi zajímavé sledovat, jak se za tu dobu hlavní protagonistka změnila. A protože jde již o druhé vydání této knihy, přímo se nabízí srovnání s prvním románem pojednávajícím o Lotě a Urianovi. Zatímco Psí zima má dostatek prostoru pro větší gradaci a celkově je naturalističtější, Zaklínačka Lota je zase dějově mnohem pestřejší. Nejde zde navíc pouze o samotné příběhy, i když jsou napínavé. Každá povídka je protkána informacemi, které dotváří zaklínaččin svět.

Lota to, ostatně jako všechny hrdinky Petry Neomillnerové, nemá vůbec jednoduché. Střípky z jejího života tak připomínají jakousi pomyslnou kroniku krutosti, bezohlednosti a většinou zbytečného násilí. Snadno se pak zapomíná na magii, vampýry a jiné potvory. Lotina realita prostě a jednoduše smrdí středověkem, byť tady autorka dovolila pověrám přerůst do skutečnosti. Snad i proto se všechny povídky čtou jedním dechem a knihu lze odložit pouze za účelem přechodu k navazujícímu románu. Nezbývá tedy než doufat, že sympatická dvojice hrdinů, nepočítáme-li ostatní zaklínače, neřekla poslední slovo a zase se brzy objeví v nějaké napínavé knize.

• Petra Neomillnerová: Zaklínačka Lota
• Motto, 2014
• Obálka: Lubomír Kupčík
• 334 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).