Na Prázdné místo, první „popotterovský“ román slavné J. K. Rowlingové, čekali všichni jako na smilování Boží, jako na pokus veleúspěšné autorky napsat něco pořádného a pro dospělé. Povedlo se to tak napůl.

Prázdné místo od počátku provázela celosvětově vysoká očekávání, která čísla prodejnosti vyhnala až do nesmyslně vysokých cifer. Ani zdaleka nejde o to, že by kniha byla špatná, problém spočívá v tom, že se tu ještě více než v Harrym Potterovi ukazují jak přednosti, tak i slabiny J. K. Rowlingové.

Je cosi shnilého v městečku Pagford

Děj Prázdného místa se odehrává na britském maloměstě, kde jednoho krásného dne, na desáté stránce románu, zemře jediná kladná postava. Barry Fairbrother pocházel z nuzných poměrů, ale dokázal se vypracovat na učitele na místní střední škole, trenéra veslařského družstva a člena obecní rady. Jeho smrtí začíná nová etapa v malých i velkých dramatech celého městečka, protože uvolněné křeslo v obecní radě může znamenat jazýček na vahách hned dvou důležitých sporů – zda má čtvrť plná feťáků a sociálních případů zůstat součástí správního celku a zda se má tamní protidrogová klinika zavřít, nebo ne.

Právě v detailní charakteristice hrdinů překonává J. K. Rowlingová sama sebe i řadu současných spisovatelů. Třebaže sleduje osudy více než desítky různě propletených postav, čtenář si je po úvodní představovací fázi jen těžko splete, protože autorka každého z nich vykreslí v příslušném neopakovatelném světle – jednoho jako uhlazeného dospělého maminčina mazánka, druhého jako výkvět ignorantských puberťáků, třetí jako milou a lehce naivní sociální pracovnici a čtvrtou jako šestnáctiletou dívku, která stokrát propadla a doma se musí potýkat s malým bratrem a fetující matkou. Postavy britské spisovatelky budou mít čtenáři rádi a budou je nenávidět, zasmějí se s nimi, ale taky jim s gustem hodí klacek pod nohy.

Kromě zatuchlého rybníčku husté sítě maloměstských intrik je pro Rowlingovou stěžejním tématem pomoc nižším sociálním vrstvám. Z odkazu Barryho Fairbrothera a z každé stránky knihy autorka přímo křičí, že naše ignorace chudých a „sociálně nepřizpůsobivých“ je minimálně stejně špatná jako zkažené mezilidské vztahy v rodině či mezi městskými představiteli. Tím, že těmto nebohým lidem, kteří si za to v mnoha případech ani nemohou, vědomě odpíráme pomoc, jenom celé společnosti ubližujeme.

I bez děje se dá napsat slušná kniha

Rowlingová se ale naneštěstí natolik snažila věrohodně popsat zatuchlé prostředí britského maloměsta, že do svého románu zapomněla připsat jakýkoli propracovanější příběh. Na více než pěti stovkách stran se prakticky nic nestane, třebaže se autorka snažila držet pravidel antického dramatu a nad jejím melodramatickým závěrem slabší povahy bezpochyby uroní alespoň jednu slzu. To ovšem nutně neznamená, že by se kniha nedala číst. Naopak, díky silným postavám a svižnému i vtipnému stylu není pro začteného člověka problém přejet tramvajovou zastávku.

J. K. Rowlingová v pěti bodech

1. Slavná autorka příběhů Harryho Pottera se narodila v roce 1965.
2. Ze života na sociálních dávkách se během několika let vypracovala na multimilionářku.
3. Ze svého jmění přispívá mnohým organizacím, které pomáhají sociálně slabým.
4. V roce 2013 vydala pod pseudonymem detektivku The Cuckoo’s Calling a následně začala pracovat na scénáři k novému filmu ze světa Harryho Pottera, který ovšem s příběhem mladého čaroděje nebude mít moc společného.
5. Je podruhé vdaná a má tři děti.

Přesto je ovšem na Prázdném místu vidět, že se Rowlingová až příliš snažila napsat skutečně velké dílo krásné literatury. Třebaže její obrazy z domu drogově závislé nejsou ani zdaleka příjemné, nevyvolají zároveň ani větší odpor, protože Rowlingová ve svém naturalismu nezašla dost daleko. Stejně tak sprostí puberťáci, kterým se lýtka už dávno zapálila, ani všemožně zvrhlí občané Pagfordu ničím nepřekvapí, protože spíš než něco třeskutě nového, co by vyvolalo jakoukoli čtenářskou reakci, představují stereotypní archetypy, které všichni znají.

Prázdné místo je brilantně napsaná kniha, alespoň co se týče postav a autorčiny schopnosti přikovat čtenáře ke stránkám, když už ne v rámci dějovosti. O několik desítek let se však zpozdila a objevila se ve chvíli, kdy už její děsivé obrazy z temné strany lidské povahy nikoho nepřekvapí. Dickens by na Rowlingovou byl ve své době jistě hrdý, takhle ale zůstane Prázdné místo pouze vtipnou a svižnou knihou, se kterou člověk stráví pár velmi příjemných odpolední a pak na ni stejně příjemně zapomene.

• J. K. Rowlingová: Prázdné místo
• Plus, 2013
• překlad: Hana Zahradníková
• obálka: Joel Holland
• 544 stran, 499 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).