Pravá krev/Upíři v Dallasu, Charlaine Harris
 |
„Existovala spousta lidí, kterým se nelíbilo zjištění, že se dělí o planetu s upíry. Jakmile uvěřili, že upíři jsou skuteční, rozhodli se tihle lidé upíry zničit. Pokud šlo o metody vraždění, nebyli vybíraví.“
Citát z knihy asi nejlépe vystihuje motto celého příběhu, v němž hraje hlavní roli opět Sookie Stockhouseová. Sookie, servírka z malého městečka Bon Temps, která je kvůli svým telepatickým schopnostem věčně v průšvihu. Ale nebudu nespravedlivá, není to jen díky nezvyklému vrozenému nadání, ale také kvůli Billovi, milovanému upírovi, který vstoupil znenadání do jejího života a „přinesl s sebou (spolu s láskou, dobrodružstvím a vzrušením) soustavné ohrožení anémií“. A protože Sookie charakterizuje její kamarád slovy „ty jsi navenek sladkej větrníček a vevnitř pitbull“, je nasnadě, že v cestě za spravedlností pro ni žádná překážka není dost velká. A že jich tentokrát musí překonat velehoru! Ale nepředbíhejme.
Sookie se musí vypořádat nejen s vraždou svého kolegy – kuchaře Lafayetta, jenž se nikdy netajil tím, že je gay, ale navíc s úkolem, kterým ji v souvislosti s jejími výjimečnými schopnostmi pověřili Billovi upírští soukmenovci. Spolu s Billem je vyslána do centrály v Dallasu, aby se pokusila zjistit, kdo a co stojí za zmizením místního upíra.
A právě nyní začíná napínavý detektivní příběh, ve kterém nejde o zločin nebezpečného jednotlivce. Na první místo se dostává sektářství, rasová nesnášenlivost, zrada ve vlastních řadách, psychické zneužívání slabších. Ze všech těchto přísad namíchala Charlaine Harrisová působivý a napínavý příběh z Dallasu, který odkrývá lidskou povahu až na samou dřeň a dokazuje, že stejné nenávistné pudy můžou ovládat jak upíry, tak lidské protějšky. Když dallaské dobrodružství skončí naprosto nečekanou pointou, zmítá čtenářem zvědavost, jak si autorka poradí s následujícím dějem. Vždyť je zde přece ještě neobjasněná Lafayettova vražda!
Do té doby mistrně namixované napětí polevuje, neboť nejdůležitějším bodem dalších kapitol je milostný vztah Sookie s upírem Billem a následně nekonečné „tanečky“ kolem jejich milostného života, množství milostných scén, které jako by do písmenka vypadly ze stránek předcházejícího dílu – Mrtví do soumraku. Čtenář již zná zpaměti všechna Sookiina citlivá sexuální místa, stejně jako Billovy milostné praktiky a oblíbené láskyplné „skotačení“ obou účastníků. Chce to však přeletět těch dvacet pět stran (omlouvám se čtenářkám a čtenářům, kterým naopak dosud tento motiv v knize scházel), a už se dostáváme k očekávanému vyřešení vraždy, která má, jak jinak, opět sexuální podtext.
Dalo by se říci, že znalost první knihy s tvrdohlavou servírkou v hlavní roli je pro skalní příznivce série na závadu. Shrnutí všech zopakovaných popisů osob, událostí a prostředí zabere, troufám si tvrdit, množství odstavců rovnající se několika stránkám. Což je naopak obrovským kladem pro ty, kdo nemají zájem vlastnit všechny knihy z této série, a chtějí si naopak vybírat, a nebo pro tzv. „knižní vysavače“, kteří zhltnou mezi vydáním jednotlivých dílů tolik knih, že si hlavní hrdiny a jejich základní rysy už nepamatují.
Obě knihy se liší v odstupňování a umístění napínavých částí děje. První kniha byla zpočátku velmi rozvláčná, což se dalo logicky očekávat – autorka musí čtenáře uvést do děje, následovalo postupné přibývání napětí až k vygradovanému závěru s odhalením zákeřného vraha. Upíři z Dallasu jsou naopak od počátku velmi akčním a dynamickým čtením, gradujícím ve druhé třetině knihy. Poté se zcela mění rytmus vyprávění a dynamika ustupuje, což ale škodí závěrečným scénám souvisejícím s vyřešením vraždy.
Nyní ale pozitiva, která celkově převládají. Kniha je příjemným odpočinkovým čtením, v němž si čtenář najde určitě to své – detektivní zápletku, napětí i určitou porci milostného motivu. Na nic jiného si příběh rozhodně nehraje. Sookie si ve svém hodnocení všech okolo nebere servítky, je i dost sebekritická, ale rozhodně je ve svých komentářích vtipná.
Román je psán svižným současným jazykem, takže si najde čtenáře i v nižších věkových kategoriích. Těm zralejším zase přijde vhod i několik úsměvných komentářů autorky mířících k tématu upíři versus vláda, jako např.: „Dokud upíři nezískali zákonné právo na existenci, nemuseli platit daně. Dokonce i vláda Spojených států musela uznat, že nemůže zdaňovat mrtvé. Ale jestliže jim dáme práva, usoudil Kongres, a poskytneme jim volební právo, pak jim můžeme uložit povinnost platit daně.
Dalším plusem jsou nápadité kriminální motivy, které autorka rozvíjí pokaždé jiným, osobitým způsobem.
Na adresu odpovědných pracovníků nakladatelství snad jen doporučení, aby stejně jako jednotlivým stránkám knihy věnovali pozornost i přebalu (časový pres?). Na záložce se totiž dočteme, že na začátku příběhu Sookie někdo zavraždil kolegyni (těžko ale zaměnit kolegyni za kuchaře Lafayetta, třebaže to byl gay), na zadní straně přebalu se dozvíme, že kniha, kterou jsme přečetli, má název Upíři z Dallasu a nikoliv Upíři v Dallasu, jak je uvedeno celkem třikrát vpředu (první strana přebalu, patitul a titul).
Závěrem ale můžu dát jediné doporučení – čtěte, odpočinkového čtení není nikdy dost, k přemýšlení máme hromadu jiných témat.
- Charlaine Harris: Pravá krev/Upíři v Dallasu
- vydal: Baronet, Praha 2009
- přeložili: Ludmila a Tomáš Havlíkovi
- přebal: Martina Kysucká
- 264 stran / 249 Kč