Pratchettova trilogie Johnny: Když je fantazie až příliš reálná, může se stát skutečností, Terry Pratchett: Trilogie Johnny
Ne každý na to má, být ve svých dvanácti letech hrdinou zachraňujícím ty nejneobvyklejší oběti z bezvýchodných situací. Jednomu klukovi to však jde takřka samo. Možná to bude tím, že o něco takového ani trochu nestojí. Ovšem pohodlí obyčejnosti zůstává Johnnymu zapovězeno.
Johnny je přitom na první pohled naprosto normální. Jeho rodiče spolu aktuálně zrovna moc dobře nevychází, což vytváří nespočet nepříjemných situací; jeho kamarádi nejsou tak divní, aby to někdo dospělý dokázal poznat (byť se opravdu hodně snaží), a ani samotný Johnny nedělá nic, co by ho odlišovalo. Všechny ty zvláštní náhody a náhlé konfrontace se na něj vlastně lepí samy. Když hraje počítačovou sci-fi střílečku, požádají ho nepřátelští emzáci o zastavení bojů a ozbrojenou eskortu do té části systému, kam by za nimi lidští hráči nemohli. Jakmile má dojít ke zboření starého a dávno nepoužívaného hřbitova, je to právě Johnny, komu si duchové zesnulých občanů začnou stěžovat. A proto ani nepřekvapí, když se Johnny další náhodou přichomýtne ke stroji času a pokusí se zmírnit následky německého bombardování během druhé světové války.
Terry Pratchett v pěti bodech
- Celým jménem Sir Terence David John Pratchett.
- Debutoval v roce 1971 románem Kobercové.
- Proslavil se humoristickou fantasy sérií Úžasná Zeměplocha.
- Za svůj přínos literatuře obdržel Řád britského impéria.
- V roce 2007 mu byla diagnostikována vzácná forma Alzheimerovy choroby a v březnu 2015 zemřel.
Ačkoli spolu nemají nic společného, snad žádný čtenář si neodpustí srovnání této knižní trilogie s mnohem známějšími příběhy Terryho Pratchetta. Johnnyho dobrodružství jsou v tomto ohledu mnohem kratší a svým způsobem i lehčí. Zatímco u Zeměplochy tvoří nejhumornější prvky podobnost fiktivního světa s tím skutečným, tady hraje prim absurdnost každodenního života, pochopitelně umocněná oněmi „náhodnými“ setkáními. Velkou výhodou je skutečnost, že autor se nemusí zdržovat podrobným vysvětlováním fungování toho či onoho, neboť všechny narážky cílí na něco, co každý čtenář dobře zná. To může ve finále působit přímočařeji – spojení mezi skutečností a autorovou fantazií je přímější a nejspíš tak i snadnější k pochopení. Rozhodně to však neznamená, že by se postavy z této trilogie na Zeměploše ztratily.
Asi největším mínusem celé trilogie je fakt, že výrazy a slovní obraty dospívajících mnohem více reflektují aktuální dobu, přičemž první díl v Británii vyšel již v roce 1993 a i u nás se nyní jedná o reedici vydání z roku 1998. Poměrně dobře to ilustruje i rozdíl mezi tehdejší a současnou úrovní počítačových her. Většina situací, pochopitelně vyjma těch nerealistických, však zůstává stejná. A krom toho, žádná ze změn doopravdy nemá vliv na čtivost celé série.
Nutno podotknout, že Pratchett neumí psát pouze pro jednu konkrétní cílovou skupinu. Jeho vytříbený smysl pro humor spolu s jedinečným stylem, okořeněným jako vždy výborným překladem v podání Jana Kantůrka, tvoří dokonalý celek. Jedinou opravdovou nevýhodou tak může být pouze čtenářská rozmazlenost a z toho pramenící vážný nedostatek v podobě hříšně malého počtu stran.
- Terry Pratchett: Trilogie Johnny
- Talpress, 2014
- překlad: Jan Kantůrek
- obálka: Paul Kidby
- 184 + 182 + 224 stran, 435 Kč (v e-shopu Fantasye již za 392 Kč)