Poslední policajt podruhé: Čas se krátí a apokalypsa se blíží, Ben H. Winters: Čas se krátí (Poslední policajt 2)
 |
Srážka Země s meteoritem Maia se neodvratně blíží a s ní i apokalypsa, jakou lidstvo nikdy nezažilo. Jak se lidé vyrovnávají s faktem nevyhnutelné katastrofy, která se od Posledního policajta podstatně přiblížila? Dá se ještě nějak odvrátit, nebo jde jenom o šilené konspirační teorie bláhových snílků? A není vědomí blížícího se konce civilizace horší než samotný dopad meteoritu? To vše skrze oči bývalého detektiva Henryho Palace představuje Ben H. Winters v pokračování své trilogie.
Po vynuceném odchodu od policie se mladý detektiv ve světě, ohrožovaném Meteoritem Maia, protlouká, jak se dá. Bez rodiny, bez vysněné práce a bez optimistických výhledů do budoucnosti. Jediné, co mu dokáže do žil napumpovat čerstvou krev, je nový případ. Vůbec mu přitom nevadí, že už dávno nemá žádné pravomoci ani že šance na nalezení a přivedení uprchlého manžela kamarádky z dětství je úplně minimální. Hlavně, že ho pátrání odvede od chmurných myšlenek a rutiny preapokalypsy a dá posledním týdnům života v „normálním“ světě nějaký smysl. Ten se totiž na konci světa hledá dost těžko a Henry Palace není ani natolik hloupý nebo naivní, aby věřil v nějakou naději na slušný život po apokalypse.
Detektivní linie je v knize Čas se krátí ještě více upozaděna, než tomu bylo v prvním díle a čím dál tím víc prostoru získává popis tragického rozpadu civilizačních výdobytků, společenských institucí i obyčejné lidské morálky. Mezi lidmi se objevuje čím dál tím víc hyen snažících se přilepšit si na úkor snílků chytajících se jakékoli bláhové šance. Jednou z mála výjimek je hlavní hrdina a cíl jeho pátrání. Je to dobrák od kosti, který se rozhodl utéct od rodiny, aby naplnil své velké poslání a skomírající civilizaci dokázal, že i když to jde s celým světem šejdrem, pořád je tu možnost konat Dobro s velkým D.
Henry je do jisté míry jeho protipólem. Teda ne, že by to byl antihrdina, který dobrý skutek vykoná jedině omylem. Ne, Henry se jasně drží svých morálních zásad, a to velice pevně a tvrdohlavě navzdory všem nepříznivým okolnostem. Jenom svůj úkol vidí mnohem přízemněji – dělej svou práci a starej se o lidi okolo. Ale hlavně, když něco slíbí, tak se do toho zahryzne jako buldog a nepustí, ani kdyby meteority padaly. A to doslova. Naštěstí už to není ten netečný pozorovatel z prvního dílu, ale postupně se začíná probouzet z letargie a vnímat i zhroucený svět kolem sebe. Henry sice není typ hrdiny, který by hned čtenáře srazil do kolen, ale s každým dalším dílem se dostává víc a víc pod kůži. Koneckonců vytrvalost je přece jeho největší devízou.
Winters ve svém pokračování skvěle pracuje se všemi motivy, které nadhodil v Posledním policajtovi, ale zároveň je dokáže rozvíjet a posouvat dál mílovými kroky – ne jako je tomu v mnoha delších a volněji provázaných sériích, který mají tendence opakovat úspěšné schéma stále dokola. Výhoda je zejména v tom, že čtenář nejen, že dostane svou očekávanou dávku, ale pokaždé dostane upgradovanou verzi své oblíbené drogy. Preapokalyptická trilogie Bena Winterse je jako ranní šálek kávy – když musíte dělat něco jiného, tak se bez něj obejdete. Ale pokud máte čas a prostor, tak po něm vždy ochotně sáhnete. A jako patrně nezamýšlený bonus čtenář dostane prostor k nechtěně aktuálnímu zamyšlení nad uprchlickou krizí. Není totiž zas až tak velký rozdíl mezi útěkem před Islámským státem nebo apokalyptickým meteoritem.
- Ben H. Winters: Čas se krátí (Poslední policajt 2)
- Triton, 2015
- překlad: Miroslava Polová
- obálka: Milan Malík
- 256 stran, 229 Kč
