Čaroděj Merlin je jednou z nejznámějších, ale překvapivě také nejzáhadnějších postav starých anglických mýtů a legend. Tajemný mág vládnoucí nepředstavitelně mocnými silami, který stál u zrodu Artušova Camelotu, se vždy těšil zvláštní přízni tamějších autorů, a ani přetechnizovaná současnost na tom mnoho nezměnila. Obzvláště v žánru fantasy je jeho vliv více než zřetelný. Vždyť právě on je předobrazem všech těch čarodějů-mentorů, kterými se fantasy jen hemží, Gandalfem počínaje a Belgaratem či Zeddem zatím konče.

Není tedy divu, že se právě Merlin stal ideální výzvou a zároveň zdrojem neustálého pokušení pro autora, který je starými mýty přímo „posedlý“ – Angličana Roberta Holdstocka. Spisovatele, díky němuž se ono podivné slovo mytágo stalo pojmem známým takřka na celém světě. Vypravěče, který za každým z těch útržků prastarých mýtů vidí mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jeho fantazie mu pak umožňuje vyprávět příběhy, které jsou stejně strhující, jako byly ty staré. Příběhy, z nichž se pomalu stávají nové legendy.

Holdstock s postavou Merlina „koketoval“ už dříve, ovšem jeho opus magni na toto téma je až cyklus nazvaný příznačně Merlinův kodex. Narozdíl od většiny autorů se v něm ale rozhodl podívat mnohem hlouběji do čarodějovy minulosti, do časů antického Řecka a ještě dále. A udělal to ve velkém stylu, když Merlina spojil se slavnou Iásónovou výpravou na lodi Argó za zlatým rounem do Kolchidy. Právě Argó je ostatně jedním z leitmotivů, který se jako ona příslovečná červená Ariadnina nit táhne celým cyklem od Keltiky přes Železný grál až po Poražené krále, které před nedávnem vydalo nakladatelství Polaris.

V Poražených králích už uplynuly od výpravy Argonautů stovky let. Merlin nyní žije na Taurovindě jako vážený přítel a rádce krále Cornovidů Urthy. Zpříjemnit život se mu tam snaží krásná severská čarodějka Niiv, jež by z něj zase na oplátku ráda vymámila tajemství velkých kouzel. Ovšem čaroděj je opatrný, a tak jim v neustálém kočkování čas příjemně ubíhá. Ovšem tato idyla nemá dlouhého trvání. Od Západu, z podivné Země stínů hrdinů, se blíží velké nebezpečí. Mrtví vznášejí nároky na Urthovo území a události se dávají do pohybu.

Ale to není vše. Znovu se ozývá volání Argó, jež Merlina přitahuje. Ovšem tentokrát už to není onen hrdý koráb, který se dokázal postavit nepřízni osudu i bohů. Argó jako by byla zachvácena hnilobou ponurého tajemství minulosti, které nemilosrdně sžírá jejího ducha. Stejně jako loď je na tom i její okleštěná posádka. Aby Merlin získal odpovědi na své otázky, musí se s Argó vydat na další výpravu v čase i prostoru na podivný ostrov pověstí a legend. Jen tam má šanci pochopit, co se vlastně stalo a jak může zachránit Urthovu zemi i loď samotnou. Vše je totiž spojeno se vším…

Ve třetí knize Kodexu se Holdstock opět vrací do světa keltských i řeckých bájí, aby na jejich podkladě vytvořil další kapitolu Merlinova života. Využívá k tomu svůj oblíbený styl, v němž kombinuje drsný a často až krutý děj s jakousi snovou poetičností. Právě tento zdánlivý kontrast dává jeho knize nádech neskutečna, ale zároveň i patinu věrohodnosti. Tu přiživuje zejména velmi sugestivní zpracování keltských reálií i světa antického Řecka. Vše působí natolik živě, až se čtenáři zdá, že se příběh odehrává právě teď před jeho očima.

Autor přitom důraz klade především na vykreslení hlavní postavy. V jeho podání je sice Merlin už starší a zkušenější, k onomu Artušovu rádci a učiteli má však ještě hodně daleko. Plně si ale uvědomuje, že za vše se musí zaplatit, takže je v používání magie více než skoupý. O to marnotratnější je ale jeho přítelkyně Niiv, která se stále ještě nevzdala naděje, že čarodějovo tajemství odhalí. Ovšem její vztah k němu už dávno přerostl z vypočítavosti v hluboký, sladkobolný cit. Zdá se ovšem, že Merlin do téhle pasti spadl také, takže si vlastně nemají co vyčítat.

V knize autor opět dovedně splétá motivy keltské mytologie a kousky antických bájí, přičemž je dokáže dávat do překvapivých souvislostí a ukazovat tak nové možnosti, nečekané představy a imaginace. Tomu ostatně odpovídá i jeho pojetí Argó, která je pro něj mnohem více než pouhá oživlá loď. Je takřka skutečná postava, jež se svými city a vášněmi vyrovná kterékoli lidské bytosti, a stává se tak více než důstojným partnerem hlavního hrdiny. Ostatně všechny postavy, které Holdstock posílá na scénu, jsou neobyčejně živé a vzbuzují dojem naprosté přirozenosti.

Důležitou roli hraje Iásón, v němž jako by se odrážela duše samotné Argó. Autor ho přitom nepodává v nijak růžových barvách, ovšem ani se nesnaží ho odsuzovat. Ponechává na čtenáři, aby si vybral sám, na které straně bude stát. Obdobným případem pak je i Médea, z níž se stává femme fatale Merlinova i Iásónova života. Z význačných keltských postav pak stojí za zmínku především Urtha a jeho děti, které mají v nastávajících událostech sehrát důležitou úlohu.

Příběh samotný zpočátku působí trochu rozpačitým dojmem. Chvilkami jako by ani autor sám nevěděl kudy kam a jen za sebe vršil obrazy a slova. Ovšem s každou další přečtenou stránkou získává text jasnější kontury a věci pomalu zapadají na své místo, aby se nakonec ukázal celkový záměr. Holdstock přitom nikam nespěchá a snaží se pozvolna zvyšovat napětí textu. V druhé části pak zrychluje tempo a dává tím příběhu dodatečnou šťávu, aby mohl gradovat v emotivním finále. Ačkoliv děj vypadá dosti ukončeně, přece jen si autor ponechal hned několik otevřených dvířek, takže si netroufám odhadnout, zda-li bude nějaké další pokračování. Pokud by to ale mělo být na mně, byl bych všemi deseti pro.

Nakonec musím zmínit výborný překlad Petra Kotrleho, i díky němuž jsou Poražení králové tak sugestivní. Výsledný obraz této knihy pak výraznou měrou dotváří i poetická obálka a vnitřní ilustrace od Zdeňky Bouškové, které odráží atmosféru celé knihy.

• Robert Holdstock: Poražení králové
• vydal: Polaris, Frenštát p. Radhoštěm 2007
• překlad: Petr Kotrle
• obálka: Zdeňka Boušková
• 414 stran / 259 Kč