Dean R. Koontz je americký plodný spisovatel hororů a thrillerů (odbočka = existuje nějaké krásné české slovo místo onoho thriller, u kterého mi drnčí jazyk o patro se zuřivostí pražského krysaříka? Dejte mi vědět.), který na našem trhu rozhodně není neznámý. Pro mne osobně představuje jeho jméno hlavně dvě základní konstanty: 1) Nikdo zcela netuší, jak ho správně vyslovit. 2) Jeho romány mají silně nevyrovnanou kvalitu.

K bodu 2 bych se mohl vyjádřit obšírněji. Dean Koontz chrlí románů poměrně hodně a velmi často využívá podobných postupů, jimiž si tak trochu zjednodušuje práci. Můžeme vypozorovat, že hlavní hrdina má povětšinou nějaké postižení – stigma, které ho vytěsňuje ze společnosti a se kterým musí vést svůj osobní boj. Samotná konstrukce příběhů se pak řídí hlavně thrillerovými pravidly a rychlý děj střídají vnitřní monology občas odlehčené sarkastickým humorem. V celém úhrnu díla najdeme vynikající romány (jako například Skrýš) vedle nepříliš povedených děl – jmenovitě třeba Čtvrtý rozměr noci. Kvalita někdy kolísá i v rámci jednoho románu. Třeba takové Přízraky mne bavili pouze do té doby, dokud autor nestrhl závoj tajemství z monstra, které řádí v malém městečku. Pak už to byla fraška.

Ale pojďme se věnovat konkrétnímu románu z nadpisu. Hlavním hrdinou je Odd Thomas, který sám sebe nazývá oním podivným Thomasem, a to proto, že většinu ze svého dvě desetiletí trvajícího života vidí kolem sebe mrtvé. Ti mu život zrovna neulehčují, protože ho nezřídka využívají k dořešení vlastních problémů. Thomas tedy odhaluje vrahy a násilníky, což mu významně ulehčuje přátelství s místním policejním komisařem, který o jeho ojedinělém daru ví a vždy tak nějak zamete stopy.

Děj knihy pokrývá zhruba 24 hodin ze života Thomase Odda, které nám zprostředkovává on sám – neb je vypravěčem děje. Seznámíme se s celou řadou jeho přátel, a hlavně s dívkou, kterou bezmezně miluje a se kterou dle předpovědi stráví celý život. Postavy jsou náležitě barvité a autorovi se daří oživovat je ku prospěchu děje. Koneckonců – Koontz je profesionál a na textu je to znát.

Co mne nejvíce mrzelo, bylo občasné zabřednutí do žánrového kliše a časté „držení se na povrchu“. Už ze začátku Koontz do textu vsouvá humor, který ne vždy funguje. Pokud se drží v hladině konverzační, tak je příjemným oživením, ale v jednom či dvou případech se stane i situačním, a to atmosféru spíše tříští. Chvíli jsem si na vyznění textu musel zvykat a přistupovat na autorovu hru.

Používání klišé lze vypozorovat hlavně u postavy mrtvého Elvise, který podivnému Thomasovi dělá občas společnost a nemá žádnou dějotvornou úlohu. Netuším, nakolik je kult Elvise v Americe živý a jak může podobná postava fungovat u tamního čtenáře. Ale na mne popisy uplakané tváře krále rock and rollu působily velmi rušivě. Sem tam probleskne i zmínka o osudovém 11. září, která se také jeví poměrně samoúčelně.

První polovina románu není v ničem výjimečná – jedná se o poměrně tuctový příběh s mírným nadpřirozeným kořením. Hlavní hrdina se střetává se záporákem, ze kterého cítí ZLO, a vydává se mu po stopách, aby odhalil jeho temné plány na nadcházející masakr.

Nadpřirozené schopnosti Odda Thomase fungují spíše jako instantní deus ex machina, protože umožňují autorovi navigovat hrdinu skrz příběh bez závažných odůvodnění. Podivný Thomas má prostě tušení a za ním bezhlavě kráčí, protože už odmala mu plně důvěřuje. Zda mu bude věřit i čtenář a přijme ho za věrohodné odůvodnění některých činů – je otázka.

Děj v polovině knihy však nabírá na tempu a všechny otazníky, které se mi v první části tak líně povalovaly po šedé kůře mozkové, se vytratily. Naštěstí, protože odpovědi by nemusely být plně uspokojivé. Koontz představí jeden z hlavních zvratů v ději (nebojte, neprozradím), který je opravdu nečekaný a poměrně překvapivý, od něj pak začne děj šlapat jako švýcarský hodinový strojek.

Druhá polovina románu představuje rychlý závod za zachování světa, tak jak ho Thomas Odd zná a jak si ho chce se svojí přítelkyní užívat i nadále. To ho ale bude stát nemálo sil a možná že konec nebude až tak růžový, jak bychom u mainstreamové literatury očekávali. Tohle zjištění už nechám na vás – potenciálních čtenářích. Dean R. Koontz se v druhé polovině románu dokázal oprostit od žánrového klišé a rozjet děj směrem, který bude zřejmě výrazně zapamatovatelnější než leckterý jiný jeho román, co u nás vyšel.

Celkově se tak dostávám k hodnocení. Podivný Thomas je kniha, jež v rámci díla Deana R. Koontze patří k tomu nejlepšímu, co doposud českým čtenářům představil. Rozjezd je trochu pomalejší a drží se jen na povrchu žánru, později ale Koontz přimíchává dusnější atmosféru, objevují se nějaké ty mrvoly a děj je čím dál zajímavější. Čistokrevný horor to ale není, pokud si vzpomenu na pocity při čtení prvního Nekroskopa od Briana Lumleyho – to je jako porovnávat německé vanilkové pivo s hutným černým stoutem z Británie. Proto se nenechte zmást podobným námětem. Koontz je daleko lehčí – thrillerovitější (abych si užil to krásné slovo) – a také daleko stravitelnější. Dokážu si ho představit jako ideální čtení na dovolenou. Odpočinete si, zrelaxujete, a to je asi to, co byste od Podivného Thomase měli chtít.

Dlužno ješte podotkout, že nakladatelství BB art před nedávnem vydalo i pokračování s názvem Věčný Thomas. Až přečtu – poreferuji. A přečtu určitě, protože přes některé výše zmíněné výhrady se mi Podivný Thomas líbil a jeho čtení jsem si užil.

• Dean Koontz: Podivný Thomas
• vydal: BB art, Praha 2005
• přeložila: Zuzana Pokorná
• obálka: Robin Brichta
• 368 stran / 199 Kč