Romány Tima Powerse rozhodně nepatří k běžnému konzumnímu čtivu, produkovanému po kilech za účelem jednorázového pobavení čtenářů. Autor je člověk natolik košatého záběru, že nepotřebuje pro své příběhy konstruovat vlastní svět s pravidly, která by mu dovolovala zacházet s děním tak, jak se mu hodí, bez nutnosti dodržovat nejen základní zákonitosti fyzikální a chemické, ale také respektovat historická a společenská fakta. Jeho fantazie se dokáže plně vyřádit ve světě našem, jen vždycky předpokládá, že jisté drobné odchylky od námi poznané reality jsou nikoli pouze možné, ale vlastně zcela pravděpodobné, a je jen na nás, jestli je dokážeme zaregistrovat a akceptovat.

Česky zatím vyšly čtyři jeho práce. Již dvakrát to byly Brány Anubisovy a Stáčení temného piva, jednou Poslední výzva a teď nejnověji Plout na vlnách podivna. Nebudu zapírat, že autor patří mezi mé favority a že ke Stáčení temného piva i k Branám Anubisovým jsem se opakovaně vracela a pokaždé se mi podařilo objevit nové detaily, které jsem při předchozí četbě nepostřehla nebo jim nevěnovala pozornost a které teď najednou ještě vylepšily můj už tak vynikající požitek z četby.

Přitom každá z Powersových knih jako by pocházela z jiné autorské dílny. Odehrávají se v odlišných dobách a prostředích, zabývají se různými fenomény, které mohly nebo nemusely ovlivnit dění v popisované situaci, hrdinové jsou zcela rozmanitého původu, vzdělání a povahy. Autor mistrně mísí koktejl z dokazatelných historických událostí s poněkud nadpřirozenými jevy, které však jsou zcela možné a akceptovatelné. Součástí každého příběhu jsou různé takové paranormální jevy: časové průniky, skrytá existence bytostí z legend a pověstí, nesmrtelnost, komunikace se záhrobím… Přesto se všechny Powersovy knihy vyznačují jedním jednotícím prvkem: samozřejmě se nepodaří pokaždé vybrousit briliant, ale žádná z Powersových knih neklesne pod úroveň, která odlišuje drahokam od skla.

Není tomu jinak ani u Plout na vlnách podivna. Jako už třetí Powersův román v řadě vydal tento originální příběh Laser v edici Mistrovská díla fantasy, mezi něž zcela nepochybně a právem patří. Upoutávka na zadní straně je ovšem mírně zavádějící a nepřesná, jak už to u podobných textů na zadní straně nebo na záložce bývá.

Pravdu má upoutávka v tom, že se zcela jednoznačně jedná o pirátskou historku, ve které najdete všechny atributy, které k tomuto typu literatury patří: osobu s amputovanou končetinou, dobrého muže, jenž se dostal na scestí, podivínského vědce, krvelačné hrdlořezy, krásné dívky i prodejné ženštiny, přičemž někdo může být současně vyjádřením několika takových symbolů, dále svéráznou komunitu karibských pirátských osad, bouře, tišiny, námořní bitvy i divoké pitky, putování neprozkoumaným územím, čistou lásku i podlou zradu – a taky něco navíc: magii. Taková ta drobná, každodenní kouzla k zajištění klidné plavby, k vyvolání žádoucího směru větru, k získání potravy, k úlevě od kocoviny, k ochraně před nemocí nebo nepřáteli, kterými vás ochraňuje Mate Care-For (i když někteří mu říkají Maitre Carrefour) nebo Baron Samedi a která nejsou nic jiného než ono proslulé, a přesto tajemné vúdú-vodun-woodoo. Setkáme se ovšem také se skrytě provozovanými rituály odhalujícími tajemství světa duchů, lidských obětí, oživování zemřelých, změn minulosti a ovlivňování budoucnosti. Maitre Carrefour a Baron Samedi jsou prostě bytostmi mnoha tváří. A je tu ještě jedna tvář magie. Gejzír. Fontána. Pramen mládí, obnovy a uzdravení. Tam někde na pevnině, ztracený v bažinách, chráněný spletitou sítí mořských zátok a říčních ramen, od světa lidí oddělený porostem položivých rostlinných bytostí.

Cíle jednajících jsou přitom často zcela protikladné, a tudíž nutně musí dojít ke střetu, který se možná odehraje v rovině ducha, ale možná při něm dojde na docela obyčejný pěstní či šermířský souboj. Dočasná spolupráce všech, kteří Fontánu chtějí využít, i když každý k jinému účelu, je nutností. Ne všichni se splnění svých přání dočkají, vždyť někteří v nich ani sami nemají moc jasno. Ovšem nakonec je vše tak, jak má být a jak spisovatel od začátku zamýšlel.

Piráti dobře vědí, že jejich světu zvoní hrana a že události, do kterých se víceméně mimoděk zapletli, jsou jen labutí písní jejich svobodného a nevázaného života. I sem dorazila civilizace a Maitre Carrefour i Baron Samedi se ukládají – no, k věčnému odpočinku snad ani ne… ale k lehké dřímotě, z níž je dokážou na chvíli vytrhnout jen školení bocorové, tak k té se ukládají určitě. Z Evropy se sem blíží příliš mnoho chladného železa. A to, jak je známo, zabíjí magii.

Ale zpět k upoutávce. Ta zároveň s výše uvedeným tvrdí, že se tímto příběhem inspirovali i tvůrci filmových Pirátů z Karibiku. To je ovšem srovnání nesrovnatelného, neboť inspirace to byla patrně jen velmi volná ve smyslu: piráti, pletichy, magie, vúdú, milostný příběh – to přece musí fungovat! Pokud to mělo ke knize přitáhnout čtenáře, pak se obávám, že mnohé z těch, kteří se dosud s Powersovým dílem nesetkali, by takové prohlášení mohlo spíše odradit. Ale kdo by dal na texty na obálce, nemám pravdu?

• Tim Powers: Plout na vlnách podivna
• vydal: Laser-books, Plzeň 2007
• přeložil: Jiří Engliš
• obálka: James Gurney
• 392 stran / 249 Kč

jiná recenze

ukázka