Ploty z kostí aneb Další krev v Pohraničí

Další román z dlouhé volné série Krvavé pohraničí přímo navazuje na Nejlepší den a Zahradu sirén, což je pro změnu série Gordonova země. Pro pořádek – Gordonova země je série patřící do Krvavého pohraničí, matematik by přímo řekl podmnožina. Jasné? Pokud ano, rád vše zamotám ještě tím, že mnohé motivy byly otevřeny v povídkách, které vyšly pouze časopisecky a v soutěžních sbírkách. Společně mají vyjít až po ukončení románové série.

Tolik k tomu, proč nemám rád série – koupíte román, skončí otevřeně, koupíte pokračování, které také skončí otevřeně, a tak to jde pořád dál. Závěrečný dvanáctý díl, kde se všechny motivy uzavřou, nikdy nevyjde, protože autor zemřel stářím nebo to nakladatele přestalo bavit. Doufám, že tady to nehrozí, i když Krvavé pohraničí už začíná do monstrsérie přerůstat.

Autor román uchopil jako sérii navazujících novel, i když návaznost je mnohdy velmi jemná. V první části se kupříkladu dozvíte, že Dítě osudu Daniel bylo přepadeno a ze všech stran mu spěchají přátelé na pomoc. O polovině hrdinů této části se ovšem ve zbytku knihy nic nedozvíte a musíte si počkat na poslední díl trilogie o čtyřech dílech. Skutečně, předchozí román Nejlepší den byl označen jako „nultý díl“ trilogie. Autor ovšem předem říká, že „některé motivy dopovězeny nebudou“, takže ani ten třetí díl není jistotou.

Pokud čtete „recenzi“ na další knihu Krvavého pohraničí, tak patrně víte, o co jde. Přesto pro jistotu nastíním reálie tohoto zajímavého světa. Představte si začátek novověku říznutý magií. Pohraničním královstvím, a především mocnému Impériu, je těsno a kolonisté se valí do divočiny srovnatelně s osídlováním Severní Ameriky. Divočina ovšem má své obyvatele, nikoli indiány, nýbrž různé druhy skřetů a elfy. Všude se navíc povalují pozůstatky dávné vyspělé civilizace „ptákohlavců“ a potulují výtvory nedávno zesnulého mága Touraina. K tomu přidejte dalekou válku Impéria s Mořským národem, která se nenápadně přesouvá až do Pohraničí. Mořský národ, který lze přirovnat k Portugalcům v nejlepších letech zámořských výbojů, totiž divočinu kolonizuje z druhé strany – od moře.

Mezi kladivem Mořského národa a kovadlinou Impéria se ocitají Pohraniční království a divočina se svými obyvateli. Někteří to poznají na vlastní kůži – jsou povražděni nebo odvlečeni Mořskými lidmi – jiní intrikují ve prospěch některé ze skupin.

A mezi hrozbami a politikařením se odehrávají drsné příběhy lidí, nelidí i pololidí, protože mezi hrdiny jsou všechny rasy i jejich míšenci. Charakteristika postav je dobře provedena, čtenář chápe pohnutky jejich chování a mají plnokrevnou psychologii. Někdy podivnou, ale tak to má být.

Těžko nějak blíže popisovat hlavní postavy, na to je jich příliš mnoho. Musím však uznat, že styl navazujících novel má své výhody – postavy se nepletou a autor se vždy může zaměřit jen na několik z nich. Přispívá to spádu a čitelnosti, protože novely mají svou vlastní gradaci a vyvrcholení, a zároveň jsou příhody hrdinů spojeny rozsáhlým příběhem celého Pohraničí.

Máme zde fantasy moderního typu, kde není žádná „skupina dobrodruhů“ jdoucí do „Temné věže“ nakopat „Temného mágovi“ jeho temnou… a zachránit svět, jak jednou řekl autor podobného typu fantasy – Andrzej Sapkowski. Jde o lidi a nelidi, kteří se snaží přežít v divoké přírodě, nenechat se zamordovat v některé z častých potyček a případně i zachránit Pohraničí před pustošivou válkou Mořského lidu s Impériem.

Závěrem mohu konstatovat, že se čtenáři dostává do rukou další výborná fantasy Vladimíra Šlechty, která obsahuje vše, co si kdo může od fantasy přát – meče, magii i trošku námětů na přemýšlení. Jediným problémem je příliš mnoho návazností na předchozí knihy, které mohou někoho odradit.

• Vladimír Šlechta: Ploty z kostí
• vydaly: Straky na vrbě, Praha 2007
• obálka: Jan Patrik Krásný
• 446 stran / 225 Kč