Píseční červi Duny, Brian Herbert, Kevin J. Anderson
 |
Píseční červi Duny – snad už naposledy?
Heroický úkol završení ságy Duna Franka Herberta byl naplněn. Herbert
junior a Kevin J. Anderson podpořili rozvětvený klan Herbertových dědiců,
spolčený v rodinné firmě, vydáním poněkud nadbytečné trilogie
Předeher k Duně a méně nadbytečné (avšak neméně ukecané a
rozvláčné) trilogie Historií Duny. Vydělali jistě pořádný balík,
trochu se vypsali do lepší formy, aby alespoň částečně srovnali úroveň
se svým vzorem (možná ovšem psali svým stylem tak dlouho, dokud si
fanoušci nezvykli), a konečně se pustili do ukončení původní nedopsané
série. Nemohli si odpustit dva díly (pořád lepší než tři), ale dík
Šaj-hulúdovi je už po všem.
S pomocí nosného nápadu F. H., tedy navrácení oblíbených zabitých
hrdinů zpět do děje díky gholovskému procesu, a několika možná
původních nápadů Andersona a Juniora (například dobrá postava Normy
Cenvy) byla rozehrána složitá partie závěrečných osudů, pokračující
v Lovcích Duny a vrcholící v této knize. Vrátily se všechny oblíbené
postavy předchozích knih i několik neoblíbených, jenže tyto návraty byly
v podstatě zbytečné a ve většině případů i neuctivé vůči
ukončeným kvalitním životům původních vzorů vzkříšených gholů. Můj
oblíbenec Miles Teg dopadl jako obětovaný pěšák ve zbytečně hrdinské
smrti, baron Harkonnen sloužil jako vedlejší komická dějová linie bez
špetky smyslu, doktor Yueh ke starým vinám přidal pubertální naivitu, a
další trapný omyl, vzkříšení lásky Paula a Chani, byl sice romantický,
ale původní dramatický osud obou hrdinů byl daleko působivější. Autorům
se opět povedlo mě naštvat zmínkou a pokusem o oživení Gurneyho Hallecka,
který byl podle mne natolik nezařaditelný do odevzdaných a poslušných
rolí gholů, že si s ním ani A+Hjr. nevěděli rady a na svět ho zase
nepřivedli.
Velké plus musím autorům přiznat za rozpletení smyslu osudu Duncana Idaho.
Opomíjený a tisíckrát zavražděný ghola dostal na závěr epopeje
důstojnou roli ústřední postavy a ze zajímavé vedlejší figury se stal
hybatelem děje a nejdůležitější osobou vesmíru. Tím si ovšem autoři
zároveň vykopali hrob, protože druhou vesmírnou válku lidí a
inteligentních strojů ukončili způsobem, který prostě vypadá jako
plagiát jedné známé filmové trilogie – přečtete, a pochopíte.
Strukturou se příběh neliší od předchozích, členění na několik
dějových linií a jejich neustálé střídání po kapitolách je už
běžné a dá se na ně zvyknout, v některých momentech může sloužit jako
oddych od napětí v jiné linii, někde naopak doplňuje jedna linie druhou.
Nejlepší je ta na nelodi Ithaka, která funguje jako detektivka, v níž se
hledá pachatel sabotáží, a podle známých kritérií to nemůže být
nikdo. Naopak nejslabší je linie Erasmuse a Omnia, kde se vlastně nic
neděje, Omnius je vyobrazený jako naivní a hloupý a Erasmus se chová jako
šašek, který napodobuje lidi v jejich nevyzpytatelnosti.
Když si pročítám šest knih Duny od F. H. a poznámky k historii služebnického džihádu, nemůžu se zbavit dojmu, že v trezoru s pozůstalostí F. H. nezbylo dost materiálu na to, aby to dávalo smysl a mohlo se to použít na ukončení série po Kapitule. Tažení proti strojům dávné historie bylo naznačeno jen velmi neurčitě a spíš bych se přikláněl k verzi o postupné kyborgizaci raněných vojáků až po vznik kasty „strojových nadlidí“, od kterých je jen krůček k pěkně vymyšleným kymekům. „Nestvoříš stroj k obrazu mysli člověka“ však přece jen nahrává inteligenci umělé, vzniklé z robotů, kteří měli napodobit lidské chování a stát se postupně ze služebníků vládci – odtud bych já viděl vznik pojmenování „služebnický džihád“, nikoliv od jakéhosi rodu jménem Služebníci. Přetrvávající existenci Nepřítele v podobě strojové inteligence naznačuje pouhý útržkovitý sen Ctěné matre Murbelly, avšak je velmi nejasný a nelze z něj vyčíst prakticky nic. Postavy starého muže a ženy, kteří se snaží najít Duncanovu neloď, vůbec nepřipomínají chováním umělé mysli, ale spíše Tvarové tanečníky, jež se pohlcováním cizích životů a vzpomínek stali plnohodnotnými lidmi, schopnými odolat vábení tleilaxanských Pánů. Přemýšlet však o tom, co tím Frank Herbert myslel, a co ne, je zbytečné – jeho pokračovatelé Brian Herbert a K. J. Anderson vytvořili svoji verzi a tu buď přijmeme a budeme nové osudy oblíbeného vesmíru Duny číst dál, nebo pro nás zůstane navždy jen jeden autor Duny a jeho neukončená série.
Podle zpráv ze serveru dune.cz dokončuje dvojice autorů první díl nové
tetralogie s názvem Paul of Dune, který bude rozvíjet osudy Paula a
dalších mezi Dunou a Spasitelem Duny a také se bude věnovat fremenskému
džihádu.
Šaj-hulúd nás ochraňuj.
- Brian Herbert, Kevin J. Anderson: Píseční červi Duny
- vydal: Baronet, Praha 2008
- přeložila: Dana Chodilová
- přebal: Karel Řepka
- 568 stran / 339 Kč
