Nietzsche kdysi prohlásil: Bůh je mrtev! Známému bruntálskému intelektuálovi Františku Kotletovi se tato teze natolik zalíbila, že se rozhodl ji předložit široké čtenářské obci ve dvou svazcích. A aby se ujistil, že bůh je skutečně mrtev, ještě ho pro jistotu nejméně dvakrát dorazil. Jistota je jistota.

Na konci prvního dílu se Martin Fridrich probouzí ve stokách, ačkoliv by měl být mrtvý. Navíc pod vlivem kouzla odevzdal Mokošin kámen, ve kterém je zakleta pětina prastaré síly slovanských bohů, do nesprávných rukou. Je jasné, že tohle měsíční bohyně Chors docela pohnojila a že o pomstu jde od této chvíle až v první řadě. Martinův život se stává sérií nepravidelně po sobě jdoucích masakrů, neboť jeho hlava je stále u mnoha členů slovanského panteonu žádaným zbožím.

Mrtvol neustále přibývá. (Do té doby, než konečně někoho napadne, že recyklovat je normální, a než pošle na svět armáda zombií). Hlavní hrdina Martin a jeho dvoučlenné komando – bývalý voják a současný vozíčkář Libor a ostřelovačka Markéta – se mají co ohánět, aby uchránili holé životy. Střelné zbraně všemožných ráží, ale i meče, dýky a pěsti, to vše je v permanenci téměř nepřetržitě. A když už se stane zabíjení řadových poskoků rutinou, přijdou na řadu noví, tužší, protivníci. Další mocné magické artefakty mění své majitele, a poměr sil se otáčí – samozřejmě nepříznivě pro úderku mstitelů. A do toho se ještě přimotá množství krásných a svolných žen…

Trochu víc než rubačka

Většina čtenářů počítá s tím, že finální díl přinese smrt proradné Chors, nějakou tu pasáž o Perunově návratu, a potoky krve a vnitřností, kterými se bude třeba k těmto dvěma bodům přebrodit. Kotleta však překvapil a přidal do knihy i vztahovou rovinu. Tím nejsou myšleny bezuzdné sexuální orgie, kterých si čtenář sice také užije do sytosti, ale skutečné mezi(nejen)lidská dramata. Perunova krev je totiž z větší části týmovka, a ačkoliv vztahy mezi postavami rozhodně nejsou prioritním tématem, jsou přítomny, a kupodivu vcelku slušně fungují.

František Kotleta v pěti bodech

1. Narodil se údajně v roce 1981 v Bruntálu. O jeho životě je známo pouze několik útržků, které obyvatelé Bruntálu sdělují pouze za tučné úplatky a zásadně šeptem.
2. Díky konfliktu s Policií ČR se Kotleta dostal na dva roky do vězení v Heřmanicích, kde se seznámil s dílem Jiřího Kulhánka. Ihned se stal jeho velkým obdivovatelem.
3. Pokud zrovna necestuje po světě a nehledá svoji matku, pracuje spořádaný občan Kotleta jako řezník ve svém rodném městě.
4. Kormě dvou dílů Perunovy krve vydal ještě trilogii Bratrstvo krve (Hustej nářez, 2010, Fakt hustej nářez, 2012 a Mega hustej nářez, 2013).
5. Mnoho pomlouvačů si myslí, že Kotleta není reálná osoba, nýbrž pouhý výplod aprílového vtípku, který vznikl na základě ukázky z neexistující knihy. Za záhadných okolností tito pochybovači postupně tragicky umírají.

Sympatický je i fakt, že naštvaný mstitel zůstává po většinu knihy „pouhým“ člověkem – i když má oproti běžným lidem kromě dobrého vojenského výcviku ještě několik výhod navíc, stále je zranitelný po fyzické i emoční stránce. A především – v kritických situacích netahá z rukávu schopnosti, o kterých neměl ještě před několika vteřinami ani tušení; naopak mnohdy neváhá použít zákeřné lsti, aby vyrovnal poměr sil. Je ovšem jasné, že na bohy si nemůže vyšlápnout jakýkoliv nazdárek s bouchačkou (i když má v koutku cigáro a pusu plnou hlášek), a tak do finální konfrontace dostane Fridrich také trochu té božské moci, aby nebyl za otloukánka.

Intelektuální exhibice

Druhý díl Perunovy krve je ještě o chloupek lepší než jednička. Nekoná se nic neočekávaného – příběh je lineární, prostý větších dějových zvratů, předvídatelný a brutálně krvavý. Prostě krystalická zábava, čirá oddechovka. Perunova krev rozhodně nepřekoná Kulhánka (ale to je zčásti dáno právě tím, že hrdina není žádný nezničitelný superman), ale rozhodně už je mnohem vážnější konkurencí než předchozí autorova trilogie Bratrstvo krve.

Poměrně zajímavou tečkou za knihou je i dvoustránkový doslov autora (ať už se za tímto pseudonymem skrývá kdokoliv), ve kterém zmiňuje mimo jiné i konzultace ohledně slovanských bohů se skutečným odborníkem, Jurajem Červenákem. Je vidět, že Kotleta začíná brát psaní opravdu vážně, a tak se můžeme těšit na jeho další knihu, sbírku Příliš dlouhá swingers party.

• František Kotleta: Perunova krev II
• Epocha, 2014
• obálka: Piotr Cieśliński
• 304 stran, 289 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).