Země je odsouzena k záhubě. Na planetě už není téměř žádný život. Poslední zbytky lidské civilizace dojídají zbylé zásoby a poslední generace dětí už teď ví, že se nedožije dospělosti. Vědci, inženýři, lékaři a jedna postarší učitelka sází vše na poslední zoufalý pokus: nepatrně pozměnit minulost, a odvrátit tak celosvětovou katastrofu. Zároveň ale chtějí ponechat veškerou zaznamenanou historii nedotčenou a vyhnout se časovému paradoxu. Poslední boj s časem právě začíná.

Na odlehlou polární základnu v Rusku přilétá vrtulník s Valentinou – postarší učitelkou matematiky, která má pomoci vědcům sestavit stroj času. To je ale pouze vedlejší úkol, ten hlavní je nasednout do něj a pomocí drobných změn v minulosti odvrátit katastrofu, která ve svém důsledku zničí nejen lidstvo, ale kompletně veškerý život na Zemi.

Že to zní jednoduše? Jenže do minulosti se nevrací celé tělo, ale pouze mysl, která se vetře do vědomí jiného člověka a musí se jej naučit ovládat. Jak už to tak bývá, nic nejde podle plánu, a protože čas hraje proti Valentině, musí se jednat rychle.

Klasika žánru

Permafrost je klasická science fiction novela jako vystřižená z dob Arthura C. Clarka či Stanisława Lema. Z dob, kdy ještě v názvu sci-fi mělo ono „sci“ své právoplatné místo. Příběh nemá čas se zaměřovat na hluboký osobnostní rozvoj, romantické trojúhelníky či hluboké šrámy na duši hlavních postav.

Lidstvo na pokraji záhuby, stroj času a nelineární vyprávění – to je narativ, do kterého je čtenář v podstatě za jízdy vhozen a zůstává čistě na něm, v jaké fázi čtení se začne orientovat, protože tenhle vlak nezastavuje. A nezastavuje až do samotného konce.

Autor se rozhodl, že tento jeho počin bude tzv. „na jeden zátah“, protože pokud si bude chtít čtenář dát od děje na chvíli pauzu a na nějakou dobu knihu neotevře, je velice pravděpodobné, že po opětovném rozečtení nebude mít tušení, co se děje a kde v příběhu se právě nachází.

Alastair Reynolds v pěti bodech

1. Britský autor science fiction se narodil 13. března 1966 v přístavu Barry v Jižním Walesu.
2. Získal doktorát z astronomie a oboru se věnoval od roku 1991 po celých šestnáct let jako astrofyzik zpravidla ve službách Evropské vesmírné agentury.
3. Do žánru sci-fi vstoupil v roce 1990 povídkou „Nunivak Snowflakes“ v magazínu Interzone, ovšem kvůli pracovním povinnostem publikoval po dlouhý čas jen sporadicky.
4. V roce 2008 se vrátil do Walesu, kde se svou rodinou žije v Glamorganu nedaleko hlavního města Cardiff a pracuje jako spisovatel z povolání.
5. Mezi jeho koníčky patří sportovní běh, jízda na koni, hra na kytaru a malování.

Svižnému tempu a celé (lehce zmatené) struktuře napomáhá fakt, že dílo nemá ani dvě stě stran, a pro alespoň trochu zkušeného fanouška žánru bude přečtení Permafrostu záležitostí maximálně dvou dnů.

Motiv novely se zakládá na skutečných vědeckých teoriích a je zřejmé, že autor není jeden z lidí, co jen tak z ničeho nic věnují půl stránky takzvanému techno-blábolení zakončenému rádoby vtipem, a opravdu se ve vědecké sféře orientuje, díky čemuž nezahltí čtenáře odbornými termíny jen tak pro nic, a i v takovém tempu, jaké kniha nasadí, je schopna vědecké poznatky vysvětlit citlivě a relativně srozumitelně.

Rychle, rychle, ať už je to hotovo

Na úkor svižnosti a délce knihy však musely zákonitě přijít kompromisy. Postavy jsou relativně nezajímavé, a ačkoli je hlavní hrdinka sympatická, ve chvíli, kdy se na stránkách začne dít emocionálně vypjatá scéna, čtenář nemá do postav zainvestováno tolik času, aby ho tyto situace nějak výrazněji rozhodily. Což je škoda, protože nápady a některé momenty mají potenciál být opravdu silné.

Stejně tak jsou na tom některé pasáže, kde se část děje (občas poměrně podstatná) odehraje tzv. off-screen a autor pouze v pár větách rychle shrne, co se stalo. To sice napomáhá tempu, ale opět to vypadá, jako by se Reynolds snažil napsat své dílo co nejkratší.

Alastair Reynolds není žádným nováčkem žánru. Jde o ostříleného spisovatele, který přesně ví, co dělá a co lidem servíruje. V tomto případě se jedná o příjemnou rychlou jednohubku na dlouhé odpoledne, která pohltí, poté vyplivne, nechá čtenáře chvíli přemýšlet o tom, jestli opravdu chápe, co se v knize stalo, poté jej nechá ještě chvíli přemýšlet, jestli cestování časem dává v představené formě smysl a nevznikají v ní nechtěné paradoxy a příběhové mezery, a nakonec na sebe nechá po uložení zpět do poličky kompletně zapomenout.

• Alastair Reynolds: Permafrost
• Triton, 2024
• obálka: Renata Brnická
• 176 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)