Pavučina, John Wyndham
 |
Útlounký román Johna Wyndhama Pavučina, který jako poslední z jeho děl vyšel na autorovo přání až deset let po jeho smrti, vydalo v minulém roce nakladatelství Fuego (někteří si ještě možná vzpomínají na první české vydání v roce 1996 v Mustangu). Děj knihy čtenáře přenese na opuštěný ostrov uprostřed Tichého oceánu. Skupina lidí se zde pod záštitou bohatého lorda snaží vybudovat dokonalou civilizaci. Utopii, kde by se mohly bez omezování rozvíjet všechny talenty a géniové. Svět bez omezení, svazujících pout tradic, zvyklostí a konvencí. Svět, ve kterém je nadanému jedinci umožněno rozvinout svůj potenciál bez ohledu na falešná dogmata a archaické tradice. Zní to hezky, ovšem po připlutí členové projektu zjistí, že pár věcí tak úplně „nehraje“. Žádní ptáci na pláži, žádný otravný hmyz. Džungle, která by měla normálně překypovat životem, je zde doslova mrtvá. Nic než bujná vegetace. Zdání ovšem klame, ostrov má své obyvatele. Miliony obyvatel. Letmý pohled na obálku knihy, a každému je jasné, že výpravu čekají krušné chvilky.
Hned zkraje prozradím, že Pavučina nepatří mezi Wyndhamova vrcholná díla. Tento milovník apokalyptické sci-fi zde čtenáři představuje relativně jednoduchý děj, jehož podstatou je především napětí. Napětí tvořené situací, kdy se lidé na ostrově, odříznutí od pomoci, setkávají s vysoce inteligentními pavouky, přesněji řečeno miliony vysoce inteligentních vraždících pavouků, kteří by rádi zahubili celou planetu. Původ inteligentních pavouků na ostrově je také obestřen mírným tajemstvím. Kniha nám předkládá dvě možná vysvětlení a je na čtenáři, ke kterému se přikloní. Tajemnem nasáklá teorie o dávném prokletí ostrova, či čistě racionální přemnožení a mutace v důsledku radioaktivity. I přes zdánlivě jednoduchý děj se Wyndhamovi podařilo do knihy protlačit i jakousi filozofii. Má člověk žijící v civilizaci možnost svobodně se vyvíjet? Wyndham zdůrazňuje, že nemá. Zvyky a tradice, které nám jsou od narození automaticky vštěpovány, nás svazují a brání v dosažení maximálního rozvoje osobnosti, osvobození ducha a těla od konvencí. Pouze nový a čistý svět je místem, kde je toto umožněno.
Hlavního hrdinu knihy Wyndham vykreslil jako člověka, který byl dlouhou dobu na dně a který se dokázal z tohoto dna pomocí víry v Projekt odrazit a bojovat ze jeho ideály. Na začátku se jeho poslání jeví jako průlomové a on sám je přesvědčen o správnosti vybudovat utopii. Vzhledem k okolnostem svůj názor pozvolna mění a zjišťuje, že hraní si na tvůrce nové civilizace nebyl dobrý nápad. V knize se rovněž dozvíte, jak moc je pravdivé tvrzení, že nejlepší je vše nechat na matku přírodu. Tyto teorie, které jsou v knize řešeny nejčastěji dialogem mezi postavami, se úspěšně křižují s napínavými pasážemi a čtenář se tedy nijak nenudí, naopak se rád ve víru akce zamyslí nad tím či oním tématem.
Jak je u Wyndhama zvykem, píše velmi srozumitelnou, čtivou formou, kdy se vážné situace občas prolínají se špetkou humoru. Wyndham se pasoval do role nezaujatého pozorovatele, který popisuje to, co vidí, bez zbytečného přikrašlování. Příběhu dodává určitou měrou na realističnosti také fakt, že geografický popis umístění ostrova, na kterém se děj knihy odehrává, je poměrně přesný. Jedinou výtku směřuji k počtu stran. Příběh má rozhodně větší potenciál a je škoda, že jej Wyndham trochu víc nerozvinul. Rovněž postavy, zpočátku skvěle nastíněné charaktery, nechal autor ke konci vyšumět a do finále došel jen se dvěma z nich. To by samozřejmě nevadilo, nedořešené vztahy už ovšem vadí více.
Knížka na jedno odpoledne, jakou je Pavučina, je příjemné zpestření žánru, ve kterém jsou dnes mnozí autoři placeni za počet napsaných stran. Rychlé, svižné, akční dílko Johna Wyndhama zaujme především ty, kteří hledají kvalitní literaturu, jež kromě napětí přináší i prostor k zamyšlení.
- John Wyndham: Pavučina
- vydalo: Fuego, Praha 2007
- přeložila: Hana Volejníková
- přebal: Martin Zhouf
- 112 stran / 179 Kč