Pašazád , Jon Courtenay Grimwood
 |
Příběhy vycházející z motivů alternativních budoucností se sice u nás neobjevují příliš často, ale ve světové fantastice patří toto téma k oblíbeným námětům. Otázka, co by se asi dělo, kdyby se naše historie ubírala jinými cestami než těmi, kterými se nakonec ubírala, totiž spisovatelům nabízí nepřeberné množství příležitostí, jak uplatnit svou fantazii a představivost. Stačí jen zvolit ten správný okamžik a trochu „popostrčit“ běh událostí jiným směrem. Tak například: Jak by asi vypadal svět, kdyby Německo císaře Viléma II. neprohrálo první světovou válku a jeho spojenci Rakousko-Uhersko a Osmanská říše následně nezmizeli v propadlišti dějin?
Jednou z odpovědí na tyto otázky by mohl být i román Jona Courtenaye Grimwooda Pašazád, který čtenáře právě do takového světa zavádí. Dějištěm příběhu tu však překvapivě není žádná z metropolí Evropy, ale orientální Al Iskandaríja, město v severní Africe. V této megapoli kypící životem se prolínají prvky Východu a Západu v jedinečném souzvuku i disharmonii, aby tu existovaly v tisíci nejrůznějších protikladech, bigotním islámským fundamentalismem počínaje a supermoderními technologiemi konče. Denně se tu odehrává nelítostný boj mezi starými náboženskými tradicemi a rituály, které svazují život lidí mnohdy těmi nejbizarnějšími způsoby, a novým, světštějším a snad i světlejším zítřkem, jenž nabízí iluzi mnohem větší osobní svobody.
A právě sem míří z USA poněkud excentrický ZeeZee, kterého do Al Iskandaríje pozvala jeho vzdálená příbuzná, madam Nafísa. Za pozváním však nestojí ani tak touha vidět ztraceného člena rodiny, ale docela obyčejný kalkul. ZeeZee je totiž po svém údajném otci potomkem významného arabského šlechtice – pašazádem, což mu ve společnosti, kde se klade obrovský důraz na pokrevní vazby, dává nemalou autoritu a moc. A to obojí hodlá madam Nafísa beze zbytku zužitkovat. Jejím záměrem je ZeeZeeho, nyní ctihodného Ašrafa beje, oženit s dcerou bohatého místního podnikatele, který touží pozvednout vlastní prestiž a shrábnout za zprostředkování tohoto „obchodu“ více než tučnou provizi.
ZeeZee – Ašraf bej sice vyhlídkou na svatbu není zrovna nadšený, ale i jemu pozvání přišlo vhod. V Americe mu totiž začala hořet půda pod nohama. Zapletl se tu se zločineckým gangem v záležitosti, která skončila vraždou, z níž byl obviněn, takže změna vzduchu má blahodárný vliv nejen na jeho zdraví, ale i život. Vše klape až do okamžiku, kdy se setká s nevěstou (mimochodem krásnou a inteligentní dívkou) a… odmítne si ji vzít! Tím hluboce urazí jejího otce, a navíc naštve tetu Nafísu. Ta je ovšem následně nalezena zavražděná ve své pracovně, přičemž smrtící zbraní je pero zaražené přímo do srdce. Vražda vdovy z vyšší společnosti okamžitě vzbudí rozruch navíc umocněný jejím nedávným vystoupením proti výstřelkům německé komunity ve městě. Takže podezřelých je spousta, od bohatých podnikatelů, přes mocné politiky až po samotného Ašrafa beje. Navíc se zdá, že jsou ve hře i zájmy tajných služeb…
Autor vede děj románu v několika dějových liniích, které sledují osudy jednotlivých dějotvorných postav. Mezi nimi samozřejmě hraje nejvýznačnější úlohu ZeeZee – Ašraf bej, který také dostává nejvíce prostoru, ovšem velmi zdatně mu sekundují věčně podnapilý Američan Felix Abrinsky coby hlavní vyšetřovatel a dcera bohatého arabského podnikatele Zara, impulzivní dívka bouřící se proti konvencím. Osudy těchto tří typově zcela odlišných lidí se vzájemně proplétají, kříží a ovlivňují, aby dohromady vytvořily fascinující mnohavrstevný příběh, v němž jde o mnohem více než o pouhé vyřešení jedné vraždy. Text má kromě detektivního motivu také spoustu dalších aspektů včetně milostné romance či psychologických sond, v nichž autor s nelítostným, vpravdě freudovským zaujetím pitvá nitro svých postav a nutí je vzpomínat na zásadní okamžiky minulosti, motivu odvěké touhy člověka po svobodě, jež je vlastní zejména mladým lidem, či exkurze do labyrintu východní mentality, která se od evropského chápaní mnohdy diametrálně liší. Nechybí tu však ani akční sekvence, intriky mocných či politická témata, což dodává příběhu na barvitosti, věrohodnosti i živosti.
Jedinečnost i kontrast poměrů v Al Iskandaríji čtenář poznává společně s ZeeZeem, který je zde stejně takovým cizincem jako on sám. To umožňuje čtenáři mnohem lépe se s ZeeZeem ztotožnit a tak ho lépe pochopit. Zpočátku je tak pro něj fungování nového světa poněkud nepochopitelné, ale postupně začíná objevovat pravidla, podle nichž se řídí. Hlavní hrdina je přitom výborný pozorovatel, který si navíc umí spoustu věcí odvodit. Jeho vylepšení mu zase umožňuje ve velmi krátké době se přizpůsobit okolí a postupně s ním téměř splynout. Přes tyto téměř chameleónské mimikry, které ZeeZeemu umožňují stát se plnohodnotným Ašraf bejem, si ale stále ponechává svobodnou vůli chovat se a jednat podle vlastních pravidel. To je také jeden z důvodů, proč odmítá dohodnutý sňatek s Zarou, stejně jako přijímá roli ochránce nedospělé Hani.
I když by se mohlo zdát, že Pašazád je hlubokomyslné intelektuální dílko, není tomu tak. Tedy alespoň ne zcela, protože ten, kdo takovéto motivy v románu bude hledat, ten je tam také najde a bude jimi nadšený. V primární rovině je tato kniha ovšem skvěle napsaným příběhem, a další úrovně jsou spíše nadstavbami, jež se jakoby mimochodem postupně vynořují z příběhu, dodávají mu na plasticitě a zdůrazňují jeho přesah. Svůj podíl na čtivosti textu má samozřejmě i Grimwoodův styl vyprávění, kdy se s oblibou vrací zpět a skáče dopředu, sleduje jednotlivé události z více úhlů či bezostyšně odkrývá a obnažuje svého hrdinu před čtenářem, aby ukázal, že nic neskrývá v rukávu.
To je ovšem jen vějička, na niž se čitatel obvykle chytí. Autor mu nikdy nic nedá zadarmo, nepřinese na stříbrném podnose. Právě naopak. Neustále ponechává čtenáře v nejistotě a očekávání, jakým směrem se bude děj odvíjet dal, a tím ho nutí nad příběhem přemýšlet. Narážky a náznaky roztroušené v textu svádějí k nezpochybnitelným závěrům, jež se ale po několika stránkách stávají stále pochybnější, a jak se vynořují nové a nové informace, vznikají další a další konstrukce, stále bizarnější a neuvěřitelnější. Přesto ale ve finále nakonec Grimwood čtenáře dostane „na lopatky“. Ve fascinujícím příběhu, v němž se mísí prvky sci-fi, fantaskna, kyberpunku, detektivky i dobrodružné akce tomu ani snad nemůže být jinak. A to je Pašazád jen první část trilogie Arabesky. Bude zajímavé, kam autor nasměruje svůj příběh v románech Effendi a Felaheen.
- Jon Courtenay Grimwood: Pašazád
- překlad: Radovan Zítko
- obálka: Tomasz Maroński
- vydal: Laser-books, Plzeň 2009
- 384 stran / 265 Kč
