Osud horší než draci, John Moore
 |
Humorná či humoristická fantasy je pro většinu čtenářů spojena se jménem Terryho Pratchetta a jeho cyklem Zeměplocha. Z té se ostatně už před drahným časem stal jakýsi obecně známý fenomén, jenž překročil hranice žánru a začal žít svým vlastním životem. Humoristická fantasy, to ale ovšem není jen Pratchett, ačkoliv právě jemu se tento subžánr podařilo dostat na výsluní zájmu čtenářů. O spojení fantasy a humoru se s větším či menším úspěchem pokoušelo a pokouší také mnoho dalších autorů.
Jedním z nich je i John Moore, kterého pro české čtenáře objevilo nakladatelství Polaris. Už první Moorova kniha, Zabij a zachraň, poměrně jasně naznačila, na čem hodlá tento autor stavět. Jako základ pro své texty si vybírá pohádkové motivy a schémata, které pak dává do překvapivých souvislostí a vytváří tak originální příběhy plné úsměvných scén, vtipu a nadsázky. Dokáže přitom stejně dobře svým humorem laskavě pohladit i elegantně si „vystřelit“ z hrdinů a potažmo i čtenářů. A přesně v tomto stylu je napsaná i jeho pátá kniha, Osud horší než draci.
Ale abychom začali stylově. Bylo, nebylo. V jednom království (Medullském) se princezna Glorie a mladý rytíř královské gardy sir Terry tak dlouho potkávali, okukovali a usmívali na sebe, až se z toho zrodila horoucí láska jako z těch nejčervenějších románků. Idylka, dalo by se říci. Jenže je tu jistý drobný problém. Ona je dcera vládce a on jen chudý rytíř, takže jejich vztah nemá moc růžové vyhlídky. Pokud se ovšem nestane něco výjimečného. A zde nastupuje sir Terry a jeho brilantní plán. Terry totiž hodlá zabít draka, který sužuje hranice země. Pak už králi nezbude nic jiného než mladé dvojici požehnat. Je tu přece jistý precedens z minulosti, ne?
Zpočátku vše probíhá více než dobře. Rytíři se skutečně podaří draka zabít. A dokonce přitom neutrpí žádné vážnější zranění! Ale následně se všechno jaksi „podělá“. Během těch několika dnů, co sir Terry netvora hledal, došlo k malé, ale podstatné změně hranic. Takže náš rytíř sice zabil draka, ovšem podle kartografů na špatné straně hranice. Svým činem si tedy vysloužil ruku dceru krále Oblongaty, princezny Jany zvané Šílená. Co jiného si také lidé mohou myslet o princezně, která mluví s vařeným vepřovým? Terry tedy musí vzít rozum do hrsti, aby se z nechtěného sňatku vyvlékl. Naštěstí mu tento drobný exces Glorie nemá za zlé, pro jistotu se však rozhodne vzít jejich osud do svých rukou. A její plán je neméně fikaný…
Moore opět popustil uzdu své fantazii, takže vytvořil úsměvný příběh plný bláznivých zmatků, překvapivých zvratů a naprosto logických, dokonalých plánů, které ovšem z nějakého neznámého důvodu nikdy nevycházejí přesně tak, jak si to jejich tvůrci naplánovali. V ději se pak mísí klasická, až kýčovitá témata viděná z naprosto netradičního pohledu s několika překvapivě moderními prvky zasazenými do hlubokého rytířského středověku. Takovým příkladem je třeba způsob, jakým získala majetek jedna z nejbohatších měšťanských rodin země, díky prodeji krájeného chleba. (Mimochodem, krájený chléb zrovna prožívá krizi.)
Příběh samotný je pak založen na situační komice, jež je ovšem prokládána humornými dialogy a komentáři jednotlivých figur. Pro jeho celkové vyznění mají zásadní význam právě hlavní postavy, které během děje s velkou chutí vystupují z předem daných rolí a chovají se naprosto nepředvídatelně. Obzvláště princezna Glorie je spíše typem moderní, energické ženy než unylé a způsobné středověké princezny, která jen pasivně přihlíží vývoji událostí, jež ovlivní celý její další život. A podle toho také jedná.
Oproti tomu sir Terry působí mnohem konzervativnějším dojmem. Možná je to způsobeno jeho rytířskou výchovou a dodržováním tradic, anebo větším množstvím úderů do hlavy, které utržil při výcviku. Takže dává přednost sice nebezpečnějšímu, ale tradičnějšímu řešení, čili zabití draka. Ovšem láska je láska, takže i on se několikrát opravdu překoná. Terry a Glorie ale nejsou jedinými významnými postavami, o které se děj knihy opírá. Jakousi pomyslnou protiváhu k nim tvoří další dvojice: dědic pekařského impéria Roland a baronova dcera Alison. Zde je ovšem situace poněkud odlišná. Zatímco Roland pochází z bohaté rodiny, Alison je dcerou úplně chudého šlechtice.
Kolem této čtveřice pak rozehrává Moore podivuhodnou taškařici se spoustou záměn a hrdinských činů, které ovšem nemají ten správný efekt, i překvapivých postřehů a „hlubokomyslných“ pravd, jež mají jen jediný cíl – pobavit a potěšit čtenáře. A nutno říci, že se mu to v románu Osud horší než draci daří více než dobře. Mimochodem. Chtěli byste vědět, jaký je vlastně ten osud horší než draci? Tak to si budete muset tuhle knihu přečíst.
- John Moore: Osud horší než draci
- vydal: Polaris, Frenštát p. Radhoštěm 2007
- překlad: Petr Caha
- obálka: Walter Velez
- 220 stran / 179 Kč