Ostrov mrtvých, Roger Zelazny
 |
Pokud už jste nějaké knihy od Zelaznyho četli, je vám asi jasné, že jeho hrdiny se obvykle nestávají obyčejní lidé. Mnohem více mu vyhovují nesmrtelní, polobohové a podobné veselé kopy. Kupodivu je nepotřebuje k tomu, aby mohli vymlátit půlku planety. Rozhodně ne v Ostrově mrtvých.
Jaký je tedy Francis Sandow? No stáří mu nic neříká, chudoba taky ne – vzhledem k tomu že se dostal do žebříčku největších miliardářů galaxie. Navíc zvládá telepatii. Zapomněl jsem na něco? Jasně, jako jediný z lidské rasy je Světůtvůrcem. To hovoří za sebe, prostě žádné ořezávátko. Ale na každého existují nějaké páky. Francise z letargie vyruší důkazy o tom, že jeho známí, kteří žili před několika stovkami let žijí. Znovu. Podtrženo a sečteno, byli vzkříšeni. Včetně jeho největší lásky a několika jeho nepřátel. To je dostatečně pádný důvod na to, aby opustil svou vlastní ultrabezpečnou planetu a vydal se na riskantní pátrání po galaxii. To samozřejmě nemůže skončit nikde jinde než na Ostrovu mrtvých, světu vytvořeném podle slavného obrazu. Jak příhodný název, že?
Ze začátku budete mít pocit, že čtete detektivku. Francis projde pár
planet a pokusí se vypátrat, kdo za vším vězí a o co mu jde. Ne že by
měl nepřátel málo, spíše jde o to, který z nich to doopravdy je.
Takový už je ale život multimiliardářů, však to znáte…
„Cokoli nad první miliardu je čirá metafyzika.“
Potom, co nám Zelazny předhodí pár nápověd, na nás v polovině knihy
vybalí, kdo to všechno upekl a proč. Kupodivu nic složitého,
prachobyčejná uražená ješitnost a snaha se pomstít. Když už Francis zná
nepřítele, nezbývá nic jiného, než si to s ním jít vyříkat. Pokud
čekáte, že zbytek děje bude tvořit ohromná bitka, kde se bude hlavní
hrdina snažit prostřílet k padouchovi, máte smůlu. Největší konfrontace
totiž proběhne mezi hlavní hrdinou a jeho minulostí. A to není jen tak,
když žijete déle jak tisíc let.
Pravda zjeví se ještě jeden zvrat (objeví se nečekaný spojenec a
nečekaný nepřítel) a nakonec dojde i ke spektakulární bitce opravdu
epických rozměrů – přece jenom Světůtvůrce to musí umět pořádně
roztočit. Berte to ovšem jenom jako takový bonus, hlavní síla příběhu je
někde jinde.
Asi vám došlo, že s konstatováním anotace, že tato novela je akční a
strhující, tak úplně nesouhlasím. Naopak text plyne spíše pomalu, je
prošpikován nejrůznějšími úvahami nad problémy věčného života,
vzpomínkami hrdiny a jejich reflexí. Ze začátku jsou to jenom takové
záblesky, ale v druhé polovině už se jimi text jenom hemží, a čím dál
tím více se prohlubují a dotýkají stále závažnějších témat. Až
postupně vystoupáme k filosofickým problémům par excellance, jako je
náboženství nebo smrt.
Nemyslete si, že je to ke škodě – Zelazny totiž na rozdíl od některých
autorů má co říct a ví, jak to podat tak, aby to nenudilo ani čtenáře,
kteří si na velké rozjímaní nepotrpí. Všechno totiž vyplývá
z příběhu, popřípadě ho doplňuje.
Leitmotivem příběhu by mohl být kontrast lidské a Pej´ské kultury.
Hlavní hrdina totiž nese prvky obou z nich a tvoří mezi nimi most. Pravda,
nakonec se ukáže, že mnohem blíže má k té lidské. Ona i ta vznešená
dokonalost Pej´ců má totiž své temné stránky.
Občas probleskne i nějaká ta řízná satirická poznámka směrem k Zemi a
lidem. Hodně se strefuje do přebujelé byrokracie a lidské omezenosti. Ale na
tom není nic moc divného, nadávání na úřady a lidskou tupost má dlouhou
tradici nejenom v literatuře.
Kniha možná nemá kdovíjak geniálně postavený příběh a její tempo nebude spoustě dnešním čtenářů vyhovovat, ale bylo by opravdu škoda ji proto minout. Je to totiž hotový ohňostroj myšlenek a originálních nápadů, který se do tak útlého dílka jen málokdy vejdou. Což je samozřejmě klad i v případě, že by vám nesedla. Ale pokud Zelaznyho znáte a na jeho hru přistoupíte, tak se nejenom pobavíte ale dostane se vám toho mnohem víc.
- Roger Zelazny: Ostrov mrtvých
- Straky na vrbě, 2010
- překlad: Richard Podaný
- obálka: Tomáš Kučerovský
- 196stran / 170Kč