Odvrácená strana nebe, Arthur C. Clarke
 |
Jméno Arthur C. Clarke je známé snad každému čtenáři science fiction. Autor patří spolu s Isaakem Asimovem a Robertem Heinleinem do Velké trojky spisovatelů technicky zaměřené sci-fi, která ukazuje technické pokroky v růžových barvách a do budoucna hýří technokratickým optimismem.
Pochopitelně ne vždy je všechno tak růžové, když i sám Clarke nechal téměř zkrachovat expedici ve své nejslavnější knize 2001: Vesmírná odysea kvůli vzpouře palubního počítače. Přesto patří ke generaci, která předpovídala technice zářné zítřky nezkalené stíny příliš rychlého rozvoje, na který není lidstvo připravené. Některé z jeho odhadů se ukázaly jako dobře promyšlené, nejznámější je patrně návrh geostacionární družice použité ke komunikaci.
U této sbírky nesmíme zapomínat na to, že vyšla v roce 1958, ale přes některé technické detaily je většina povídek psána stylem, který zaujme i nyní. Na rozdíl od Heinleina nepředpovídá Clarke řízení kosmických lodí pomocí výpočtů na logaritmickém pravítku, ale ani on nedokázal rozvoj počítačů předpovědět ani vzdáleně.
Devět miliard božích jmen je jedna z prvních SF povídek, které jsem kdy četl. Měl jsem štěstí, protože je to jedna z nejlepších povídek sbírky, která daleko přesahuje klasicky pojímané sci-fi a zasahuje i do filozofie a mystiky.
Odvrácená strana nebe je souhrnem příběhů ze stavby geostacionární komunikační družice. Dnes je legrační představa, jak dělníci v kosmu pracně budují obří stanici pouze za účelem komunikace, ale když odmyslíme tento špatný odhad možností miniaturizace, zůstane optimistický příběh pionýrů vesmíru v době, kdy předpisy o bezpečnosti práce nebyly zase tak vážně brané.
Obdobně laděný je i soubor příběhů pod názvem Výprava na Měsíc, kde astronauti soutěží v cestě na naši oběžnici a následně během pobytu řeší improvizacemi problémy a nehody. Opět se zdá neuvěřitelná představa sedmiměsíčního pobytu na Měsíci, ale připravovaná cesta na Mars takto skutečně bude vypadat. Doufejme, že se řešení problémů reální cestovatelé na rudou planetu zhostí stejně úspěšně jako hrdinové Clarkovy povídky.
Ve Stěně z temnoty se Clarke pouští na tenký led SF s tajemstvím, která mu až tolik nesedí. Přesto má příběh svou sílu, i když (nebo právě proto, že) nic nevysvětluje, jen se odehrává. Mezi řádky opět probleskuje nezdolná touha lidského rodu prozkoumat každé tajemství.
V povídce Všechen čas světa zabrousil Clarke do tématu ovládání času. Tentokrát je povídka ve svém vyznění výjimečně spíše depresivní. Mnohé technické problémy jsou „opomenuty“ ve prospěch čitelnosti.
Ve Hvězdě se Clarke zamýšlí nad náboženstvím ve věku vesmírných plaveb. Skutečně si Bůh vybral právě lidstvo a ke všemu ostatnímu je necitelný? Spolu s úvodní povídkou sbírky tvoří polemiku nad náboženstvím a existencí boha v době počítačů a kosmických letů.
Pomíjivost je lyrický příběh o loučení se Zemí. A tématicky navazující Zpěv vzdálené Země je naopak příběh kolonie odtržené od Země předělem stovek let cesty mezi obydlenými planetami. Pokud se lidstvo vydá tímto směrem kolonizace vesmíru, tak dospěje do situace mnoha odtržených kolonií s vlastním vývojem, který patrně nebude tak idylický, jak si Clarke představuje.
Sbírka obsahuje i několik miniatur, které nebudu popisovat jednotlivě. Často jde o žertovné momentky popisující vztah člověka a techniky, člověka při prvním kontaktu s mimozemšťany, případně člověka a výzkumu kosmu.
Celkově jde o sbírku určenou spíše staromilcům a lidem, kteří Clarka neznají a nechtějí se pouštět do románů. Kvalita je slušná, ale přece jen v rozsáhlejších formách vynikne Clarkův typický rukopis více.
- Arthur C. Clarke: Odvrácená strana nebe
- vydal: Baronet, Praha 2008
- přeložili: Zdeněk Volný, Radvan Markus
- přebal: Valentino Sani
- 230 stran / 239 Kč
