Josh zůstal na světě úplně sám, všichni jeho blízcí zemřeli a on se protlouká životem. Letos do školy přichází nová studentka, která na první pohled zaujme svým odvážným oblečením a tím, že nemluví. Prostě nemluví. Nikdo neví proč, ale když jedné noci z nenadání stojí dívka v Joshově garáži, začíná velice zvláštní příběh.

Může se uzavřený kluk spřátelit se zvláštní dívkou, která nemluví? Ano. Nastya den co den chodí do jeho garáže a sleduje, jak pracuje s dřevem. Ode dne, kdy se jí život roztříštil na tisíce kousíčků, si nikoho nepustila blízko k tělu, ale zdá se, že v přítomnosti Joshe Benetta pomalu roztává. Cítí se s ním v bezpečí, a ví, že mu může důvěřovat. Její zničená ruka jí ale každý den připomíná temnou minulost..

Čtenář na začátku vůbec neví, co má od Moře klidu očekávat. Přes tři sta stran o dvou teenagerech, kteří jsou psychicky na dně? Ano, přesně o tom kniha pojednává, a ačkoliv to nejspíš nezní právě záživně či čtivě, je přesný opak pravdou.

Příběh na střídačku vypravují Josh a Nastya, díky čemuž můžeme sledovat úplně každou myšlenku. V první třetině si přímých řečí bohužel moc neužijeme, protože Nastya nemluví. Ani před rodiči, před Joshem a ani ve škole, což se hned na začátku školního roku stane nepříjemností, protože se pro ni z nejasných důvodů dostane do debatního kroužku a hudební nauky. Což nejsou ideální předměty pro dívku, která odmítá mluvit.

Katja Millay v pěti bodech

1. Vyrůstala na Floridě.
2. Vystudovala filmovou školu v New Yorku.
3. Pracovala jako učitelka filmové produkce a scenáristiky.
4. V současnosti žije na Floridě se svojí rodinou.
5. Moře klidu je její první román.

Autorka vymyslela vskutku jedinečné postavy, které si možná nedokážeme snadno představit ve skutečném životě, ale které dokážou čtenáře dokonale strhnout s sebou. Josh není typický pan dokonalý, na kterého už jste určitě v kdekteré knize narazili, a postavu jako Nastyu jen tak neuvidíte. Katja Millay krůček po krůčku odhaluje její záhadnou minulost jako v nějaké detektivce, ale celkové rozuzlení by někomu mohlo určitě připadat moc málo katastrofické a dramatické.

Umírání není tak hrozné, když už to máte jednou za sebou. A já mám. Smrti se nebojím. Bojím se všeho ostatního. (str. 9)

Moře klidu není přímo napínavé, protože nějaké akce se vlastně dočkáme až na úplném konci, ale autorka napsala krásný, čtivý příběh plný pocitů a emocí, které nejsou nudné ani zdaleka. Moře klidu se nedá jen tak odložit, protože touha dozvědět se pravdu je mnohem silnější. Co se prostředí týče, v průběhu děje se ocitáme jen na pár místech, na kterých si ale později připadáme skoro jako doma.

Atmosféra je stejně jako příběh poklidnější, ale nese se v ní špetka napětí, která napovídá, že se každou chvílí něco zásadního stane. Kniha ve čtenáři zanechá ohromnou spoustu pocitů a dojmů, ze kterých se nejdřív musí vzpamatovat. V žádném případě se nedá říci, že by šlo nějak poznat, že je Moře klidu prvotinou. Katja Millay napsala vskutku úžasný román plný citů.

• Katja Millay: Moře klidu
• Domino, 2013
• překlad: Jan Netolička
• obálka: Rajka Marišinská
• 358 stran, 245 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).