O pravdě a netvorech, Vznešení mrtví 9 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Barb a J. C. Hendee
 |
Wynn se se svými společníky – upírem Chanem Andrasem a elfskou vlčicí Stín – bezpečně vrátila do Učeného bratrstva. Přestože se jí podařilo získat zabavené deníky, starodávné texty, napsané zapomenutými upíry, jen je zahlédla, a opět jí zmizely z dosahu. Je možné, že i za ten malý úspěch zaplatí vysokou cenu. Nepřátelství ze strany vedení bratrstva totiž ještě zesílilo.
Místo aby ji izolovali, záměrně ji tentokrát dají úkol, který ji odstraní z cesty, co nejdéle to půjde. Wynn má však vlastní plány. Vydává se pátrat po další pevnosti trpaslíků: místě jménem Bäalâle Seatt, o němž slyšel jen málokdo. Možná je to místo, kde odpočívá prstenec ducha – jeden z pěti záhadných nástrojů, které Prastarý nepřítel využil v bájné válce v Zapomenutých dobách. Ať už způsobilo pád Bäalâle cokoli, Wynn ví, že do toho byla nějakým způsobem zapojena jedna mytická postava: hanebný Pán masakru. A že přímý potomek tohoto masového vraha, zběhlý Kamenochodec, ji ani na okamžik nespustí z očí. Kéž by to bylo to jediné, čeho se musí obávat…
Wynn nasála chladný vzduch, který jí spaloval plíce, a čočky brýlí se v záři zbarvily do černa.
Tohle nebyl hazardní test toho, zda Chane dokáže snést světlo krystalu. To on trval na tom, že Stín zůstane v pokoji. Proč se po té dlouhé době, kdy se snažil zabránit tomu, aby se jí něco stalo, obrátil proti ní?
Čočky brýlí se rychle přizpůsobily a Wynn z prudkého světla ani nezaslzely oči. Uviděla Chana a oběma rukama sevřela hůl. Nejprve nebyl ničím víc než černou siluetou za planoucím krystalem.
Prostě tam jen tak stál s hrotem meče volně svěšeným nad tvrdou zemí.
„Chane?“ zašeptala a jeho postava začala být zřetelnější.
Zahlédla, jak se uvnitř pláště zableskly kulaté brýle s černými skly, ty, které si s ním vyměnila. Neviděla však jeho bledou tvář pod nimi.
Spatřila jen naprostou černotu, jako když hleděla do kápě Sau’ilahkova roucha. Nebyl to Chane, jen beztvará temnota narušovaná pouze kulatými cínovými obroučkami, které hleděly na Wynn.
Proč na ni zaútočil? A proč tam teď jen tak stojí?
„Podívej se na mě!“ zasípal. „Chápeš, co to znamená?“
Wynn neodpověděla, protože nechápala. Nakonec zavrtěla hlavou a z toho, jak pevně svírala hůl, ji začínaly bolet ruce.
Chane se na ni vrhl.
Wynn se pokusila vrazit krystal do chybějící tváře. Popadl hůl nad jejíma rukama a odvrátil ji stranou. Snažila se mu hůl vytrhnout, ale dobře věděla, že je to zbytečná námaha.
Chane jí hůl nevzal. Prostě tam jen stál a jeho zmizelá tvář byla nyní mnohem blíž.
Obličej mu zcela zakrývala kožená maska.
Při pohledu na ni se Wynn celá schoulila. Pak ucítila něco jiného. Hůl se jí v rukou chvěla. Jen krátce k ní zalétla pohledem, neboť se bála příliš dlouho soustředit na něco jiného.
Chanovi se třásla paže a třas se šířil až do Wynniny hole. Všimla si také chvění okraje jeho kápě. Začínal se třást úplně celý.
„Podívej se na mě,“ řekl. „Když dokážu já vydržet světlo slunečního krystalu… když mu já dokážu odolat téměř bez přípravy… jak si můžeš být jistá, že je Sau’ilahk mrtvý?“
Všechna hrůza a hněv nad jeho zdánlivou zradou se jí vzpříčily v krku.
„Přízrak… nemůže… ne… tak snadno,“ zašeptal Chane a nyní se mu třásl i hlas. „Ty tomu jen věříš… přeješ si to.“
Wynn cítila, jak se v ní něco láme. A z té praskliny se vyřinul její nejhorší strach, ten, který tak silně potlačovala. Odstrčila Chana.
„Ne!“
¤ ¤ ¤
Chane pustil hůl a klopýtl dozadu, přestože by mu Wynn malou silou nic neudělala. Sklopil hlavu a odvrátil se od spalujícího světla… a od utrpení v její tváři.
Celá kůže ho svědila a bodala jako vzpomínka na puchýře, když se v dobách mládí ztraceného života spálil na slunci. Každým okamžikem se bolest nořila hlouběji a hlouběji, užírala jeho sílu, ale ještě nehořel… zatím.
Kdyby musel, chvíli by světlo krystalu vydržel. Nedokázal však snést pohled do jejích očí. Slyšel její roztřesený dech, možná i vzlyky, ale stále nic neřekla.
Kdyby musel shořet, aby ji přiměl čelit pravdě, udělá to.
Chane pustil meč, který se zaduněním dopadl na studenou zem. Když viděl, jak se Wynniny nohy přesunuly a klopýtly, chytil a strhl si z levé ruky rukavici. Aniž zvedl pohled, slepě k ní ruku natáhl.
„Podívej! Ani mě to nespálilo.“
Nyní však již ano. Bolestí zaťal zuby. Vzduchem kolem něj se začal vznášet zápach spáleného masa. Wynn se náhle prudce nadechla a všechno světlo okamžitě zhaslo.
Nastala černočerná tma.
Chane stáhl ruku zpátky a přitiskl si ji na hruď. Snažil se udržet rovnováhu, zatímco se po hmatu pokoušel zdravou rukou sundat brýle a masku.
„Ten přízrak… duch… je o staletí starší než já,“ řekl namáhavě. „Mnohem mocnější, než já kdy budu. Věřilas, že jsi ho spálila a zničila… tenkrát poprvé na ulicích Calm Seattu. Jak si můžeš být jistá, že jsi uspěla… napodruhé?“
Dokonce i jeho očím, vidícím ve tmě, chvíli trvalo, než se přizpůsobily náhlému návratu temnoty. A odvážil se na ni podívat. To, co spatřil, bylo horší než mučivá bolest v jeho ruce.
Wynn stála, svírala brýle a hůl měla přitaženou tak blízko tváře, že Chane rozeznal jen jedno široce otevřené oko nad slzami zmáčenou tváří. Dýchala příliš rychle a nepatrně vrtěla hlavou.
„Nebyl jsi tam v tunelu,“ vzlykala. „Neviděl jsi, co se stalo. Zničila jsem ho!“
„Nemáš žádný důkaz! Chystáš se vyplout a zamířit do divočiny, a přesto se držíš falešné víry, o níž si jenom přeješ, aby to byla pravda.“ Wynn se Chanovi zhroutila přímo před očima. Podlomily se jí nohy a před pádem ji zachránila jen hůl. Z pevně zavřených očí jí proudily slzy a stékaly po bradě.
„Ty mizero,“ zašeptala.
Chane chtěl utéct a schovat se před ní.
¤ ¤ ¤
Wynn naslouchala jeho slovům a svářily se v ní strach a hněv.
Během posledních několika let cestovala s nejrůznějšími společníky, od dhampira a toulavého míšence, až po ducha faye v těle majay-h?ho a elfské zabijáky, ať už přátelské či nepřátelské. Všichni měli vlastní přirozené nadání, které jim dávalo šanci proti Vznešeným mrtvým.
Ona byla jen malá smrtelnice, vlastnící jedinou zbraň: hůl se slunečním krystalem, který si vyprosila od domina il’Sänka. Nyní Chane způsobil, že dokonce i to znělo jako nic – jako by byla bezmocná.
Neměli se už i bez něj dost čeho bát? Nemohla se dočkat alespoň jednoho malého vítězství tváří v tvář všemu, co může přijít?
Nikdy nezapomene na pohled na něj – jak se v masce a brýlích rozhání po jejím krku. Nikdy. Chtěla mu ublížit.
„A nejsi už ze vší té námahy hladový?“ zeptala se. „Potřebuješ další nádobu krve, aby se ti uzdravila ruka? Ne, počkej. Nepotřeboval jsi dokonce ani tu první… že ano?“
Chane se napřímil a tentokrát vytřeštil oči on. Z jeho bledé, nemrtvé tváře se vytratila všechna bolest.
„Nelži mi,“ hovořila překotně dál. „Shirv?shové v chrámu ji našli plnou v pokoji, kde jsi bydlel.“
„Krev v nádobě by mi nepomohla,“ řekl tak tiše, že ho téměř neslyšela. „Krev slouží jen jako kanál pro život… ten musí pocházet ze živého tvora… aby uspokojil moji potřebu.“
Snad to byla pravda. Snad to nebyla jen výmluva. Stále si tiskl spálenou ruku a odvrátil hlavu tak daleko na stranu, že už mu vůbec neviděla do tváře. Ten pohled jí nepřinesl žádný pocit vítězství. Ublížila mu, a jedna její část si nyní přála, aby mohla vzít svá slova zpět.
„Nedokázal jsem se přimět ti říct,“ zašeptal, „že tvoje úsilí ničemu nepomůže.“
„Čím… čím ses krmil?“
Chane váhal příliš dlouho. Když odpověděl, už si nebyla jistá, že mu věří.
„Tvoje teorie o dobytku byla správná, ale zvíře musí být naživu.“
Nepodíval se jí do očí a Wynnin vnitřní nepokoj začal opět sílit.
„Ty a Stín jste všechno, co mi zbylo,“ řekla a obešla ho, aby se vydala k tunelu ve strážní budově. „Ale jestli se ještě někdy… kdykoli nakrmíš na jiné vnímající bytosti, opustím tě. Nikdy se ke mně znovu nepřiblížíš. Rozumíš? Nikdy.“
Chane pořád stál se svěšenou hlavou a nic neříkal.
Wynn se obrátila a odkráčela podél vnitřního opevnění. Ve chvíli, kdy dorazila k tunelu, už běžela. Zastavila se až poté, co za sebou zabouchla dveře svého pokoje, zhroutila se na ně a sesunula se na podlahu. V jejím křehkém světě už zbývalo tak málo jistých věcí. Dvě se právě roztříštily.
Nemohla už déle popírat, že přízrak může stále existovat.
Nemohla už déle věřit Chanovi.
Wynn si konečně všimla, že Stín nyní stojí přímo před ní. Fena pohlédla ke dveřím.
Přitiskla uši k hlavě, její vrčení sílilo a pysky se stáhly a odhalily zuby. Stín nepochybně zachytila všechny Wynniny vzpomínky na uplynulé okamžiky.
Wynn vzlykla, objala Stín pažemi kolem krku a zabořila tvář do psí husté, uhlově šedé srsti. Jediný, na koho se Wynn nyní mohla spolehnout, byla svéhlavá mladá majay-h?.
- Barb a J. C. Hendee: O pravdě a netvorech (Vznešení mrtví 9)
- Fantom Print, 2014
- překlad: Zuzana Hanešková
- obálka: Jan Patrik Krásný
