Nylonový anděl, Marianne de Pierres
 |
První kniha trilogie Parrish Plessis, což je zároveň jméno hlavní hrdinky, nás zavádí do Austrálie nedaleké budoucnosti. Podle autorky nečekají lidstvo žádné zářné zítřky – všudypřítomná bída se vyhýbá jen uzavřeným milionářským čtvrtím, zatímco běžný člověk ráno neví, jestli bude večer mít co jíst, respektive jestli někdo nesní jeho. Autorka umí zahrát i na populární enviromentálně-ekologickou notu, protože bída je umocněna ještě všeobecným znečištěním, které místy dělá nedostatkové zboží i ze vzduchu.
Parrish Plessis se protlouká, jak umí. Sice spadla do spárů místního bosse, ale jako zkušený osobní strážce se dokáže o sebe postarat a lecjakou gorilu srovnat do latě.
Austrálie, akční děj, cestování a temná atmosféra mi nutkavě připomínají Mad Maxe, ale městské prostředí se více podobá Blade Runnerovi. V každém případě je z přirovnání evidentní, že nepůjde o komedii, ale docela krvavou temnou akční SF.
Svět je to opravdu nehostinný. Předměstí jsou zamořená toxickými odpady, vnitřní město pro bohaté je nedobytná pevnost s vlastními pravidly a mimo města je jen nehostinná poušť.
Hrdinka se postupně probíjí městem připomínajícím degenerovaný svět po atomové válce, kde se to hemží podivnými skupinkami, které vesměs nejsou přátelské. Životy obyvatel jsou protkané kšeftíky a podrazy, kterými si snaží zajistit trošku lepší existenci. Drogy jsou všudypřítomné, ale navíc tu máme ještě technologická a genetická vylepšení samotných lidí. A v pozadí se začíná rýsovat opravdu temný mrak, který hrozí smést i ty zbytky starého způsobu života, které ještě zůstávají.
Autorka si se světem vyhrála natolik, že místy připomíná levely počítačové hry. V jedné čtvrti nakoupíme zbraně a kybernetická vylepšení, projdeme přes čtvrť geneticky manipulovaných voodoo kouzelníků, přes oblast slepých dětí, občas nějakým tím kanálem, trochu hackerství, několik honiček, pranice se psími lidmi, a pozor – vrtulník! Děj se řítí rychle dopředu, občas až příliš rychle, že se příběh ztrácí mezi honičkami.
Drsný způsob života neulehčují ani média, která jsou pravomocemi prakticky na úrovni vlády. Není lepší akční podívaná než drsná realita, pokud je dostatečně drsná. A pokud to není dost, tak si lze nějakou akci vždycky vytvořit. Vzpomínáte na Running Mana?
Hlavní hrdinka není žádný dobrák a bez mrknutí oka si vybírá „menší zlo“, i když to znamená prolít nějakou tu krev vlastníma rukama. I když je ostrá, tak to není žádný zloduch. V rámci podmínek je přijatelně čestná a má i rozumná morální omezení.
V každém případě je chování Parrish uvěřitelné a logické, stejně jako návaznost děje. Pokud si tedy odmyslíme akční honičku na motorkách, která je poněkud přitažená za vlasy. Přesto mi hrdinka k srdci nepřirostla a její chování mi přijde až příliš chladné a umělé.
Celkově jde o „postkatastrofický“ svět protkaný tradičními kulisami podivných skupinek pololidí a gangů místních vládců, mezi kterými o život a lepší budoucnost pro všechny bojuje nájemná ochranka jménem Parrish Plessis, dívka nadaná zvláštními silami, které jí občas zachrání život, ale jinak nejsou příliš příjemné. Román má silně akční ladění, ale není to jen bezduchá slátanina. V tradičním srovnání s „kulhánkovinami“ musím fanoušky dotyčného upozornit, že se nekonají potoky krve ani morbidní žertíky – kniha je převážně vážná. Nějaký chlup by se samozřejmě našel, ale z velké míry jde jen o vkus a subjektivní názory. Celkově mohu doporučit zvláště příznivcům postkatastrofických akčnějších příběhů.
- Marianne de Pierres: Nylonový anděl
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložila: Mgr. Jana Odehnalová
- obálka: Aleš Horák
- 344 stran / 249 Kč
