Nůž snů 1, Robert Jordan
 |
Robert Jordan svou až megalomansky pojatou fantasy sérií Kolo času začíná pomaličku, ale jistě aspirovat na titul největšího, nejobsáhlejšího, ale také nejrozvleklejšího cyklu, jaký kdy napsal jeden spisovatel. U nás je to vidět o to markantněji, že český vydavatel každý originál rozdělil minimálně do dvou, ale ještě lépe do tří knih. (Pravděpodobně proto, aby takto rozsekaným textem ještě více prodloužil požitek čtenáře z četby. K tomu ostatně přispívá i dlouhá prodleva mezi jednotlivými částmi, jež přímo láká k tomu opětovně si načíst všechny předchozí díly. A tím být, jak se lidově říká, neustále v obraze.)
Ale i přes veškerou nakladatelovu snahu začíná Kolo času konečně přecházet do závěrečné fáze, kde, jak pevně doufám, dojde k rozuzlení většiny zápletek. Zajímavostí přitom je, že český čtenář nyní už téměř dýchá na záda svému anglosaskému kolegovi. (To je ovšem způsobeno tím, že autor je dlouhodobě těžce nemocný a psaní se tedy moc nevěnuje.) Zatím poslední Jordan z produkce nakladatelství Návrat nazvaný Nůž snů už má na svém hřbetě číslovku jedenáct a za lomítkem jedničku. Je to tedy opět pouhá třetina originálu. Příběh pokračuje dál…
Kolo času se točí a tká vzor světa plný roztodivných barev a motivů. A nutno říci, že ve světě Roberta Jordana má ono Kolo právě pěkně napilno. Téměř všude to totiž vře a různé konflikty a střetnutí jsou na denním pořádku. Občas to přitom vypadá, jako by tu každý bojoval s každým, a v nastalém chaosu se orientuje snad jen sám Temný. Ten ho také zhusta podporuje, protože cítí, že čas jeho osvobození se přiblížil. Ano, konečná a poslední bitva Tarmon Gai´don je už skoro přede dveřmi. A copak dělají jeho protivníci? Bijí se mezi sebou!
Bílá věž se rozštěpila a vzbouřené Aes Sedai vedené Egwain obléhají město věrné amyrlin Elaidě. Té se ale dostává do rukou nečekaný trumf, když je Egwain při jedné tajné misi zajata. Pokud si ale Elaida myslí, že to znamená konec vzpoury, těžce se mýlí. Na obou stranách tajně řádí černé adžah, ovšem i ony samy se stávají lovnou zvěří. Jejich zlovolné intriky narážejí na stejně dobře utajené protiakce. K obdobné situaci jako u Aes Sedai se schyluje i mezi Dětmi Světla. I zde se mnoha z nich nelíbí, že mají spolupracovat se Seanchany. Ti se postupně stávají jednou z nejmocnějších sil na kontinentu. Jejich nezvyklé způsoby a drastické zvyky ale vzbuzují u ostatních spíše odpor a hrůzu. Přesto se najde i dost těch, kteří se z prospěchářství či pro peníze dávají do jejich služeb.
Když už jsme u Seanchanů, Mat Cauthon se stále častěji vyskytuje ve společnosti unesené Tuon, jinak následnice seanchanského císařského trůnu a jeho jakési polo-manželky. Během cesty se Mat pokouší nějak se v Tuon vyznat a pochopit ji, ovšem většinou jeho snaha vyjde naprázdno. Takže stále ještě neví, jestli ji má radši milovat či nenávidět. To Perrin Aybara v tom má jasno. Jeho žena Faile je v zajetí aielského kmene Shaidů a on udělá cokoli, jen aby ji dostal zpět. Kolo času se točí stále rychleji…
Jak už je znát z předchozího líčení, autor tempo příběhu postupně zrychluje, přičemž na různých místech trousí narážky a znamení, které avizují, že předpovězená poslední bitva mezi Temným a Drakem Znovuzrozeným je mnohem blíže, než by si kdo myslel. Snaží se přitom čtenáři zprostředkovat co nejkomplexnější obraz všech důležitých událostí, které se v jeho světě odehrávají. Protože však zpočátku rozehrával docela dost dějových linií a postupně na ně nabaloval ještě další, vzniká tak občas docela solidní zmatek ještě umocněný velkým množstvím postav.
Pro vlastní vyprávění přitom Jordan stále využívá klipovitého rozvržení textu, kdy střihem přenáší pozornost na různé postavy a události. U některých se přitom zdrží jen krátce, u dalších mnohem déle, vše závisí na významu dané postavy i události pro další posun příběhu. To mu umožňuje sledovat i paralelně se odehrávající děje či podívat se na různé situace z odlišného pohledu. Zároveň to klade ale vyšší nároky na čtenáře, který se tak musí orientovat v obrovském množství postav, mít alespoň základní pojem o jejich postavení a pamatovat si, co se stalo.
Robert Jordan totiž ve svém cyklu představuje nejen obrovské množství postav, ale i přehršel rozmanitých kultur, náboženství, sociálních, vládních i ekonomických systémů. Snad každý z jeho národů má vlastní zvyky a obyčeje, styl odívání a povahu, což autor nikdy neopomene připomenout a často i důkladněji popsat. Na jedné straně to jeho světu dodává na živosti a věrohodnosti, ovšem na straně druhé množství často nijak zvlášť významných informací dokáže čtenáře zahltit.
Nůž snů, tak jak ho zatím Návrat vydal, zprostředkovává pohled jen na část výsledného obrazu, který má tato kniha ukázat. Autor se tu soustředil především na motiv intrik, který obzvláště zdůraznil u Aes Sedai, ale pozadu nezůstávají ani intriky seanchanské vládní garnitury či řevnivost mezi samotnými Zaprodanci. Ostatně samotná podstata a mnohavrstevnost jeho světa k tomu přímo vybízí. Je zajímavé, že mistrovství ve splétání intrik a lstí přisuzuje Jordan především ženám, muži v této oblasti hrají viditelně až druhé housle.
Tato kniha nabízí standardní příděl jordanovského zapeklitého propletence určený pro skalní fanoušky tohoto cyklu. Ačkoliv docela slibně rozvíjí celý příběh, na výsledné hodnocení je ještě příliš brzo. Uvidíme, kdy Návrat dodá další části.
- Robert Jordan: Nůž snů 1
- vydal: Návrat, Brno 2007
- překlad: Dana Krejčová
- obálka: Darrell K. Sweet
- 268 stran / 249 Kč