Noční hlídka, Sergej Lukjaněnko
 |
Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko se ve své domovině poprvé dostal do povědomí čtenářů povídkovou sbírkou Atomový sen, nicméně nic jej neproslavilo tak jako první díl cyklu o boji mezi silami Světla a Tmy, román Noční hlídka, který byl později zfilmován a v Rusku se těší veliké oblibě. Právě za Noční hlídku Lukjaněnko obdržel cenu Aelity, nejprestižnější ocenění ruského sci-fi, které se uděluje za největší přínos k rozvoji fantastických žánrů.
Mezi námi, obyčejnými lidmi, jsou Jiní, lidé s vrozenými magickými schopnostmi. Pokud patříte i vy mezi Jiné, je docela pravděpodobné, že vás navštíví nějaký člen Denní nebo Noční hlídky a pokusí se vás přetáhnout na svoji stranu, přičemž Denní hlídka dohlíží nad činy Světlých, a Noční bdí zase nad činy Temných. Pokud budete mít to štěstí a dostanete se do jedné z těchto institucí, o které normální lidé nemají ani ponětí, že existuje, budete se muset podrobit dlouhému výcviku. Při něm se naučíte umění metamorfózy, zaříkávání, bojová kouzla nebo třeba jak léčit, a potom vás čeká ten samý kolotoč jako v každé jiné práci – vyšetřujete zločiny Temných a dáváte pozor, aby nedošlo k neoprávněnému použití magie nebo pytlačení na lidech. A co se stane, když Temného přistihnete při činu? Jednoduše jej zatknete a bude souzen před tribunálem, protože, ač je to s podivem, Světlo a Tma uzavřely Dohodu, kterou respektují obě strany, protože bez příměří by nic netušící lidé zbytečně umírali a trpěli. A tak máme dvě naprosto odlišné strany mince, které se přetahují o potenciální mágy a snaží se naklonit misky vah na svoji stranu.
Hlavním hrdinou románu je Anton Goroděckij, čerstvý agent Noční hlídky, jenž se nedávno dostal z analytického oddělení mezi operativce a na své první akci v terénu narazil na párek upírů, kteří se chystali vysát mladého chlapce Jegora (ten později sehraje v příběhu klíčovou roli). Problém je, že pytlačili, čili neměli povolení lovit (ač se to může zdát nehumánní, upíři se musí živit lidskou krví, a tudíž se obě hlídky dohodly, že lov bude kontrolovaný). Anton samozřejmě zasáhl a tím se začalo odvíjet nepřehledné klubko událostí.
Noční hlídka obsahuje tři na sebe navazující příběhy, které se odehrávají asi s tříměsíčním odstupem, a Lukjaněnko v nich mistrovsky zamotal čtenáři hlavu. To, co zpočátku vypadá jednoduše, se vzápětí zkomplikuje. Hlavní hrdina, poté co se v situaci zorientoval, se napjatému čtenáři ani neobtěžuje vysvětlit, co a jak si odvodil. A nakonec se ukáže, že se hrdina mýlil a vše se zamotává znovu…
Přestože je příběh zašmodrchaný tak, že místy budete uvažovat o dávce aspirinu, neodrazuje, ba naopak nutí vás číst stále dál, lačnící nejen po rozuzlení zápletky, ale hlavně po husté atmosféře, která z knihy prosakuje a obaluje vás do mlhy, podobné jako je mlha v Šeru, v němž se hlídkaři často při práci ocitnou a tím se stávají neviditelnými.
Lukjaněnko vytvořil v zasněžené matičce Rusi dílo, které se téměř okamžitě stalo povinností pro všechny sci-fi a fantasy pozitivní, protože přináší pod slunce něco nového. Dva úřady, které mezi sebou vedou kontrolovaný souboj. Světlo a Tma, Dobro a Zlo – a opravdu je Dobro Dobrem a Zlo Zlem? Věčný konflikt získává na přitažlivosti zvláště po tom, co hlavní hrdina začne právě Dobro zpochybňovat…
Cyklus má v současné době už pět dílů, z toho jeden napsal Vladimír Vasiljev.
- Sergej Lukjaněnko: Noční hlídka
- vydal: Triton, Argo 2005
- přeložil: Libor Dvořák
- obálka: Milan Fibiger
- 464 stran / 298 Kč
