Nocař, Magdalena Kozaková
 |
Nocař aneb Hra na policajty a upíry
S upíry se obrazně roztrhl pytel – máme tu další román, potažmo první díl série. Polská autorka, polské reálie, to zní zajímavě. Tak jaký styl si autorka zvolí? Krvavou akční řež? Romantiku? Psychologii? To všechno už tu bylo, ale vždy se dá najít nové pojetí.
Nuže, nacházíme se v Polsku, zhruba v současnosti. Jiří Arlecki – cesťák s farmaceutickými výrobky – se dal naverbovat k tajné službě. Jak poznamenává jedna z vedlejších postav: „Každý chce být James Bond.“
Jak byste se cítili vy, kdybyste jako čerstvý agent dostali svůj stůl, počítač a dali vám první den za úkol zpracovat práci o upírech? Jak se dá zabít upír? Mrkneme na Internet a něco se najde. Zkouška, nebo je tajná služba banda šílenců?
Kdo si přečetl záložku, tak ví, že zkouška. Po čase totiž našeho hrdinu zakousne upír a dotyčný se přidá „k těm dobrým“ upírům pracujícím pro vládu a popíjejícím umělou krev. Hrdina totiž není v běžné jednotce tajné služby, ale v jednotce upíří, která chrání lidi proti „těm zlým“ upírům. A také ho nezakousl upír, pouze ho nakazil „symbiontem“, jak je v knize lehce neuvěřitelně vysvětleno.
„Ti zlí“ upíři jsou závislí na lidské krvi, protože přírodní drogy typu adrenalin a dopamin, které se v krvi nacházejí, mají na upíry silné účinky. Stávají se na nich okamžitě závislými a velmi agresivními. To je slavný upíří „hlad“ – závislost na drogách obsažených v krvi.
Vrátím se na začátek k otázce stylu knihy. Odpověď je „mix“, neboli od každého trošku. Trošku akce, ždibec romantiky a něco psychologie a filozofie. A jak už to dopadá s dorty pečenými pejskem a kočičkou, ve kterých je od každého trošku, zachutnají jen málokomu. V tomto případě snad jen skalním příznivcům upírů, respektive knih o upírech.
Akce evidentně není autorčinou silnou stránkou, byť je milovnicí adrenalinové zábavy. Akční scény jsou chaotické a nepřehledné. V komorním počtu postav je až s podivem, že se autorce vůbec podařilo tak zmatené akční scény napsat. Co se spádu děje týče, také jaksi schází. Žádné napětí, žádná chuť do dalšího čtení.
Romantika bude na pořadu patrně v příštím díle. Tentokrát hrdina jen platonicky sní o ženě svých snů, kterou na okamžik zahlédne v akci. Jen úplný závěr to trošku napraví.
Psychologie a filozofie by patrně měla být úhelným kamenem tohoto díla. Autorka se ráda rozepisuje o svobodě, disciplíně a oddanosti. Líčí šedivé stupně mezi úplně „hodnými“ a zcela „zlými“ upíry. Bohužel hrdina se mezi tím vším potácí a je spíše vypravěčem než hlavní postavou. Kniha je psána ve třetí osobě a autorka si od hrdiny udržuje veliký odstup, takže zapomeňte na ztotožnění se s hrdinou. Hlavní postava je spíše v rovině loutky s těžko uvěřitelným chováním, jejíž psychologie šustí papírem. Naštěstí se okolo pohybují také jen papírově ploché charaktery spoluhráčů a protivníků, takže čtenář není rušen v kroucení hlavou nad takto slabými charaktery.
Jedinými uvěřitelnými postavami jsou pak jen vedlejší postavy, přímí nadřízení hlavního hrdiny Nidor a Alacer – bývalý a současný šéf jednotky. Jejich intrikování, ješitnost a závist jsou zcela lidské a bohužel je dobře známe ze světa okolo nás, který s upíry nemá nic společného.
Dalším bodem hodnocení knihy je logika, která bohužel také dostává na frak. Čtenář se nedozví, kdy, proč a jak vznikli „dobří“ upíři. Podle všeho již před desítkami nebo stovkami let – to ovšem jistě nepili umělou krev. A čím se tedy živili, když lidská krev udělá z upíra agresivní bestii? To pochopitelně není jediná chyba v logice, pouze ta nejhorší.
Výsledkem je dílo, které mohu doporučit jen skalním vyznavačům módní vlny upířích románů. Ostatním doporučuji v knihovničce zašmátrat po Kulhánkovi, Jenny Nowak nebo Suzy McKee Charnas, kde najdete upíří akci, romantiku i filozofii v mnohem propracovanější podobě.
- Magdalena Kozaková: Nocař
- vydal: Triton, Praha 2007
- přeložil: Pavel Weigel
- přebal: Marek Hlavatý
- 322 stran / 259 Kč
