Noc nožů, Ian C. Esslemont
 |
Již první otevření knihy Iana C. Esslemonta Noc nožů nás příjemně překvapí svou strukturou, svým rozčleněním. Málokdy se stává, že nejsme vrženi přímo do temnoty fantazijního světa a jeho postav, ale zde tomu tak je. Dostává se nám nejen zdůvodnění vzniku knihy, taktéž jsme zevrubně seznámeni jak s prostředím, jež budeme nějaký čas prozkoumávat, tak s klíčovými postavami. Kniha v tomto vymyšleném světě, jenž je nám předkládán, sahá mnoha rozměry do různých historických epoch. Je to svět stvořený s precizností, každá událost má přesné umístění, všechny báje a mýty, jimiž je Malazská říše spletitě prokvetlá, nám dovolují nahlédnout a sžít se s ní. Nic nepřichází nahodile, vše může být doloženo, i když třeba jen v hloupých dětských říkankách a pověstech hlupáků. Dnes není čas pro pochybnosti, racionální zdůvodnění. K moci se hlásí stará magie a kdysi pevně zacelené rány se opět otevírají a rudé krůpěje krve jimi začínají s navrátivší se bolestí prosakovat.
Přichází změna a s ní mrazící led, a především potenciál. Alespoň tak to cítí nejen obyčejní lidé, ale i bytosti spoutané věčností. Trůn byl již příliš dlouho bez krále, a přestože vzpomínat na věci minulé při západu slunce přináší smůlu, toto je třeba v přítomnosti znovu oprášit, neboť nás čeká neobyčejné spojení noci se dnem, v němž prožijeme následující vyprávění. Jedno je však jisté. V relativně krátkém časovém úseku proteče spousta nevinné krve, neboť ostří nožů líbá vždy se smrtícím šklebem ve tváři a pod stínovým měsícem vylézají duše mrtvých. A někdy i mnohem horší věci.
Ulicemi města se začínají potulovat nejen ohařové, tato krvelačná obrovská stvoření podobná vlkům, také zemřelí nechtějí zůstávat ve svých hrobech a s mnohdy odpadávajícími částmi těl promlouvají k pozůstalým. Největší strach se ovšem blíží s mořskou brízou v podobě Bouřných jezdců, neznámí bojovníci si pro něco přijíždějí a nikdo jim nemůže stát v cestě.
S Kalenem, vysloužilým válečným veteránem, procházíme městem Malaz a seznamujeme se s politickými a vojenskými vazbami jak uvnitř něj, tak i ve vztahu k ostatním částem říše. Dalším průvodcem, zprostředkovávajícím nám informace spíše z nadhledu doškových střech, je Kiska. S ní naopak pronikáme do temnějších částí příběhu i města, do magicky smrtících stínů vržených kamennými chrliči.
Ve městě se schází několik velice podivných klik a za ještě podivnějších okolností začínají snovat spletité plány, které jsou jen pomalu osvětlovány mizící temnotou noci a vším prostupujícími paprsky ranního slunce. Avšak i po té nejtemnější noci přichází svítání, stíny jsou zahnány a jakási rovnováha znovu nastolena, i když je nám jasné, že stačí malý otřes a znovu se vše ponoří do chaosu a temnoty.
Román je velice dynamickým vyprávěním právě díky tomu, že se celý příběh odehrává v tak krátkém časovém úseku, což je na první pohled jistě příhodné, jelikož nedochází k zdlouhavému vysvětlování a opakování zápletek, na druhou stranu ale místy ztěžka popadáme mezi všemi bájemi a osudovými předurčeními dech. Nicméně této knize, jež je jak po stránce jazykové, tak kompoziční velice vytříbeným a vyváženým příběhem, nelze nepřiznat jedinečnost a originalitu, a pokud jí schází malinké srdečnější zrnko citovosti, v závěru je i to přihozeno. Je zřejmé, že následující díl poskytne další mnohá dořešení, dovyprávění, také však nová dobrodružství a věštby, které budou muset být naplněny. A já osobně se na fantasy tohoto druhu velice těším, neboť ani zdaleka není pouhým shlukem typických a vyprázdněných příběhů jako mnohé dnes.
- Ian C. Esslemont: Noc nožů
- vydal: Talpress, Praha 2009
- přeložila: Dana Krejčová
- obálka: Steve Stone
- 232 stran / 229 Kč
