Newyorské blues, Eric Brown
 |
Newyorské blues aneb Noir
Noir obvykle splývá s českým pojmenováním detektivního subžánru „drsná škola“ – a tento román je téměř archetypem tohoto stylu. V zatuchlé kanceláři nad čínskou prádelnou žije a pracuje soukromý detektiv Halliday. Špička v oboru „hledání zmizelých“, vlk samotář, ale kšefty moc nejdou a nebyli by to Američané, kdyby detektivovi nepřidělili houf „traumat z minulosti“.
Žánr noir vyžaduje jediný možný začátek příběhu – do kanceláře vkráčí krásná žena, pokud možno filmová hvězda. A tím se dostáváme k tomu, proč je tato detektivka zařazena mezi SF – nejsme v roce 1930, ale zhruba o sto let později. Už neexistuje film, byl nahrazen holovizními dramaty a ta jsou nahrazována virtuální realitou. A právě krásná hvězda holodramat a virtuální reality nakráčí k detektivovi do kutlochu, neboť postrádá svou mladší sestru.
Svět se za těch pár desítek let až tolik nezměnil. Kdyby nebylo nespecifikovaného „Atlantského incidentu“, změnil by se ještě méně. Takto vymřela v Severní Americe většina rostlinstva a jih Spojených států je jen částečně obyvatelný. V New Yorku se to ovšem projevuje jen minimálně – stále je to stejný přelidněný propletenec národů a stavů. Snad jen místo nažloutlé pivní břečky amerických koncernů musí vzít americký zákazník zavděk podobnou břečkou z Číny nebo Ukrajiny a také Socha svobody dříve stála, než ji nespokojení jižané složili bombou do ležící podoby.
Podstatným rozdílem oproti minulosti je všudypřítomná holografická produkce, která může vytvořit umělou fasádu domů, skrýt lidi za cizí obličeje nebo vytvořit obdivuhodné milionářské sídlo, kde nic není skutečné. Technologie hrají v příběhu velkou roli, neboť detektivovým protihráčem je mediální magnát, expert na holovizi a virtuální realitu.
Příliš se nezměnil svět, příliš se nezměnily ani detektivní metody – vyptávání, drsné výslechy, sledování, kamarádi „ve sboru“, to už tady bylo. Přibyly všudypřítomné bezpečnostní kamery a něco hackerství, ale to jsme v současnoti, nikoli v budoucnosti.
Opravdu jsem nečekal, že v současnosti narazím na kvalitní detektivku drsné školy. Sice se nějaký ten menší kaz najde, logika není úplně bez chyb, ale nijak to nebije do očí a román se dobře čte. Gradace je dobře rozplánována a napětí je právě tak akorát, aby čtenáře udrželo v zaujaté četbě. Snad jen závěr mohl být trošku napínavější.
Nezměnily se ani vztahy mezi lidmi – všudypřítomnou nenávist může vyvážit jen všudypřítomná láska a přátelství. Příběh je zalidněn všemi klasickými typy, které by měly v detektivce být. Zmiňoval jsem krásnou neznámou a samotářského detektiva, přidám nájemného vraha, bývalého kolegu ze sboru, úlisného obchodníka a především šíleného padoucha. Jen spoluhráče detektiva nehraje Dr. John H. Watson, ale praštěná teenagerka prodávající rychlé občerstvení v čínském stánku.
Postava detektiva – hlavního hrdiny – je kvalitně propracovaná, psychologie je věrohodná a působí živě. Ostatní postavy už zdaleka tak propracované nejsou a představují spíše náčrty typů šustící papírem. Celý děj je ovšem tažen postavou hlavního hrdiny, takže plochost vedlejších postav není až tak kritická. Přijatelně je nastíněn i hlavní padouch, ale buď je to takový psychopat, že jeho jednání místy nechápu, nebo není nastíněn až tak perfektně.
Závěrem mohu říci, že čtenář dostává do rukou kvalitní detektivku se SF prvky, což je záležitost zcela ojedinělá.
- Eric Brown: Newyorské blues
- vydal: Triton, Praha 2007
- přeložil: Pavel Toman
- obálka: Jan Doležálek
- 354 stran / 199 Kč
