neoAddix, Jon Courtenay Grimwood
 |
Kniha neoAddix patří do laserovské edice Moderní díla sci-fi řízené Martinem Šustem a zadní stránka obálky nám prozradí, že jde o moderní kyberpunk. Tomu odpovídá i klasicky kyberpunková ilustrace zahraničního autora Stephana Martiniereho dokonale ladící s obsahem.
Už první stránky vyvolají pocit něčeho známého, dojem světa, kde už
člověk kdysi byl a kam se rád vrací – stačí pokročit o kousek dál a
je to jasné – detaily zapadnou na své místo a vykreslí realitu
podobající se románu Wiliama Gibsona Neuromancer. Hackeři napojující se do
virtuálního datamatrixu, černý led, který jim může spálit nervové
synapse, tucty nejrůznějších druhů drog, implantované zrcadlovky a spousta
dalších reminiscencí.
Neuromancer byl vydán v roce 1984 a neoAddix o třináct let později, a to
je při současném rozvoji vědy a technologie velký rozdíl. V románu Jona
Courtenaye Grimwooda se lidstvo neoddává pouze křemíkovým orgiím, ale
genetickým DNA orgiím dopovaným kvantovou mechanikou. A to je dobře.
Budoucnost je ve shodě s obecným trendem líčena spíš v temnějších barvách, s organizovaným zločinem téměř legálně napojeným na vládnoucí špičky, současně však s akcentem na vědeckotechnický pokrok, který zaručí, že hladovět nebude pravděpodobně nikdo.
Vlastní příběh je proti staršímu inspirátorovi biologičtější a ne tak sterilně technický. A také krvavější a krutější. V jednom složitém propletenci se ovlivňují osudy osm set let starého upíra disponujícího nelidskými schopnosti, investigativního novináře, jenž se mu po své neurální metamorfóze stane téměř rovnocenným protihráčem, bývalé vysoce postavené úřednice, hackerů a lékařů – špiček svého oboru, patologických zabijáků a dalších.
Autor využívá časově roztříštěného stylu vyprávění, kdy některé události popisuje v jiném sledu, než se skutečně odehrály. Dodává to čtení na zajímavosti a přitažlivosti a nutí to k maximální koncentraci. Na druhou stranu je možné se v toku textu občas na chvíli ztratit. Přestože do děje zasahuje velké množství postav, které se vzhledem k omezenému rozsahu románu musí spokojit s menší plochou, dokáže autor k některým z nich vzbudit silné sympatie, a k jiným zase naprosto vyhraněné antipatie.
Závěrečné rozuzlení nejenže udrží vysoko nastavenou laťku akčnosti, ale ještě ji o něco pozvedne.
Pro mě osobně je největší slabinou románu (pro někoho jiného to však může být největší přednost) hlavní záporný hrdina – osm století starý upír Sabatini. Do supertechnického světa bez dobře propracovaného vysvětlení nezapadá. Také jeho neskutečné schopnosti sahající (snad) až k manipulování hmotou na atomární úrovni jsou téměř božské a možná příliš ostře kontrastují s jeho na některých místech prezentovanou slabostí.
Druhou diskutabilní věcí je míra zobrazovaného násilí, která je poměrně vysoká (na úrovni knih R. K. Morgana, například Půjčovny masa).
V textu se najde pár drobností, které prozradí, že autorovým oborem nejsou technické disciplíny, ale humanitní (dle medailónku vystudoval angličtinu a dějepis), například superzápalná směs magnesia a boru, časté používání titanu jako supermateriálu, přičemž přednost titanu tkví hlavně v jeho nízké měrné hmotnosti a chemické netečnosti. To jsou ale jen drobnosti a spíš nás upozorní na to, že vyznat se ve všech vědních oborech je dnes už nemožné. Zato postupy zobrazených lékařských technologií budoucnosti a možnosti jejich zneužití občas berou dech.
neoAddix je výborné dílo v nejlepších tradicích klasického kyberpunku a ocení ho nejen příznivci tohoto subžánru ale i science fiction obecně. Těším se na další knihy Jona Courtenaye Grimwooda, které doufám budou přeloženy do češtiny.
- Jon Courtenay Grimwood: neoAddix
- vydal: Laser-books, Plzeň 2007
- přeložil: Jiří Bartoň
- obálka: Stephan Martiniere
- 344 stran / 229 Kč
