Nebožtíci obživli. V Lukjaněnkově románu Kvazi, stejně jako v mnoha hororových filmech, se to ukázalo jako špatná zpráva. Pak se situace trochu uklidnila, když se někteří zombíci vrátili do normálního života jako kvazi. Mezi dvěma formami inteligentního života ovšem vládne napětí, do něhož se zamotal i vyšetřoval Denis Simonov. Díky setkání s jeho kvazi protějškem Michailem Bedrencem zabránil nejhoršímu, a dokonce se mu vrátil ztracený syn. O půl roku později vypadají věci normálně, ale ve skutečnosti se na obzoru rýsuje nová katastrofa a její odhalení možná vysvětlí samotnou existenci dvou různých druhů zombíků.

Na Bedrncovo pozvání odjíždí Denis do Petrohradu, centra ruských kvazi. Už cestou se však stane terčem útoku, když skupina mužů zemře a změní se na nemrtvé povstance. Incident a setkání s tajemnou ženou pouze předestírá potenciální krizi vyvěrající z komunity mrtvých. Nejenže se množí útoky na lidi, ale objevují se případy ještě nebezpečnějších povstanců, které už nelze ovládat vůlí blízkých kvazi. Propuknou demonstrace hnutí Live lives matter?

Kniha je o něco kratší než její předchůdkyně, ale s konceptem dvou druhů zombií si vyhraje stejně dobře. Už z počátečních kapitol se pozná, že Lukjaněnko ani zdaleka neztratil jednak ohromný cit pro worldbuilding, jednak specifický smysl pro humor, takže ve výsledku svůj svět bere vážně i s nadsázkou zároveň. Denis nadále spojuje role baviče žijícího v hořkosladkém prostředí a uvěřitelného hlavního hrdiny. Děj v současnosti je i tentokrát střídán s flashbacky, ale troufám si říct, že zde jsou o něco dynamičtější než v prvním díle.

Nemalou zajímavostí je pochopitelně i samotná návštěva proměněného Petrohradu, což ale docení převážně samotní Rusové. Hlavní slabinu ovšem v Kenozoiku představuje hlavní příběh. Zatímco v prvním díle autor dokázal příběhovou linii efektivně vystavět na sérii zajímavých epizod, tentokrát probíhá Denisovo a Michailovo vyšetřování pozvolna a dramatické scény se neodehrávají v natolik zajímavém kontextu, aby opravdu čtenáře přivedly do pomyslného varu. Zhruba ve druhé polovině děj opravdu těžce zpomaluje a Lukjaněnkova záliba v geekovských referencích typu vtípků o Harry Potterovi je nakonec spíš nemístná. Díkybohu takřka vše napraví pointa, na níž si je dobré počkat.

Vcelku je tedy Kenozoikum velmi povedené jako masivní dovětek k románu Kvazi. Každý příznivec prvního dílu by si jej přečíst měl, ovšem musí počítat s tím, že jej s největší pravděpodobností nepřelouská s takovou chutí.

• Sergej Lukjaněnko: Kenozoikum (Kvazi 02)
• Argo a Triton, 2020
• Překlad: Konstantin šindelář
• Obálka: Fotokita
• 296 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)