Nekropole, Dan Abnett
 |
V militaristickém vesmíru Warhammeru 40 000 neexistuje nic důležitějšího než válka mezi silami Řádu a Chaosu. Dnes a denně se na desítkách planet utkávají císařské armády s hordami uctívačů Chaosu v nelítostných bitvách, kde je i to nejmenší vítězství kterékoli strany vykoupeno obrovským množstvím obětí. Boj s Chaosem je však téměř sisyfovský úkol. Jen se ho někde podaří vykořenit, už se jeho kacířství rozmáhá zase jinde. A tak císařským armádám nezbývá nic jiného než se přesunout na nové stanoviště a dát se do „práce“.
Industriální svět Verghast patřil dlouho k místům, jimž se válečné běsnění vyhýbalo. K poslední obchodní válce mezi úlovými městy tu došlo před více než devadesáti lety, od té doby byl mír, takže se města mohla plně soustředit na svůj hlavní úkol – zásobovat Impérium válečným materiálem. O to překvapivější je v poslední chvíli odhalený útok na Vervunský úl, za nímž stojí odvěcí rivalové ze Zoiky. Ovšem Vervunští nehodlají být lehkou kořistí, takže se pod ochranou Štítu připravují k obraně. Netuší však, že je nečeká další obchodní válka vedená pro získání výhod a zvětšení vlivu, ale boj o holé přežití. Proti nim totiž stojí totálně zfanatizované a obluzené obyvatelstvo Zoiky povolané do armády, která má jediný cíl – zničit Vervunský úl. Nezáleží, kolik Zoikanů při tom padne, jen když bude úkol splněn.
Je celkem jasné, že Vervunský úl nemůže téhle síle odolávat a jeho osud bude zanedlouho zpečetěn. To ovšem nemůže císařský vojevůdce Macaroth dopustit, a tak se u bran města objevují posily ve formě jednotek Imperiální gardy, mezi nimiž jsou i Duchové z Tanith komisaře Gaunta. Právě tento nekompromisní a čestný důstojník se postupně stává jednou z hlavních opor obrany města. Čelí přitom nejen zuřivým útokům Zoikanů, ale také rozplétá nepřehlednou spleť různorodých zájmů a intrik vládnoucích rodů. Přitom si opětovně potvrdí platnost přísloví, že ryba smrdí od hlavy, ale na to už je Gaunt jako komisař zvyklý. Kromě těchto „obvyklých“ problémů se však také musí vypořádat s minulostí, která ho na Verghastu dostihla. Nebyl by to ale Ibram Gaunt, aby se se všemi překážkami neporval se vší urputností a rozhodností. Bude to ale k záchraně tohoto světa stačit?
Třetí setkání se svéráznou jednotkou Duchů z Tanith a jejich velitelem v románu Nekropole jako by přímo ztělesňovalo temného a pochmurného ducha tak charakteristického pro celý Warhammer 40 000. V obleženém městě obklopeném mnohonásobnou přesilou nepřátel, kteří mají na své straně většinu výhod, se připravují k zoufalé obraně. Situace se stává stále víc kritickou a zdá se, že porážka je neodvratná. Reálná možnost brzké smrti má neuvěřitelný vliv na chování a jednání lidí, kteří procházejí jakousi zkouškou charakterů. A čím zuřivější jsou boje, tím drastičtěji tato zkouška prověřuje nejen přímé účastníky střetnutí, ale i ty, kteří jsou ve zdánlivém bezpečí zápolí. Některé zlomí, u jiných ukáže naplno jejich sobectví či zbabělost, ale u dalších vybudí sílu a rozhodnost, jež z nich vyková hrdiny…
Abnett rozvíjí děj v několika liniích, což má mimo jiné příběh co nejvíce přiblížit čtenáři a také mu dodat na věrohodnosti a autenticitě. Tomu je částečně podřízena i volba postav, které Abnett postupně přivádí na scénu. Hlavní roli samozřejmě sehrávají Gaunt a jeho Duchové, ale kromě nich se tu objevují i různorodé postavy rekrutované z obyvatel města, od obyčejných dělníků či horníků až po zástupce horních vrstev, stejně jako z příslušníků ostatních vojenských jednotek – úplnými zelenáči počínaje a ostřílenými veterány konče. Způsob, jakým se každá z nich vyrovnává se smrtící válečnou realitou, dává autorovi možnost postihnout širokou škálu lidských emocí a charakterů.
V samotném centru příběhu ovšem excelují Duchové a zejména Ibram Gaunt. Ten je ve Vervunském úlu postaven do velmi složité pozice a musí prokázat nadprůměrné schopnosti hned v několika směrech. V poloze čistě vojenské se projevuje coby překvapivě dobrý taktik a stratég stejně jako charismatický velitel, jenž je více než schopen vést muže do boje. Zatěžkávací zkoušce je podrobena i jeho osobní odvaha a morální síla, což je patrné zejména ve finálním duelu. No a v neposlední řadě, zaštítěn mocí Komisariátu, se rázně vypořádává se všemi intrikami, spiknutími a osobními antipatiemi ve velení obrany. Jeho metody jsou přitom brutálně přímočaré a neodvratně „konečné“. Autor však Gaunta ukazuje nejen jako tvrdého a navýsost výkonného KOMISAŘE, onoho nekompromisního vykonavatele Císařovy vůle a strážce „morální“ čistoty vojáků, ale také jako skutečně plnohodnotného živého člověka, kterého si jeho muži váží a jemuž důvěřují.
Dan Abnett v Nekropoli s až naturalistickou fascinací popisuje děsivou tvář skutečné totální války, která nešetří nikoho a nic. Tisíce nevinných obětí lemují cestu šílených Zoikanů, další tisíce padají na vrub paniky, neschopnosti a mocenských hrátek vervunského vedení. Obzvláště na počátku příběhu působí brutální scény, v nichž umírají bezbranní civilisté i vojáci, na čtenáře šokujícím dojmem. Posléze sice první šok odeznívá, ale autor vzápětí kontruje tím, že z děsivého obrazu války vybírá záběry na jednotlivé postavy a ukazuje, jak se odvíjejí jejich osudy. Kontrast mezi hrdinstvím bezejmenných a prohnilostí mocných pak dává příběhu i jistý morální podtext, který se vizualizuje v postavě Ibrama Gaunta, jenž dává světu Warhammeru 40 000 jistou naději. Dokud budou muži jako Ibram Gaunt dýchat, bude Impérium žít a bojovat…
- Dan Abnett: Nekropole
- přeložil: Vojtěch Dušek
- obálka: Adrian Smith
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009
- 328 stran / 239 Kč
