Na poli moderní fantasy literatury patří T. J. Klune mezi autory, jejichž jméno alespoň okrajově zaznamenal téměř každý. V roce 2022 upoutal pozornost čtenářů po celém světě knihou Dům v blankytně modrém moři, která u mnohých vzbudila naději, víru v dobro a v lidství obecně.

Může za to hlavně kombinace živého, místy až burtonovsky laděného humoru a promyšleného magického systému, v němž se zrcadlí dětská naivita, kteří na čtenáře hned na první dobrou zapůsobí a okamžitě ho vtáhnou do děje. Postava Limuse Bakera, dobráckého muže s baculatou postavou a nezdolným optimismem, je mimořádně výrazná, v příběhu doslova svítí a jako sluníčko šíří kolem sebe klid a pozitivní energii. Do tohoto zvláštního domova pro podivné děti se zkrátka nejde nezamilovat.

O to větší překvapení přišlo na sklonku minulého roku, kdy spatřil světlo světa titul prezentovaný jako přímé navázání na původní příběh s názvem Někde za mořem. Nebylo zcela jasné, zda bylo pokračování plánováno od začátku, nebo vzniklo jako reakce na úspěch prvního dílu. Ať tak či onak, výsledek působí promyšleně a plnohodnotně. Rozhodně nebudí dojem toho, že by bylo šito horkou jehlou. Klune si i tentokrát drží svůj typický styl, trochu pohádkový, hodně lidský a plný pochopení pro všechny nedokonalosti. Sirotčinec si vzalo opět na paškál ministerstvo a posílá do něj svého inspektora, aby posoudil, zda je vhodným výchovným prostředím pro partičku dospívajících s magickými schopnostmi. Artur i Limus tak budou muset opět čelit jak předsudkům, tak i všeobecnému strachu z jinakosti a neznáma, kterým lidé bez magického nadání trpí.

Zároveň je ale znát, že autor tentokrát volí pomalejší tempo. Děj rozplývá v dlouhých pasážích popisů a vnitřních monologů, které brzdí spád a mohou unavit, a čtenář tak může mít problém místy udržet pozornost. Popisy výuky nebo plenění zahrádky působí nadbytečně a nelze se ubránit dojmu, že by knížce jistá forma korektury a jejího zkrácení jen prospěla. Sám Klune ostatně v doslovu přiznává, že nedokáže přestat psát, a výsledek tomu bohužel dost odpovídá.

T.J. Klune v pěti bodech

1. Narodil se v americkém Oregonu.
2. K psaní ho to odmalička táhlo. Od svých osmi let psal fikci a jeho první kniha, Bear, Otter and the Kid (v Česku nevydáno) vyšla v roce 2011 jako odpověď na tehdejší stereotypy LGBT+ postav v literatuře.
3. Dříve pracoval v pojišťovnictví, později se stal spisovatelem na plný úvazek.
4. Mezi jeho nejznámější dílo patří kniha Dům v blankytně modrém moři, za níž získal ocenění Alex and Mythopoeic Awards.
5. Jeho spisovatelskými vzory jsou Stephen King nebo Terry Pratchett.

Tam, kde první díl působil svěže a hravě, pokračování někdy sklouzává k přílišné vážnosti. Děti, které si čtenář snadno oblíbil už dříve, jsou sice stále přítomné, ale jejich pohled na svět jako by zestárl. Často se uchylují k dospěláckému uvažování, což působí jako značný krok zpět, právě jejich bezprostřednost a dětské vnímání světa byly v prvním díle nejsilnějšími prvky. S ohledem na nastolené téma jsou některé scény ostřejší nebo vážnější, což v jistém ohledu dává dává smysl, občas to ale trochu narušuje tu původní hravost. Ostatně i autorovo explicitní vymezování se vůči J. K. Rowlingové, které nezůstalo pouze na úrovni náznaků v ději, ale zaznělo naplno i v doslovu, působí poněkud rušivě.

Ani tyto výhrady však nemění nic na tom, že Někde za mořem je napsané s citlivostí a empatií. Postavy působí autenticky, každá z nich do příběhu výrazně zasahuje, a to ať už pozitivním nebo negativním způsobem. Výrazným prvkem zůstává i vztah Limuse a Artura, dvou mužů, kteří se s péčí o magické děti vypořádávají s klidem, trpělivostí a láskou. Mají v sobě jednduše něco, co vás přiměje je slepě následovat, a to i tehdy, když s jejich postoji zcela nesouhlasíte. Navíc jejich každodenní soužití působí upřímně a přirozeně, a právě tyto momenty pomáhají vyvážit náročnější pasáže knihy. Klunemu jednoduše nelze upřít fakt, že psát umí.

Zajímavý posun představuje také hlubší pohled do nitra Artura, ten navenek působí vyrovnaně a neochvějně, uvnitř však svádí těžké vnitřní boje. Jde o komplexní a citlivě vykreslenou postavu, která si snadno získává čtenářské sympatie. Zejména jeho svědectví o tyranii, domácím násilí i lidské krutosti umí zasáhnout do nejhlubších poloh lidské duše.

Někde za mořem tak nabízí další porci laskavosti, dojemných okamžiků i podnětů k zamyšlení. Přestože ztrácí část původní hravosti, stále jde o silné a lidské čtení, které dokáže pohladit po duši. Jde jednoduše o takovou verzi instantního štěstí pro lepší den v knižní podobě.

• TJ Klune: Někde za mořem (Marsyas 02)
• Fantom Print, conQueer, 2024
• překlad: Kateřina Niklová
• 416 stran, 429 Kč (v e-shopu Fantasye již za 300 Kč)