Nejlepší den, Vladimír Šlechta
Silné a životaschopné světy a postavy (jedno přivolává druhé) se
zrodí z autorova snu a z modelu některého z obecně lidských konfliktů,
pokud k základní matérii přidá ještě krůpěj vlastní duše jako
čarovný šém. Stvoří tak universum, do kterého může vstoupit on –
i kdokoliv jiný, prozkoumávat je jako objevitel zázračný kontinent a
přinášet odtud místo trofejí nové a nové příběhy.
Tohle se podařilo před lety Vladimíru Šlechtovi, když si vymyslel Gordonovu
zemi. Začala se mu z ní odvíjet další vyprávění o Šíleném lese,
Orcigardu a pohraniční zemi zmítané nelítostnými zápasy. Čtenáře od
počátku uchvátily prózy z prostředí „Krvavého pohraničí“, světa,
v němž se typické postavy a kulisy z fantasy vplétají do osnovy
osídlování Severní Ameriky bílými přistěhovalci. Ve výsledném,
znepokojivě dramatickém obrazu nelze přehlédnout, nakolik se do Šlechtova
Pohraničí promítají základní dilemata, situace, motivy, osobnosti
z historie lesnatého Severovýchodu. Pocházejí z doby a míst, která
zachycují romány J. F. Coopera; převzata jsou i některá jména (Stín ve
tváři).
Šlechta se nespokojuje s plochým, automatickým přejímáním, byť se
jedná o jeden z inspiračně nejvděčnějších osudových střetů lidstva.
Vládne dostatečnými znalostmi dějin a mytologie, aby základní schéma
válek mezi původními etniky (elfové, goblini, skřeti) a kulturně
i rasově odlišnými, agresivními vetřelci (lidé; do určité míry se
dostávají na tuhle stranu i trpaslíci) ozvláštnil třeba tajemstvím rasy
Ögü – Pterry, Ptačími muži. (Mimochodem, Ptačí muži, současně
mágové i válečníci, se vyskytují v legendách i v archeologických
nálezech po celé naší Zemi.)
Povídkový soubor dostal výstižný název „Nejlepší den“ – rozuměj
„nejvhodnější den zemřít v boji“, parafráze indiánského úsloví
před šarvátkou „Dnes je pěkně, bude se mi dobře umírat.“ Zahrnuje
jeden rok v životě skupinky žoldnéřů, které váží osobní i rodinná
pouta: půlelfové Thompson a Richarda, výrostek Čolek a starý elf Skjúwink.
Počíná zimou a naturalistickou skřetí štvanicí, končí střetnutím
s Pterry, dosud jen záhadnými stíny minulosti, kteří se objevují osobně,
aby zkomplikovali ústředním hrdinům už tak náročnou existenci.
Tak jako v dnes téměř zapomenuté knize „Rok na vsi“ je běh reálného
času jen nití, na níž je kromě dramatických akcí navlečen nelítostný
portrét prostředí, země a jejích divokých i takzvaně civilizovaných
obyvatel. Kraj prosákl nenávistí, křivdami, krutostí, zištností a čistě
humanoidním zlem, odhlédnuto od stvůr zrozených z čar Temného mága
Alaricha Tourainea. Thompson a jeho blízcí jsou sami, odkázáni jen a jen na
sebe, své schopnosti a svoji soudržnost…
Kdysi byl Thompson někým jiným, s jinou rodinou a jinou budoucností. Tehdy
ani Richarda nenosila na tvářích ohyzdné jizvy; a ještě dřív patřil
Skjúwink ke svobodnému lidu bez křivd a prokletí… Připomínají hrdiny
westernů Sergia Leoneho. Nejsou amorální, jen uznávají vlastní, povýtce
pragmatickou etiku. Mají pro to dobré důvody – a užívají neotřelé,
bezohledné triky.
Ono se najde, co Šlechtovým knihám vytknout. Tu a tam stylistická
neobratnost, obtíže s vyklenutím dějové konstrukce, občas krkolomnější
řešení zápletek. Ale fandím jim pro jeden podstatný rys: atmosféru
uvěřitelnosti – přes výskyt magie a skřetů; pečeť prožitku – byť
fiktivního (podobně jako je tomu třeba u Sapkowského).
Cyklus „Krvavé pohraničí“ se vyděluje z houfu typických fantasy, kdy
čtete, bavíte se, a přitom si stále uvědomujete, že je to pouze
„jako“, hra, vyprávěnka, jaká by se ve skutečnosti nemohla nikdy
odehrát. Tohle je jiné, daleko syrovější a nepříjemně pravděpodobné:
Gordonova země kdesi – v jiném čase a v jiném prostoru – prostě
reálně existuje.
- Vladimír Šlechta: Nejlepší den
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2005
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 366 stran / 180 Kč