Diosamante je opravdu nevšední komiks. Spojuje v sobě epiku Galových hrdinských ság s typickými atributy Jodorowského, jako je erotická dráždivost (Šílená ze Sacré-Coeur, Borgias) a filosofické hloubání (Bílý lama, Incal). Pokud si myslíte, že to nejde dohromady, tak chilského komiksového vizionáře podceňujete.

Diosamante je poživačnou a myticky krásnou královnou, která nezná pokoru ani porážku. V poklidu vládne svému království a pozoruje každoroční jatka gladiátorů o místo ve své posteli, které je odměnou za vítězství při každoročním rituálu. Zdánlivě nic se nemůže dotknout pyšné Diosamante. Až do doby, kdy narazí na slepce, který tvrdí, že v dalekém království je král, který je ještě mocnější. To Diosamante vybudí k nepříčetnosti a rozhodne se jednou pro vždy dokázat, kdo je tady nejlepší – jenom proto, aby předstoupila před krále a prodělala radikální proměnu.

Probudila se v ní láska a s ní přišla pokora a snaha dokázat, že je lásky bájného krále hodna. A tak se vydává na asketickou pouť, aby poznala své já, napravila se a přízeň si zasloužila. Na cestě lemované budhistickou filozofií přitom zažije nejedno příkoří, ale nic ji nedokáže zlomit. Pohrdne svým tělem, pohrdne zrakem a odhodí i vlastní pýchu a přijme vlastní nedokonalost. A nakonec se dočká i přízně vytouženého krále. Ale získaného klidu a duševního znovuzrození si dlouho neužije, protože zase rychle o všechno přijde. A tak se Diosamante vydává znovu na cestu – kterou bohužel nikdy nedokončí. Na půli cesty totiž zemřel kreslíř Gal a jeho dílo zůstalo nedokončené. Přesně takové se po letech dostalo do rukou i českým čtenářům. Navzdory tomu, že roku 2002 se kresby ujal a komiks dokončil Igor Kordy.

Možná si říkáte, že z příběhu jsem vyzradil až příliš. Ale proto, abyste si komiks užili, potřebujete pochopit, že příběh je jenom kostrou, na kterou jsou navěšeny filozofické úvahy lemované monumentální kresbou. Tak jako sama Diosamante pozná odvěkou budhistickou pravdu, že „cesta je cíl“, tak si toto heslo na vlastní kůži vyzkouší i čtenář tohoto komiksu. Protože tady opravdu nejde o to odvyprávět zápletku a přinést její rozuzlení. Už jenom proto, že se v českém vydání konce doopravdy nedočkáte.

Vzhledem k výše řečenému může působit poněkud podivně následující přirovnání. Svět Diosamante silně evokuje největšího hrdinu sword and sorcery, barbara Conana. Také je zasazen do prostředí silně inspirovaného starověkým středním východem, s opuštěnými městy a chrámy zapomenutých božstev. Celý svět se přitom komplikovaně rodí uprostřed krvavého konfliktu mladé civilizace a odvěkého barbarství. Podobně jako Conanovy příběhy i Diosamante spoléhá na jednoznačnost starých hrdinských ság. V nich byli hrdinové sice mocní, ale nedá se říct, že by jejich charaktery byly bez škraloupu. Přesto žádné psychologizování nečekejte. Emoce jsou tady sice silné, ale také krystalicky jednoduché – zamilujete se na první pohled a nenávidíte na celý život.

Jinými slovy, tak nějak by dopadl Conan, kdyby měl prsa a rozhodl se vydat na cestu budhistického mnicha. A Howarda připomíná i koncepce komiksu, kdy je velká část příběhu odvyprávěna textem mezi jednotlivými kapitolami. Grafického ztvárnění se dočkají pouze některé epizody. Trochu to vypadá, že Jodorowski poslal syžet celého děje a Gal se rozhodl nakreslit jenom ty části, které se mu líbily. Každopádně byly ale vizualizované pasáže zvoleny skvěle, dýchne na vás atmosféra starých mýtů a zapomenutých krajů a epický rozmach některých scén prošpikovaných detaily dokáže doslova uzemnit. U Gala totiž platí, že čím víc se toho snaží natěsnit do jediného okna, tím je jeho kresba lepší. Před majestátností chrámů čtenáře popadne nábožná úcta a velikost barbarských vojsk nažene strach. Na druhou stranu je nutné přiznat, že výtvarný styl je poznamenán věkem a pokud jste fandové hyperrealistické digitální kresby, tak vás Gal patrně neuchvátí. V tomhle ohledu je Diosamante dílo své doby.

Diosamante tak funguje na všech úrovních kromě samotného příběhu. I když osudy Diosamantiných dětí naznačují, že by příběh nakonec dostal patřičného místa, český čtenář se ho dočká pouze v útržku. Celkově tak zůstává otázka, jestli by nebylo lepší zůstat u původního díla a pokračování se nevěnovat vůbec. Naopak sympatické jsou „bonusy“ které dokumentují různé fáze návrhu několika stránek. Takové doplňky jsou sice v komiksech dnes zcela běžné, ale tady jsou k dispozici v opravdu syrové podobě, protože jejich tvorbu ukončila Galova smrt.

Celkově je dobře, že si komiksu všimla i větší česká nakladatelství, a tak se u nás objevuje ještě širší repertoár moderního i klasického evropského komiksu. Díky tomu se můžeme těšit na další podobné klenoty, jako je Diosamante, které by si na český trh jen těžko hledaly cestu skrze menší nakladatelství. Je totiž nutné přiznat, že nejde o dílo pro každého a je možné, že si cestu ke čtenářům bude hledat poněkud obtížně. Pokud si ji ale najde, tak vás nepustí.

• Jean-Claude Gal, Alejandro Jodorowsky: Diosamante
• Argo, 2018
• Překlad: Richard Podaný
• Obálka: Jean-Claude Gal
• 104 stran, 448 Kč (v e-shopu Fantasye již za 403 Kč)