Josef Pecinovský platí za výborného a hlavně originálního autora propracovaných sci-fi dystopií, kde hlavní hrdina nebo hrdinové musí čelit zvůli systému. Ten sice původně vzešel z touhy vytvořit spravedlivější společnost, ale tato iniciativa se okamžitě zhroutila pod tíhou mnohem temnějších vlastností lidských bytostí. A ačkoli žádná z těchto vizí není příliš lákavá, o následujících povídkách platí pravý opak.

Těžko se dnes najde tuzemský čtenář sci-fi, který by neznal Josefa Pecinovského. Ať už pro jeho romány, které již několik let vychází pod hlavičkou Epochy, nebo pro krásně dystopické povídky publikované na stránkách časopisů věnujících se fantastice. Epocha nyní přichází s výběrem těch nejlepších povídek tohoto nezapomenutelného autora. Všechny obsahují to, na co jsou čtenáři od Pecinovského zvyklí, totiž pečlivě (a hlavně logicky) vystavěný příběh, často popisující boj jednotlivce proti systému. Ale málokdy jde o boj za účelem změny, hlavní hrdinové se většinou spokojí s tím, že sami uniknou nástrahám svých protivníků, aniž by přitom vyvolávali nějakou revoluci. Což činí tyto texty mnohem realističtější.

Josef Pecinovský v pěti bodech

1. Narodil se 5. května 1946 ve Varnsdorfu.
2. Vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě.
3. V próze se zaměřuje na sci-fi a western.
4. V současné době vychází v edici Pevnost další pokračování jeho novely Plástev jedu.
5. Kromě beletrie je i autorem mnoha softwarových příruček.

Její Veličenstvo je povídkou, kterou autor později rozepsal v román Plástev jedu. Lidstvo zde obývá obrovské budovy, jimž se říká úly. A podobně jako u včel, i tady existuje přísná hierarchie, kde dělnice a trubci (kteří mají oproti svým vzorům o něco víc povinností) pilně pracují, aby se mohla vládnoucí vrstva obyvatel mít dobře. K udržování pořádku v tomto kastovním systému slouží mimo jiné i jednoduchý identifikační systém. Potíž nastává v okamžiku, kdy tento systém selže a dojde k záměně trubce s jedním z vládců.

Nos to závaží se taktéž zaobírá možnou budoucností lidské společnosti. A reflektuje obdobné nadšení z technologického pokroku. Pokud v tomto světě provedete něco nezákonného, můžete být odsouzeni ke kilům navíc. Jenomže tento trest neslouží k nápravě hříšníka. Spíš k upevnění současného byrokratického aparátu. A jak se hlavní hrdina záhy přesvědčí, existuje jen jedno rychlé řešení problémů s umělou nadváhou.

Seznam povídek:

• Jak nakrmit ptáčátko
• Mít všechno
• Maxwellovo stříbrné kladívko
• Nikdy mi nedáváš peníze
• Její Veličenstvo
• Nos to závaží
• Házím ti laso, kamaráde
• Index vitality
• Správce sítě
• Věrozvěst z Pompejí
• Stavitel
• Prohibitor

Velmi podobným tématem se zabývá i Index vitality. Jenomže tentokrát není lidstvo trestáno za svá provinění jen tak hmotností navíc. Tady jde společnosti zejména o zdraví. A kdo má index vitality pod limitní hranicí, je okamžitě zlikvidován, aby se netrápil. Pochopitelně i tento vysoce efektivní způsob motivace ke zdravému životnímu stylu je pouhou zástěrkou k tomu, aby se obyvatelstvo dalo lépe kontrolovat. Což ovšem neplatí pro sedláka, který o své zdraví nikdy nedbal a moderní technologie mu absolutně nic neříkají.

To ve Správci sítě je situace opačná. Systém, do nějž se hlavní hrdina dostane, připomíná svou dezorganizací větší chaos, než by se zdálo být reálné. Ostatně většina lidí dnes peklo stejně považuje za náboženský výmysl. Alespoň do okamžiku, než se v něm sami objeví. Za současné situace je ale čekají stovky let čekání na oficiální příjem. Což by měla změnit nová posila pekelného týmu, jež dostane za úkol vybudovat funkční počítačovou síť, která by příjem nových duší značně zjednodušila. Problém nastane v okamžiku, kdy o stejný servis začnou projevovat zájem i ti nahoře.

Bez nadsázky lze tvrdit, že každý si zde najde přesně ten příběh, který se mu bude zamlouvat. Ať už odkazy na písně legendární anglické kapely nebo třeba originální nápady. Ale zatímco prvních několik textů je svým zaměřením trochu odlišných od typického autorova stylu, od Jejího Veličenstva jde ve všech případech o vysoce nadprůměrné povídky, které navíc přináší i vítaný odpočinek od zachránců lidstva nebo planety. Ne každý protagonista musí myslet na víc než jen na vlastní prospěch. Josef Pecinovský vystihl lidskou přirozenost mnohem důkladněji než jeho optimističtější kolegové. Nezbývá než doufat, že ve všem ostatním se mýlil.

• Josef Pecinovský: Na barvě vesmíru nezáleží
• Epocha, 2018
• Obálka: Žaneta Kortusová
• 464 stran, 355 Kč (v e-shopu Fantasye již za 320 Kč)