S prorockými romány je ten problém, že když je čtete v době, kdy se veškeré jejich předpovědi vyplnily a jsou obyčejnou každodenní realitou, je těžké procítit onen význam, který asi měly pro předchozí generace. Pro docenění tak vyžadují od čtenáře výrazně aktivní účast a odměnou je spíše obdiv vůči autorovi než samotný požitek z knihy. Stojí i tak v dnešní době za přečtení?

Dravé věci naší doby až do samotného závěru poměrně mlží ohledně toho, čím vůbec jako kniha chtějí být, kdo je hlavní hrdina a jaká je jeho agenda. Což může být poměrně dost frustrující, pokud se neřadíte zrovna mezi čtenáře masochisty. Naštěstí má tahle knížka dostatečně krátký rozsah a Strugačtí patří mezi dostatečně zdatné autory, aby po celou tu dobu udrželi pozornost jemnými náznaky a stupňujícím se podivnem.

Není to fantastika, jak si ji běžně představujeme, spíše (anti)utopický román, a to ještě dost zvláštní, protože naprosto věrně zobrazuje naši každodenní realitu. A věru, chce to nasadit si brýle autorů, kteří v roce 1965 dokázali nahlédnout několik desítek let do budoucnosti a věrně ji popsat, aby si člověk opravdu uvědomil, že realitě, kterou běžně žije a bez otázek přijímá, lze z určitého pohledu (našich předků) připsat i značně antiutopický nádech.

Dravé věci naší doby se odehrávají ve světě Poledne, prostředí budoucnosti (od 20. do 23. století), do nějž Strugačtí umístili více svých románů, a to v jeho raném období. Svět Poledne zobrazuje komunistický ideál bratrů Strugackých – nikoliv komunismus tak jak ho zažívali v Sovětském svazu, ale komunismus vybudovaný svobodnými, zvídavými a činorodými lidmi, opravdový ideál. Ne tak ovšem město, ve kterém se odehrává tento román. Toto město je naopak ostrůvkem vrcholného kapitalismu a individualismu. Je městem, které dosáhlo totálního blahobytu. Lidé zde pracují maximálně 4 hodiny denně a jinak mají naprostou volnost věnovat se čemukoli. Zní to jako utopie? Ano, protože přesně takový je dnes ideál naší společnosti – společnosti, kterou bratři Strugačtí ve své vizi spatřili již před téměř 60 lety.

A přesto nejde o optimistický román, naopak. Protože autoři ukazují, jak taková přemíra svobody, takový totální blahobyt, vedou k naprostému úpadku ducha. Jak se z lidí činorodých, hledajících radost a poznání ve světě, stávají bezduché zombie, jako laboratorní potkani neustále mačkající páčku stimulující mozková centra rozkoše, protože nic jiného je v té přemíře vjemů a možností nedokáže uspokojit. A černá díra v jejich duši se rok od roku zvětšuje a polyká veškeré koníčky a kratochvíle, které člověku působí čím dál menší potěšení… až zbývá jen nekonečná prokrastinace.

Pokud to nyní drahému čtenáři až příliš připomnělo jeho život a občasné temné myšlenky, chápe, v čem tkví velká prorocká síla románu. Nicméně zároveň je opravdu třeba předmluvy, která tuto přednost románu vychvaluje do nebes, aby dnešní člověk pochopil, proč že z něj má být unesen. Jinak totiž zbývá poměrně fádní rádoby-detektivka, která mezi řádky říká, že na tom, jak žijeme, je z nějakého důvodu cosi špatně a že by to šlo jinak, ale vlastně úplně nenavrhuje jak (a odpověď „žít podle ideálů komunismu“ není zrovna z těch, na které bychom v našich končinách slyšeli).

Shrnuto, Dravé věci naší doby jsou i dnes výbornou knihou pro literární archeology, čtenáře, kteří si užijí prostý fakt, že čtou román, jehož vize se tak přesně naplnila. Čtenáři více konzumnímu ale příliš vzruchu a alespoň dočasného ukojení hladu jeho černé díry nepřinese.

• Arkadij a Boris Strugačtí: Dravé věci naší doby
• Triton, 2023
• překlad: Konstantin Šindelář
• 264 stran, 429 Kč (v e-shopu Fantasye již za 385 Kč)