Uběhlo téměř deset let od doby, kdy americký spisovatel Christopher Paolini uzavřel příběh dračího jezdce Eragona svou poslední knihou Inheritance a přislíbil někdy v daleké budoucnosti pokračování. Ten čas právě nadešel a Paolini po několikaleté hibernaci svým čtenářům naservíroval knihu povídek, která je alespoň na chvíli zavede zpět do Alagaësie.

Hned na úvod je třeba zdůraznit, že Poutník, čarodějnic a červ rozhodně není plnohodnotným dílem série, který by nějak výrazně posouval Eragonův příběh dál. Zaprvé má pouze něco málo přes dvě stě stran, které jsou navíc popsané poměrně velkým písmem, což nedělá snad ani třetinu Paoliniho typického obsahu na jednu knihu, a zadruhé se jedná pouze o soubor tří krátkých povídek zasazených přibližně rok po událostech posledního dílu. Svazek proto čtenářům nenabízí pokračování příběhu jako takové, ale přináší jim jen krátký návrat do světa dračích jezdců prostřednictvím autorových čtivých popisů.

Všechny tři povídky začínají Eragonem s jeho dračicí Safirou, které čtenáři sledují o rok starší, než jak se s nimi rozloučili v Inheritance. Na pár stranách se proto budou moct dozvědět, kam jejich oblíbené hrdiny osud od té doby zavál, i když na nich rozhodně nenajdou nějaké podstatné informace. Protože ačkoli je Eragon spojovacím článkem všech obsažených povídek, nejdůležitějším prvkem jejich děje je vždycky příběh, jenž je mu někým jiným vyprávěn – Eragon se tak stává spolu se čtenáři pouhým posluchačem (případně pozorovatelem) v příbězích někoho jiného. A tyto příběhy slouží spíše k tomu, aby zavedly čtenáře zpět do Alagaësie, než aby nějak výrazně posouvaly děj.

První povídka nesoucí název Poutník sleduje čtenářsky pravděpodobně nejoblíbenější postavu série – Eragonova nevlastního bratra Murtagha. Přestože se ale jedná o populární postavu s hodně velkým potenciálem, jeho příběh je ze všech nejkratší a navíc končí zrovna v té nejzajímavější chvíli, kdy si čtenář uvědomí, že je Murtagh na stopě něčemu velkému. Vzhledem k tomu otevřenému konci se dá sice předpokládat, že na něj plánuje Christopher Paolini znovu navázat, ale když vezmeme v úvahu jeho pomalou rychlost psaní, čtenáři si na jakékoli Murtaghovo pokračování budou muset asi ještě hodně dlouho počkat.

Christopher Paolini v pěti bodech

1. První verzi své celosvětově úspěšné prvotiny Eragon napsal v pouhých patnácti letech.
2. Tři roky po sepsání, v r. 2001, vydali Eragona Christopherovi rodiče na vlastní náklady.
3. Za další dva roky pak vyšel Eragon podruhé, tentokrát už v oficiálním nakladatelství na doporučení spisovatele Carla Hiaasena, kterému Eragona představil jeho syn.
4. Spolu se svou sestrou Angelou, po které v Eragonovi pojmenoval jednu z postav, byl v dětství vyučován doma svými rodiči.
5. Dětství prožil v Montaně, jejíž příroda ho inspirovala k sepsání Alagaësie, a žije tam dodnes.

Druhou povídku, která se jmenuje Čarodějnice, napsal Paolini za asistence své sestry Angely, po které v Eragonovi pojmenoval právě hlavní hrdinku tohoto příběhu. A protože je bylinkářka Angela založená zrovna na jeho sestře, Christopher jí často propůjčuje její hlas. Angela byla odjakživa jednou z nejzajímavějších a hlavně nejzáhadnějších Paoliniho postav, a tak se dala její vlastní povídka očekávat a jistě ve čtenářích probudí zvědavost – v konečném výsledku ale působí trochu zbytečně, protože v ní autor žádná Angelinina tajemství neodhalí, a tak s sebou nepřináší absolutně nic nového. Stejně jako Murtaghova povídka ale slibuje případné pokračování.

Červ, třetí a zároveň poslední povídka, nesleduje žádnou postavu, kterou by už čtenáři znali z Eragona, jako tomu bylo u těch předchozích, a také je na rozdíl od nich zasazená do daleké minulosti, protože vypráví jednu z dávných legend Urgalů. A právě tato povídka, která neposkytuje žádné nové informace o známých postavách, je paradoxně nejdelší a jako jediná čtenářům přináší rozuzlení. Zatímco tedy první dva příběhy pravděpodobně probudí ve čtenářích svými zakončeními především frustraci, Červ už jim jakýsi uzavřený konec nabídne.

S knihou je nutné od začátku počítat jako s malým bonusem, pomocí kterého Paolini na chvíli přivede fanoušky série zpátky do svého magického světa, kterým si zároveň i otevřel dvířka pro budoucí pokračování. Pokud budou čtenáři k titulu od začátku přistupovat jako k pouhému souboru krátkých povídek, jejichž úkolem je oživit oblíbené postavy, a ne jako k regulérnímu pokračování původní ságy, pak by měli být s příběhem spokojeni. Christopher Paolini už totiž dávno dokázal, že psát skutečně umí, a tak se i bez výrazných posunů v ději jedná o velmi čtivou jednohubku, ke které snad časem přibudou i další části.

• Christopher Paolini: Poutník, čarodějnice a červ (Příběhy z Alagaësie 1)
• Fragment, 2019
• Překlad: Zdík Dušek
• 224 stran, 349 Kč