Seznamte se, voják 4488. Elita ozbrojených sil Aliance. Výkonný, vražedný a se zálibou úplně všechno komentovat. Jeho denním chlebem je likvidace rebelů, kterým se nelíbí mimozemská nadvláda Aliance nad planetou Zemí. 4488 je loajální až za hrob a ochoten udělat všechno, aby splnil misi. Jenomže některé úkoly jsou i nad jeho schopnosti.

Hlavní hrdina dostane veledůležité poslání. Jeho splnění může znamenat totální vítězství Aliance. Selhání pravý opak. Hrdina se opravdu snaží, ale od začátku se zdá, že všechno jde proti němu. Skoro jako kdyby nebyla jiná možnost než prohrát. Co se může pokazit, to se pokazí a ten zbytek se pokazí taky. Hlavně proto, aby měl náš protagonista po čem střílet. A než se mu podaří odhalit všechna tajemství obestírající tuto misi, bude mít ke střílení spoustu příležitostí. Zároveň se dostane spolu se svými kolegy ke spoustě hlášek. A ti, co ještě před koncem podlehnou ději (a tudíž nutnosti být vyškrtnuti z pokračování), vyhrají. Až nakonec zbyde poslední záhada, hlavní hrdina a sebevražedný pokus ukončit celý příběh nějak logicky.

Akční sci-fi béčko inspirované počítačovými hrami. To není špatný subžánr. Většinou od něj neočekáváte filozofické pojednání, ani se netěšíte na megalomanské politické pletichy, protkané tu a tam epickými střety mimozemských kultur. Recept na čtivou jednohubku je vcelku jednoduchý a nesmí v něm chybět charismatický protagonista (či protagonistka), nějaký dobrý důvod, proč by měli přežít nepřežitelné, alespoň letmý náhled do jejich světa a hlavně akce, akce, akce, aby se čtenáři neměli chuť dívat na případná dějová zjednodušení, nebo zkratky. Tady není nic, jen prázdná slova. Tempo je pomalé, hlášky příliš dlouhé (a hrozně kostrbaté), prostředí naprosto generické, zápletka předvídatelná a nelogická. Jediný způsob, jak si všech těchto aspektů nevšimnout, je naprostá apatie. Čehož zde lze dosáhnout poměrně snadno.

Vypsat všechny nedostatky by bylo zbytečně dlouhé a pravděpodobně i kontraproduk­tivní. Ať už jde o elitního vojáka neschopného kontrolovat své emoce nebo mimozemská Aliance umožňující komukoli dostat se do utajených složek s osobními údaji hlavního hrdiny (jak jinak přiblížit čtenářům jeho minulost?). Protagonista je dějem spíš vláčen. Objeví se vždy tam, kde je třeba, a všechny události působí jako špatně napsaná scéna mezi jednotlivými misemi laciné videohry. Tam by jistou zábavu mohla poskytovat samotná akce (i bezhlavé střílení je fajn, pokud už nemá hra pořádný děj), nicméně této záchrany v případě knihy jaksi dosáhnout nelze. A aby toho nebylo málo, autor si libuje v laciných vtipech. Neexistuje větší zabiják jakékoli atmosféry než špatný vtip, který je příliš dlouhý a po němž následuje jeho vysvětlení a pokus s jeho následným zopakováním. Neustálé střídání přítomného času s minulým by mohlo fungovat jako umělecký záměr, ale v nějaké jiné knize. Tady jen ruší. A slovosled vět některých přirozeně nevypadá omylem ani.

Každá kniha má svou cílovou skupinu, své potenciální čtenáře. Kolaborant mohl být docela obstojným akčním příběhem, kdyby mu bylo věnováno mnohem víc pozornosti. Publikovaný text připomíná první koncept, který někdo omylem vydal. Možná se změnila pravidla vydávání knih, možná existují nějaké kvóty a vydavatelství nestíhají. Kolaborant je nicméně velkým zklamáním. Jeho příběh neměl potenciál stát se dokonalým titulem, přesto je škoda, že výsledek vypadá takto nedokončeně.

• Ladislav Klimeš: Kolaborant
• Laser, 2024
• obálka: Michal Kuba
• 248 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)