Sara Douglass: Muž z hvězd

Armády se střetly ve chvíli, kdy polední slunce, jež ozařovalo zledovatělou pustinu, začalo klesat k západnímu obzoru. Útok byl jen velmi málo promyšlený, armády prostě postupovaly vpřed, až se srazily na jižním břehu zamrzlé Azle. Posledního půl míle hnal Axis armádu tvrdě vpřed, protože nechtěl, aby se vojsko skraelingů dostalo daleko za řeku. Jejich přežití spočívalo v tom, že udrží skraelingy na zmrzlých březích.
Ale jak tak obrovského netvora zastavíme? přemýšlel Axis zoufale, když pobízel muže vpřed. Jak zatlačíme zpět vojsko tak velké, že mu stačí jen zůstat nehybně stát, aby nás porazilo?
Vrhl proti skraelingům vše, co měl. Přední linie nesly veškeré palivo a hořlaviny, které měli k dispozici, ale skraelingové už nebyli ubozí zbabělci jako dřív a ohně se nebáli.
Kopí, píky, oštěpy a šípy – všechny zbraně se snažily proniknout kostěnými výstupky okolo očí, ale pevný krunýř kryl skraelingy tak dokonale, že bylo třeba přesného míření a chladné hlavy a tu nebylo snadné si v rozpoutané hrůze zachovat. A skraelingové bojovali dobře. Byli disciplinovaní a řídili se příkazy a Axis si uvědomil, že už se mu nepodaří vyděsit je a přimět k útěku jako několikrát v minulosti.
Arne se od Axise nehnul ani na krok. Ať už Axis vedl Belagueze kamkoli, Arne mu vždy chránil záda. Přimhouřenýma očima bedlivě sledoval okolí, protože cítil, že s sebou severní vichry nesou zradu, ale Axis nezemře, pokud tomu Arne bude moci zabránit.
Během několika minut Axis poznal, že mužům hrozí, že je nepřítel převálcuje, tak obrovské přesile čelili.
Bystrozraku, pokud se odvažujete, zaútočte. Axisovi se nelíbilo, že musí použít letku, ale neměl na vybranou. Jen okřídlení lučištníci mohli zasáhnout další řady a Axis potřeboval postup nepřátel zpomalit.
Ho’Demi? Pošli prosím své lučištníky. Před šesti dny se Ho’Demi znovu připojil k Axisovi a nyní velel jednotkám lučištníků, a to včetně Azhuřiných. Axis doufal, že šípy zbrzdí příval posil do předních linií. Ale třicet tisíc mužů proti třem stům tisícům nepřátel byla ubohá, směšná síla a všichni to věděli.
Ale přesto bojovali dobře a odvážně. Ale mnozí umírali a na některých místech v předních liniích umíralo víc lidí než skraelingů.
Arnovi s Belialem se dlouho dařilo držet Axise stranou hlavních bojů, ale po čase se rozpoutala bitva tak prudká a zmatená, že se Axis ocitl tváří v tvář skraelingům s jedinou myšlenkou znovu a znovu jim vrážet meč do očí.
Nad hlavami jim kroužila letka a pálila salvy šípů, které byly někdy tak husté, že zatemnily slunce, a Axis měl pocit, že přední řady skraelingů povolují.
Chtěl použít svoji moc, ale ještě nenastala správná chvíle. Ještě ne… ještě ne. Potřeboval si šetřit síly, protože tím, co se chystal udělat, se zcela vyčerpá – a i tak riskoval, že si ublíží, protože chtěl využít skutečně velkou část Hvězdného tance.
Axis se vyklonil ze sedla a popadl jednoho ze skraelingů za krk. Někdo jiný už ho zranil, takže byl snadnou kořistí, ale přesto mu oči vzdorně svítily, když mu do nich Axis vrazil meč.
„Timozele,“ zašeptal, když umíral.
Axis šokovaně zavrávoral a jen Arnova pohotová reakce zabránila dalšímu skraelingovi vrhnout se zlatému muži na hrdlo.
„Timozel?“ zachraptěl. „Timozel?“
Arne popadl Belagueze za uzdu a odtáhl koně pryč od nejhorších bojů. Axis ještě stále zíral do míst, kde se skraeling rozpadl a které nyní zakryla masa bojujících těl. Meč mu visel ochable v ruce.
Arne se natáhl a uštědřil Axisovi políček. „Odhalil jsi zrádce, Muži z hvězd! Věděl jsi, že existuje! Teď bojuj! Zvítězíš pro nás!“
Axisovi se vyjasnily oči a sevřel pevněji jílec meče. „Timozel!“ zopakoval. „Ach, bohové!“
Zadíval se na nebe. Bystrozraku? Kde jsme?
Na břehu Azle, Muži z hvězd. Pokud to chceš udělat, udělej to teď. Pozemní jednotky už se dlouho neudrží. Zadní řady skraelingů už se přeskupují k novému útoku. Máš možná deset minut, než vás znovu napadnou. Udělej to teď!
Ano. Stáhněte se, Bystrozraku. Už jste riskovali dost.
Daleko na severu uviděl Axis Beliala. Rychle mu dal znamení a Belial úsečně kývl. Obrátil hlavu k Magarizovi na jihu a Magariz také kývl. Bude to těžké a možná přitom ztratí i několik svých mužů, ale pokud se o to nepokusí, zemře jich mnohem víc.
Axis couval s Belaguezem dál od předních linií a Arne mu vyklízel cestu. Svlékl si rukavici, naposledy se zadíval na prsten, potom si vyprázdnil mysl a soustředil se jen na Píseň, kterou potřeboval.
Začal si ji pro sebe broukat, hlas mu sílil v melodii a slova, a jak se hudba nesla nad bojištěm, muži jásali a dávali si dobrý pozor, aby stáli tam, kde mají.
Vítej, Axisi. Hezká hudba. Má to být tvé rekviem?
Timozelovo vyrušení, jeho schopnost, Axise šokovalo a Píseň na okamžik zakolísala. Ale pak vytlačil Timozelova slova z mysli a znovu ovládl Píseň.
Bojuji za svého pána, Axisi, a jeho jménem dosáhnu velkých vítězství. Ve srovnání s Gorgaelem jsi ubožák.
Axisova tvář se stáhla. Zatraceně! V Axisově mysli se svářely otázky a emoce. Ze všeho nejvíce toužil Timozela najít a zeptat se ho proč? Proč Gorgael? Ale to si nemohl dovolit. Píseň. Musel se soustředit jen na Píseň. Vzpomněl si na Azhuřin klidný úsměv a vypudil myšlenky na Timozela z mysli.
Tělo mu naplnila moc Hvězdného tance a Axis musel bojovat, aby nad ní udržel kontrolu. Ještě nikdy se nepokusil použít tolik moci a obával se, jaký na něj bude mít vliv.
Pod nohama předních řad se v ledu na Azle objevily praskliny. Muži pomalu couvali, i když to znamenalo, že skraelingové získají území.
Vody hluboko pod ledem odpovídaly na volání Písně.
Timozel zaklel. Sledoval bojiště z kopců na sever od řeky. Viděl, o co se Axis snaží.
Nepřítel toho dne použil odpornou magii a Timozelovo vojsko utržilo těžký zásah…
Ale co mohl dělat?
„Gryfové,“ zachraptěl. „Měl jsem je použít už dřív. Teď!“
A tak gryfové zaútočili.
Vzlétli ze skal Šerých hor, kde se ukrývali. Roztáhli křídla, nesli se na poryvech severáku a křičeli hlasem zoufalství.
Bylo jich přes devět set.
Jako první se vrhli na letku, přesně podle Timozelova rozkazu, a jednotky, které se ještě nestáhly, byly zdecimovány.
Pět set se jich potom obrátilo a napadlo Axisovu armádu, čtyři stovky zůstaly a vraždily podle chuti Ikarii, a pokaždé, když gryfové zakroužili a slétli k zemi, odnesli s sebou muže.
Několik gryfů sestřelily z nebe šípy. Nebylo jich ale mnoho, protože Gorgael své létající miláčky dobře vyzbrojil a většina šípů tedy pouze sklouzla po husté srsti a zřítila se ve smutném dešti zpět k zemi.
Axis si útoku gryfů zpočátku nevšiml, neuvědomil si, jak jimi potemnělo nebe. Tělo mu sežehávala moc Písně, které dal natolik volný průchod, nakolik se jen odvážil.
Led se konečně rozlomil a propadl se do rozbouřených vod řeky Azle. Desetitisíce skraelingů a několik tuctů mužů ihned zmizely pod hladinou a stovky tisíc přízraků zůstaly zuřivě, ale bezmocně stát na severním břehu. Na jižním břehu jich zůstalo uvězněno několik set, ale ty téměř ihned podlehly přesile Axisovy armády.
Axis se probral z transu a užasl nad tím, že moc Písně vůbec přežil. S úlevou pohlédl na volně tekoucí vody Azle. Dnes přežijeme, pomyslel se a schoulil se v sedle, a se zbytkem se vypořádáme, až si odpočineme a promyslíme si, co dál.
Ale Axisovi nebylo dovoleno odpočívat ani přemýšlet. Sotva zamrkal a probral se zpět k vědomí, popadl ho za rameno Arne. „Muži z hvězd!“ zařval. „Zachraň nás!“
Copak to právě neudělal? Copak právě…?
V tu chvíli ale nad sebou uslyšel vřeštění, Arne se vrhl vpřed, srazil ho ze sedla a Belaguez se vzepjal a připojil svůj ryk ke křiku netvora, který se na ně řítil z nebes. Axis si matně uvědomil, že jim nad hlavami prosvištěl velký stín a popadl jezdce na koni za Arnem.
„Gryfové,“ zabručel Arne, když postavil Axise na nohy. „Jsou jich stovky.“
Axis se konečně rozhlédl a to, co viděl, ho šokovalo. Okolo umírali muži po stovkách, jak se vřeštící gryfové s otevřenými zobáky, smrtícím svitem v očích a s napřaženými spáry vrhali z nebe. Byli celí promáčení krví, ale nebyla jejich.
„Odveď muže do…“ úkrytu, chystal se Axis říct, ale žádný úkryt neměli. Říční údolí bylo široké a rovné a mužům bude trvat skoro hodinu, než se dostanou k úpatí Šerých hor.
A hodinu neměli.
Na protilehlém břehu řeky se masa skraelingů začala smát. Byly jich tam stovky tisíc a jejich veselí se neslo nad burácející vodou a mísilo se s výkřiky umírajících mužů.
Timozel stál na kopci a prohýbal se smíchy.
Podělil se o své myšlenky s Gorgaelem, sdílel pánovu radost, potom přivolal osobního gryfa. Přeletí řeku a osobně se zbaví Axise. Zazubil se. Nečistá magie Axisovi vítězství nezajistí. Je ochromený a čeká jen na to, až Timozel ukončí jeho trápení.
Axis se v hrůze otočil. Všude, kam se podíval, masakrovali jeho muže. Bohové! Co mohl udělat? Jakou Píseň války by mohl použít, aby létající netvory zničil?
Žádnou. Písně války byly všechny ztracené.
Horečnatě přemýšlel, kroutil prstenem na prstě a sledoval jeho konstelace. Dej mi Píseň, kterou zničím gryfy, žadonil a na jeden dlouhý, strašlivý okamžik si myslel, že hvězdy neodpoví. Ale pomalu, zdráhavě vytvořily konstelaci, která v Axisovi vzbudila skoro větší hrůzu než masakr okolo.
Pokud tu Píseň zazpívá, zemře. Obsahovala tolik moci… nikdo nemohl použít tolik moci, a přežít. Ale copak měl na vybranou? Stejně zemře a bude lepší, když položí život za záchranu zbytku armády, když jej uchová pro Azhure nebo pro Hvězdného poutníka, než když zemře zbytečně a bude jen sténat nad vlastní neschopností.
„Omlouvám se,“ zašeptal a dal se do zpěvu.
Byla to ta nejodvážnější věc, jakou kdy udělal.
Už při první notě cítil, jak mu tělem protéká nekontrolovatelná moc. Snažil se ji nasměrovat, dokud ještě mohl, dát jí smysl, ale přesto cítil, jak ho svazuje a kroutí se mu tělem, pálí ho a ničí. Cítil, jak začíná umírat.
Nikdy by si nepomyslel, že smrt může tak strašně bolet.
Arne, který stál vedle Muže z hvězd a chránil ho, se otočil, protože Axis vyrazil z hrdla strašlivý výkřik, zároveň však musel uskočit, aby se vyhnul zkroucenému a ohořelému tělu gryfa, které se zřítilo na zem. Gryfové jeden po druhém umírali, ale Arne jim nevěnoval pozornost.
Co se to děje s Axisem?
Muž z hvězd padl k zemi a křečovitě se zmítal. Z očí mu stoupal dým a – Arne se zalkl – hořely!

Timozel zavrčel, když uviděl, jak mu jeho gryf hoří před očima. Gryfové! Zběsile se rozhlédl po scéně před sebou, ale pak se uvolnil a usmál se. Velitel na opačné straně řeky možná zvítězil, ale zaplatí strašlivou cenu.
Vskutku strašlivou.
Timozel se znovu rozesmál. V Gorgaelově Ledové pevnosti čekalo přes sedm tisíc gryfích mláďat, protože těch devět set, co tu dnes zemřelo, vrhlo před několika měsíci mladé. Brzy vrhne mladé i oněch sedm tisíc gryfů, odletí na jih a připojí se k němu.
A muž, který použil nečistou magii k tomu, aby těchto devět set zničil, se teď zmítal na zemi, křičel, hořely mu oči, kůže mu bublala a pálila se, prsty se mu kroutily do černých spárů a Timozel věděl, že už nikdy, nikdy podobou moc nepoužije.
Nebo jakoukoli jinou moc.
„Dnešní vítězství je tvé,“ zašeptal. „Užij si smrti.“
Zítra najde cestu přes řeku a dá se se skraelingy do pronásledování zbytků Axisovy armády. Možná ledoví červi řeku přeplavou. Ano. Ano, ledovým červům voda nevadí a vyvrhnou mezi ubohé pozůstatky nečisté armády desítky tisíc skraelingů.
Timozel se znovu rozesmál.

Arne upustil meč a klesl na kolena. „Axisi,“ zašeptal.
Muž sebou přestal házet a ležel jako mrtvý. Tvář – alespoň to, co z ní zůstalo – se mu stáhla a někde hluboko v sobě našel dost sil na to, aby naposledy zašeptal.
„Azhure, je mi to tak líto. Tak strašně líto.“

• přeložila: Kateřina Niklová

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).