Nestává se často, aby do luhů a hájů české fantastiky zabloudila skutečná a nefalšovaná sukuba, která je přímo ztělesněním těch nejdivočejších pubertálních snů. (A když už jsme u toho, nejen pubertálních.) Takže si Fantasya rozhodně nemohla nechat ujít tuto příležitost a pokusila se ji kontaktovat s úmyslem získat exkluzivní rozhovor. Nutno říci, že Lilien/Kariela byla neobvykle vstřícná, a ihned souhlasila. Věc však měla jeden drobný háček. Za těch pár desítek vět ze smyslně vykrojených úst od nás ona neřestně sličná diva požadovala protislužby takového druhu, že se někteří z nás červenali až za ušima, zatímco jiným vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Proto jsme raději zvolili plán „B“ a své všetečné otázky směřovali na muže, který má k inkriminované sukubě asi nejblíže – známého českého fantastu a snílka Martina D. Antonína čili Dariona. Ten její eskapády zachytil v trilogii Da­emonica, jejíž první část Pekelný nářez před nedávnem vyšla v nakladatelství Straky na vrbě.

TU ZVRHLOU RUDOU CUCHTU MÁ CELKEM RÁDA DOKONCE I MOJE ŽENA!

Takže, Darione, jaké to je žít s opravdickou sukubou? Nechci být impertinentní, ale vypadáš dost nevyspale a ztrhaně…
Ale no tak, Martine, já jsem přece šťastně ženatý a s Lilien máme čistě platonický, pracovně korektní vztah! Je sice pravda, že moje žena Kamila občas trochu vrčí, ale jsem přesvědčený, že má tu „zvrhlou rudou cuchtu“ celkem ráda. Dokonce už v noci ani nevstává a nechodí nás kontrolovat, jestli doopravdy jen pracujeme. Žiji zkrátka v dokonalém vztahu založeném na důvěře a porozumění. Nikdy bych svou milovanou manželku nepodvedl…
…protože kdybych se opovážil, roztrhala by mě na tak malé kousíčky, že by mě mohli přibalovat ke každému výtisku jako bonus zdarma.

Vzpomeneš si ještě, jak jsi poprvé začal s Lilien flirtovat?
Abych si nevzpomněl! Posedla mě jednou v noci a… ahoj, lásko, ty už jsi doma? Zrovna tu Martinovi Fajkusovi píšu, jak jsem poznal Lilien. Však víš, tehdy v té knihovně, kde sváděla někoho úplně jiného a vůbec mi nepřipadala přitažlivá… (Někdy jindy, Martine!)

(O několik nocí později…)
Čím tě tahle hříšná diva tak zaujala, když tedy pomineme její nepopiratelné tělesné vnady a neskutečný sexappeal?
Vnady a sexappeal? Ale no tak, na ženě je přece nejdůležitější její duše! Na druhou stranu, v případě Lilien je to poněkud složitější, uznávám. Už jen proto, že jediná (nepoškozená) duše, kterou má, patří Hovězímu v jejích útrobách.
Čím mě tedy zaujala? Vším možným. Fascinují mě příběhy o napraveném zlu a Lilien je prostě ďábel s andělem v těle.

Lilien/Kariela ovšem není typickou představitelkou svého druhu, že? Jak už její jméno naznačuje, od ostatních démonek se poněkud odlišuje…
No, Lilien celkem typická byla: zvrhlá mrcha nespokojená se svou existencí a toužící po něčem víc. Neváhala zradit všechno, co jí bylo nesvaté, a vsadit všechno na nebeskou schopnost odpuštění. V tom se sice pořádně sekla, protože nebe šlo brutálně s dobou, ale pak se do toho přimíchal anděl Kariel se svým zcela netypicky milosrdným a po všech stránkách milým přístupem… a samozřejmě ji zničil. Byla to přeci jen démonka. Po mnoha letech služby plné omylů a selhání se mu konečně něco povedlo. Těšil se na povýšení…
…jenže místo toho teď musí oblékat její boty, šaty i esenci. A choutky. Nebe má totiž Plán.

VYPADÁM SNAD JAKO NĚJAKÝ MASOCHISTA TOUŽÍCÍ PO ZATRACENÍ?

A když už jsi nakousl toho Hovězího – neměl jsi náhodou hrát jeho roli v příběhu ty?
Já? Vypadám snad jako nějaký masochista toužící po věčném zatracení? To bude omyl. Lilien vždycky věděla, že to bude on. Chudák Arnošt jí vyloženě spadl do klína a já mu to vůbec nepřeji – jakkoli to z jistého úhlu může působit lákavě. Opravdu bych s ním neměnil. Kdyby to nebyl takový blázen, tak už z toho všeho dávno zešílí.

Jak vidno z tvého textu, měl jsi možnost navštívit peklo i nebe. Jaké dojmy sis z těchto míst odnesl?
Ále, znáš to, všude dobře, doma nejlíp. V nebi se berou moc vážně, v pekle zas berou vážně moc…

Mohl bys být trochu konkrétnější? Peklo v tvém podání vypadá překvapivě moderně a sofistikované mučení, kterému jsou tam duše hříšníků podrobovány, vzbuzuje skutečně hrůzu.
Když to tak lidi chtějí, peklo jim vyhoví. Ďábly z toho sice děsně bolí hlava, protože většinou nemají ani ponětí, co to těm trpícím duším vlastně dělají… ale facha je facha. Dobře, takže si teď musí zakládat alba s obrázky svých příbuzných a neustále o nich vyprávět? Nebo úporně vlezlým způsobem vyvolávat diskuze o technice vedení diskuzí? Dělat trpícím neschopné šéfy, kteří všem jen přidělávají zbytečnou práci, nebo ještě neschopnější podřízené, za které se práce musí dělat? Zatnou tesáky a provedou to – ale za návrat starých dobrých vidlí by snad hříšníkům odpustili i celou půlku věčnosti. Chudáčci.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚCÍ PRO ANDĚLY JE VYHRÁT PŘÍŠTÍ VOLBY V NEBI!

Jak se z tvé knihy ukazuje, Lucifer stále připravuje svůj velký Comeback. Co na to andělská zpravodajská služba (AZS)?
Rajská kontrarozvědka se na tuto možnost samozřejmě vždy svědomitě připravovala, s plnou podporou nebeské vlády, ale v poslední době se leccos změnilo. Všechno je o prioritách a ty jsou stanoveny jasně. Samozřejmě že je nutné bránit se Bestii vší silou – ale ještě důležitější je vyhrát příští volby a sjednotit nebe k plnění jasného ideologického záměru. Nejprve se vypořádat s vnitřním nepřítelem, pak teprve s nadšením vyrazit proti vnějšímu.

Proč v Daemonice zdůrazňuješ, že to není kuchařka, když je v knize tolik kulinářských reminiscencí?
No právě proto. Já bych opravdu hrozně nerad nějaké nebohé kuchařince vysvětloval, že kvůli přípravě obědu nemusí malovat po podlahách pentagramy.

Pekelný nářez byl šílenou jízdou ve velkém stylu. Co mohou čtenáři očekávat od Andělských rakviček a České sekané?
Po úvodním rozjezdu se nám příběh trochu rozroste, na scénu vstoupí další velcí hráči, nebe i peklo to rozjedou naplno a do akce se zapojí policie i české rytířstvo. Některé věci se ale nezmění: Arnošt bude krutý na Kariela a Kariel nebude krutý na nikoho. Pokud tedy nepočítáme Karielu, která bude krutá na sebe. Trochu přibude vážnosti, přeci jen jde o osud duší celého světa – ale Ros si srandu dělat nepřestane. Nějaká apokalypsa mu styl jen tak nepokazí.

Objeví se v příběhu i sám Bůh?
To záleží na Něm. Já být na jeho místě, tak si to dvakrát rozmyslím.

Dočká se nakonec Arnošt Rostbíf také kýžené odměny ve formě nepopsatelných erotických hrátek?
Určitě v to nepřestává doufat.

A otázka poslední – jak dlouho si myslíš, že budeš ještě Lilien stačit? (Ptám se jen tak, čistě ze zvědavosti. Znáš to, když chlap nemůže, kamarád pomůže…)
Dokud v ní bude Kariel, tak mi nic nehrozí – takže dlouho. Starosti mi dělá spíš její bratříček Silemon.

Přece jen mi to nedá, abych nepoložil ještě jednu otázečku. Kolují řeči, že první Daemonica vyšla v několika verzích. Co o tom víš?
Pro zaryté fanoušky existuje speciální číslovaná edice se stříbrným názvem a věnováním. Vyšla v pouhých 133 kusech, už je takřka rozebraná a pořídit si ji lze jedině na speciální žádost u nakladatele. S dalšími díly to bude stejně.

Ale já jsem slyšel i o několika velmi speciálních výtiscích v pevné vazbě s neobyčejně naturalistickými ilustracemi a osobními poznámkami psanými červeným inkoustem. Kdo prý chce takovou knihu mít, musí se připravit, že za ní zaplatí nejen penězi.
To bych tady opravdu nerad komentoval…

Poznámka: Tento rozhovor doplňuje několik figurek z velmi rozsáhlé Darionovy sbírky sukubálií. Bylo však velmi obtížné vybrat, které z jeho oblíbených exponátů budeme na našem webu prezentovat. Většinu z nich totiž není možné veřejně vystavovat před dvacátou druhou hodinou. A některé je dokonce radno obdivovat jen přesně o půlnoci. Nechceme totiž narušovat další mravní vývoj vás, čtenářů.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).