Pokud na vás utočí hordy nemrtvých, existuje snad nějaký důvod, proč byste je neměli vrátit do hrobu, z něhož povstaly? Inu, dokonce i oživlé mrtvoly se mohou změnit v řádné členy společnosti! Sergej Lukjaněnko si totiž rád hraje s žánrovými konvencemi, takže je schopen představit zombii v roli civilizovaného vyšetřovatele.

Pamatujete si na strašlivou zombie apokalypsu v roce 2017? Já ne, ale zřejmě musela proběhnout, jelikož se o ní píše v novém ruském fantastickém románu. Místo, aby nebožtíci v klidu spočinuli, začali útočit a konzumovat živoucí osoby. Katastrofa si vyžádala hekatombu mrtvých, ale pozor! Některým povstancům, jak se těmto zombiím začalo říkat, se vrátila paměť a lidská osobnost. Bohužel, osoby s takovou historií, tzv. „kvazi“, to nemají lehké. Kromě šedé pokožky se vyznačují citovou plochostí a přespřílišnou orientací na jeden klíčový aspekt osobnosti z předchozího života.

Deset let po katastrofě se nejen v Rusku z takřka každého zemřelého stane povstanec a někteří z nich se promění v kvazi, jejichž paralelní společnost sídlí v Petrohradě. Denis Simonov nemá rád ani jeden druh nemrtvých, zvlášť proto, že během katastrofy přišel o ženu a syna. Přesto s povstanci přichází často do styku, neboť jako moskevský policista je vysílán k případům úmrtí a mrtvoly nejradši setne svou mačetou. Kvůli jistému kontroverznímu případu mu je však přidělen jako parťák kvazi policista Michail. Denis musí postupně překonávat předsudky při konfrontaci s novým kolegou, jenž dokonce adoptoval živého chlapce Nala. Jejich vyšetřování mezitím postupuje a hrozí, že povede ke změně soužití lidí a kvazi.

I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci

Radši bych to Sergeji Lukjaněnkovi neříkal do očí, ale vypadá to, že při psaní nové knihy se silně inspiroval americkými filmy. Máme tu variaci zombií a hlavními hrdiny je policejní dvojice ve stylu „odd couple“ se silnou alegorií na skutečnou rasovou nenávist. Dokonce se dostane na sentiment z polámaných rodinných vztahů a na náhody jako ze soap opery. Je vidět, že se autorovi zkrátka chtělo napsat něco, čím by osvěžil známý subžánr, podobně jako kdysi po svém zpracoval space operu. Nemůžeme jej kritizovat za neoriginalitu, poněvadž kromě původnosti zabodoval snad ve všech zbývajících směrech.

Jeho doménou každopádně dlouhodobě zůstává to, že když píše spekulativní literaturu, dokáže dát důraz právě na samotnou spekulaci a upotřebit ji v mnoha oblastech života. V tomto případě pak použije policejní vyšetřování, aby své hlavní hrdiny vysílal na různá rozdílná místa. Jednak tak rozkouskuje děj do podobných kuriózních epizod, připomínajících Antonovy cesty v Hlídkách, jednak tím především posílí skutečně pozoruhodný worldbuilding, skrze nějž vysvětlí mnohé aspekty života v krajně pozměněném světě s detailním koloritem.

V některých částech to může vést k lehkému rozmělnění dramatu, ovšem mluvíme o prostředí, v němž existují dokonce dva druhy zombií, takže se dočkáme pořádného napětí i akce. Lukjaněnko zůstává navíc věrný svému zvyku obsadit i nudnější lokace výraznými postavami. Sám Denis je, na rozdíl třeba od Ivana ze Stráže, rozhodně vtipný vypravěč, jemuž nechybí humorný ironický nadhled a určitá melancholie ve vztahu k našemu současnému světu, jenž pro něj již neexistuje. Možnou slabinou jeho perspektivy je flashback o zombie apokalypse, táhnoucí se přes většinu knihy, jelikož v něm jsou akce a postup děje možná ani ne tak klišovité, jako spíš neinvenční.

V knize se seznámíme s celou řadou kvazi figur, ovšem nejzajímavějším exemplářem je určitě Michail, protože má reprezentovat rozpolcenost těchto bytostí, které jsou sice biologicky nesmrtelné, ale žít umějí jen částečně a i když nejsou schopny hlubokých citů, pořád si na ně pamatují. Vzhledem k jeho politické orientaci je opravdu na místě mluvit o stesku po věcech dřívějších… Fantastický motiv si je možno vysvětlovat na několik způsobů. Jako kontrast mezi generacemi, komentář o moderním životě, nebo jako vztah mezi majoritní společností a menšinami. Každopádně je realita románu tak pitoreskní, že hledat význam je v něm možná až škodlivé a Lukjaněnko se stejně nakonec vrátí ke svému oblíbenému syžetu studené války a rovnováhy sil.

Navzdory svéráznému námětu a vlastně i provedení přišla kniha s neotřelým svébytným univerzem, které si říká o pokračování. Však se na nás již chystá druhý díl KenoZoikum, takže uvidíme, zdali půjde o druhé zmrtvýchvstání, či o opětovnou smrt.

• Sergej Lukjaněnko: Kvazi
• Argo, Triton, 2018
• Překlad: Konstantin Šindelář
• 352 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)