Přiznám se, že na servírku Sookie ze série Pravá krev jsem se těšila. Nemám zrovna v lásce superhrdinky, a tato hezká mladá žena z Bon Temps jim sahá sotva po ramena. Přestože má zdravý selský rozum a hodně trpkých životních zkušeností na to, aby byla pouze naivní husičkou, občas někomu skočí na špek a nebo s chutí uvěří planým slibům, když je někdo umí dobře podat. Ale ruku na srdce, kdo z nás občas nenaletí? Jenže zatímco já zuřím, až lítají blesky, a donekonečna si svou blbost přehrávám, Sookie si tyhle naivity dokáže přiznat a zabouchnout za nimi dveře, a to všechno s úsměvným nadhledem.
V závěru třetího dílu Pravé krve jsem navíc byla překvapená sympatickým a vtipným přístupem Sookie, když se rozhodla po všech trablech s upíry zakázat jim přístup do svého domu. Dokázala tak sebestředným a sebevědomím překypujícím krvesajům, že na nich není závislá a odmítá se již zúčastňovat jejich záchranných akcí, při kterých jí jde stále o krk. Třešničkou na dortu byla potom v jejím domě ukrytá upírská databáze, jejíž vytvoření stálo upíra Billa téměř existenci (kdyby se jednalo o člověka, řekla bych, že málem přišel o život) a která se tak vlastně stala jejím rukojmím.
Jenže tahle do budoucna skvěle připravená zápletka nebyla ve čtvrtém díle, nazvaném Mrtví pro svět, vůbec využita. Sookie totiž Billovi jeho databázi sama dobrovolně odveze až před domovní dveře a následně ujede, čímž si dokazuje, že už v jejím životě není pro Billa místo. Samozřejmě lže jen sama sobě. A tak když upír Bill ujede do Peru, aby pokračoval ve sběru upírských dat, místo aby se snažil k Sookii vrátit či projevit alespoň minimální vděčnost, klade si tato sympatická servírka se schopností číst druhým myšlenky zásadní otázku: Co pro mě vlastně Bill vůbec udělal?
Pomalu se snaží vytěsnit bývalou lásku z mysli, a když následně objeví v příkopu nahého a naprosto zmateného a ustrašeného Billova šéfa – upíra Erika, nepřemýšlí nad tím, co by to mohlo zase nepříjemného přinést, a odváží jej do svého domu, aby mu pomohla a zjistila, co se vlastně stalo.
Na pomoc přichází i její bratr Jason a společně se od Ericových upírských kolegů dozvídají, že za vším je záhadná skupina čarodějnic, která se stěhuje do Shreveportu, aby ovládla baštu tamních upírů a zmocnila se jejich financí.
Detektivní zápletka se následně rozvíjí v několika paralelních liniích (dalším motivem je Jasonovo zmizení). Autorka má však dobře promyšlené všechny propletence, a tak se nakonec několik nitek zcela logicky sbíhá dohromady a poslední záhadu Sookie na rozdíl od policie vyřeší přesně mířenou úvahou a díky informacím, ke kterým se běžný policajt prostě nedostane.
Postava Sookie působí čím dál zraleji, před každou akcí již zvažuje a plánuje, nežene se do všeho po hlavě. Také začíná přemýšlet nad budoucností a zcela reálně konstatuje, že může být ráda, když má lásku alespoň upíra a dokáže si s ním bez problémů užít: „Samozřejmě bych se moc ráda vdala a měla děti. Byla bych věrná až za hrob. A taky bych byla skvělá matka. Jenomže normálního mužského bych si vzít nemohla, protože bych pokaždé poznala, kdy mi lže a kdy se na mě zlobí, a nezůstala by mi utajená ani jediná jeho myšlenka. A dívky a ženy, ruku na srdce, kdo by chtěl mužskému vidět až do žaludku? Já si to určitě odpustím a zcela jistě o nic nepřijdu.
Hodně zajímavá byla v knize čarodějnická vsuvka, která je velkým lákadlem pro spoustu mladých čtenářek.
Člověk musí číst ovšem s nadhledem, a když ho zcela nepohltí Sookiino pátrání či milostné eskapády, zamyslí se nad tím, zda si občas nedělá autorka z příběhu legraci více, než původně zamýšlela. Mám na mysli zúčastněnou vílu-supermanku, či jak se jí v příběhu podařilo spojit neskutečně rozdílná nadpřirozená společenství – vlkodlaky, víly, měňavce, lidi-wiccany i upíry a vytvořit z nich obdobu „sedmi statečných“. Také se pousmějete nad neskutečně kvetoucí hloupostí místních policajtů (vypadá to, že všude na světě jsou si podobní jako vejce vejci).

Prostě a jasně, jak vyplývá z textu, jde o velmi lehké odpočinkové čtení, které zcela jistě nezklame nikoho z těch, kdo čtou Pravou krev pravidelně, ani příležitostné návštěvníky tohoto žánru či příznivce pouze televizního zpracování. Nehraje si na žádné duchovno, od začátku jsou zde jasně dány charaktery.
Lehkost a vtip, se kterými jsou vedeny dialogy i Sookiiny úvahy, jsou autorčinou silnou zbraní a troufám si tvrdit, že autorka je prostě v tomto čím dál lepší. Kniha udrží v napětí od začátku do konce a to bez velkých výkyvů v kvalitě textu, což je v této sérii vlastně poprvé.
Kladem je samozřejmě i to, že je kniha součástí volné série, takže když kterýkoliv díl vynecháte, z dovedně připojených vsuvek v textu zjistíte všechny změny ve vztahových propletencích, které nutně potřebujete pro pochopení textu znát.

• Charlaine Harris: Mrtví pro svět
• vydal: Baronet, Praha 2010
• přeložili: Ludmila a Tomáš Havlíkovi
• přebal: Martina Kysucká
• 312 stran / 259 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).