Mrtvá šelma umí zaseknout drápy i z hrobu, Jiří W. Procházka a Klára Smolíková: Mrtvá šelma (Souřadnice zločinu 1)
 |
Renomovaný profesor z táborského muzea zmizí právě ve chvíli, kdy tamější prostory zabezpečuje bývalý policista Štolba. S pohřešovaným Kalandrou se přátelil a dozvěděl se mnohé, co mu kazí usínání. Také kurátorka Weissová má nezvěstného ráda a obavami nespí. Když je nalezeno tělo, nemá klid ani jeden z nich. Stávají se hlavními podezřelými a zbývá jim jediné. Vypátrat vraha dříve, než je policie uvězní.
Poměrně dlouho a velmi netrpělivě očekávaný první díl detektivní série Souřadnice zločinu se před nedávnem konečně objevil na pultech knihkupectví. Její úvodní román nazvaný Mrtvá šelma spojil poněkud netradičně tvůrčí cesty Jiřího W. Procházky, spisovatele s orientací na literární fantastiku, a Kláry Smolíkové, autorky zejména knih určených dětem.
Snad právě proto se v Souřadnicích zločinu 1: Táboře čtenářům představují obdobně neočekávaní hlavní hrdinové (i když…). Jde o duo laických vyšetřovatelů Roberta Štolby, muže před padesátkou, který zápasí s alkoholem i ztrátou životního směru, a Bereniky Weissové, upjaté ženy středního věku, přesazené spolu s pubertální dcerkou do Tábora z důvodů, o nichž mlčí. Oba hlavní hrdinové si musí poradit nejen s podezíravou policií, tajemným kultem kalicha a mafií, ale i se sebou navzájem.
Jiří W. Procházka a Klára Smolíková v pěti bodech
- On se narodil se roku 1959 v Kutné Hoře, ona v roce 1974 v Praze.
- Procházka po gymnáziu vystudoval počítačovou nástavbu; pracoval jako tiskař, programátor, podniká a píše. Smolíková vystudovala estetiku a teorii kultury na FF UK; učila, publikuje metodické materiály pro ZŠ a píše i pro děti.
- Procházka je autor kultovních sci-fi a fantasy, experimentátor na poli literární fantastiky. Mezi jeho díla patří Hvězdní honáci, série Ken Wood, příspěvky do sérií JFK a Mark Stone nebo povídková sbírka Druhý krok nikam.
- Smolíková je autorka dětských knih s populárně vzdělávacím zaměřením, scénářů komiksů a večerníčků. Mezi její díla patří Viktorka a vesmírná dobrodružství, Vynálezce Alva, Chyťte Bycha, Ve škole straší nebo Šimonovy listy.
- Tvůrci se během psaní Mrtvé šelmy v roce 2014 vzali. Aktuálně žijí v Praze se psem Lupinem a proměnlivým počtem dětí.
Nesourodý pár detektivů a vraždící maniak
Zmizení táborské akademické celebrity zpočátku mnoho lidí netrápí. Ví se, že profesor Kalandra má kladný vztah k alkoholu a málo přátel. Pracuje v muzeu, kde je jednou z nich odměřená kurátorka Berenika Weissová. Proto je asi jediná, kdo se po starém Kalandrovi shání. Jenomže ten není k nalezení a milá Berenika musí kromě všeho ještě provázet neotesaného externistu Štolbu po Husitském muzeu. A při tom, na místě jen pro zasvěcené, chudáka profesora objeví.
Zohavená mrtvola odkazuje ke zločinnému spiknutí i zdejším tajemným rituálům. Policie se začne šťourat v historii Tábora, profesorově vztahu k mladé Berenice i žoviálnímu externímu bezpečákovi, který se o alkohol zajímá stejně živě jako mrtvý.
Robert Štolba má jako bývalý policista jasno v tom, že jsou s Weissovou obvyklými podezřelými a že musí překonat vzájemnou antipatii. Nezbývá jim, než spojit síly k vyšetření krvavé vraždy a objasnění dalších podezřelých i smrtelně nebezpečných událostí v muzeu.
Nová detektivka zručně snoubí tajemství, napětí i akci
Detektivní žánr má v řadách svých autorů mnoho výjimečných osobností, proto objev nováčka způsobí údiv a očekávání. Navíc když jde o jména známá z jiného druhu literatury (ke všemu tuzemské), jde o vyčkávání ještě napjatější. V případě Mrtvé šelmy a jejích autorů je vše minimálně dvojnásobné. Hned na úvod však lze říci, že se žánrové výzvě postavili nadmíru úspěšně.
Milovníci fantastiky vědí, že JWP dokáže k tvorbě příběhů využít snad každého vhodného subžánru a nyní se o tom i o jeho osobitém stylu přesvědčí také čtenáři detektivek. Měli by se připravit na fakt, že si žánr upraví k obrazu svému. Úvodní příběh cyklu Souřadnice zločinu (a nejspíše i další svazky) není pojatý v duchu klasických detektivních vyprávění třeba Agathy Christie. Jde spíše o detektivní thriller, blížící se pojetí Dana Browna.
Proto se nejen pátrá po vrahovi. Hlavní dvojice odhaluje nečekané souvislosti. Vedlejší a nepředvídatelné postavy pomáhají (Štolbův kolega maličko působí jako deus ex machina), intrikují (muzejní rybníček je opravdu malý) a zanechávají matoucí stopy (které Štolbu s Weissovou zavádějí do slepých uliček i blíže k rozuzlení). Totožnost pachatele(ů) je odkryta až na konci románu. Čtenáři by ale měli počítat s tím, že je v knize čeká nejedna akční zápletka či honička a ústřednímu duu jde postupně o vše.
Krvavé stopy mezi zaprášenými artefakty táhnou
Mrtvá šelma se může pochlubit, kromě pro detektivku netypické dynamiky příběhu, také atraktivním prostředím i zajímavými ústředními charaktery a jejich vztahy. Žánrově opravdu vděčné jsou ztemnělé liduprázdné muzejní chodby, sklepení plná historických památek, tajné průchody a místnosti nabízející úkryty pro inkriminující důkazy, tajemné rébusy, dokonce i číhající útočníky.
Stejně jako prostředí se jeví ideálně také spojení tvorby Jiřího Procházky a Kláry Smolíkové. Ostatně, asi hlavně díky autorčiným zkušenostem s městem Tábor a jeho muzeem čtenáři vděčí za detailní popis nejen interiérů a exteriéru, ale také toho, jak v něm vše funguje. A jako je magické zákulisí muzea, kouzelné je i samo kališnické město s křivolakými uličkami a maloměstskou atmosférou (jež potěší nejen jeho obyvatele).
Čtenáři si užijí jiskření mezi hlavními hrdiny od počátečního odporu, přes příměří až k čemusi podobnému přátelství. Vděčnou postavou je i hrdinčina dcera, zdatně a vtipně glosující nečekané události i matku samotnou. Obdobně vděčně jsou vystavění hlavní hrdinové, jejich charaktery i minulost. Jednak se o nich čtenáři zpočátku téměř nic nedozvědí (což je jen navnadí), druhak to odkryté minimum je ještě zajímavější (ústřední postavy jsou všechno jiné než běžní lidé).
Baví se čtenáři, baví se autoři
Na stránkách románu je také již od té první zjevné, že si autoři dali záležet nejen na obsahové stránce – čtenáři si na několika místech mohou myslet na potenciálního vraha nebo motiv, aby na dalším byli vyvedeni z omylu – ale i na té formální. Každá kapitola je uvedena kromě (vtipného) názvu datem a mnohdy i vhodným citátem nebo příslovím.
Co by některé čtenáře mohlo trochu zaskočit, je vyprávění ze dvou úhlů pohledu (ústy obou ústředních postav), které se střídají po každé kapitole. Zanedlouho si však lidé zvyknou nejenom díky uvedeným bonusům, ale i nezaměnitelnému stylu, který kromě akce (pokaždé sympaticky uvěřitelné) využívá také vrchovatou měrou i humor (nejen černý a nejen situační – například romský dialekt je velmi autentický).
Kam se další díly Souřadnic zločinu budou ubírat, to se čtenáři dozvědí téměř na poslední stránce knihy, která uvádí anotaci druhého svazku, Stříbrné iniciály. Zde je o poznání přístupnější Weissová pracovně převelena do muzea v Kutné Hoře a v sedlské kostnici nalézá… kosti. Jenomže kosti příliš současné. Vypadá to, že se spolu se svým rytířem Štolbou opět namočila nejen do jezírka pod chámem sv. Barbory.
- Jiří W. Procházka a Klára Smolíková: Mrtvá šelma (Souřadnice zločinu 1)
- Plus, 2015
- obálka: Milan Malík
- 328 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
