Mlha, Stephen King
 |
Povídková sbírka jednoho z nejpopulárnějších světových spisovatelů, Stephena Kinga, s přízračným názvem Mlha obsahuje přes dvacet povídek, které byly napsány v rozmezí 60. a 80. let. Unikátem je mezi nimi povídka Obraz smrtky, již King napsal ve svých osmnácti letech. Je poznat, že vznikla ještě před tím, než autor vystudoval vysokou školu v Oronu, v době, kdy nebyl ještě tak úplně „rozepsaný“, ale už i tady můžeme najít jakýsi kingovský nádech.
Zvláštní pozornost si pak určitě zaslouží povídka Mlha, která by mohla klidně vycházet jako samostatný paperback. Dobrou čtvrtinu knihy budete číst o podivné mlze, která zničehonic začne sužovat západní Maine. Společně s mlhou ovšem přicházejí i tvorové, kteří se v ní ukrývají a nemilosrdně zabijí každého, kdo jen na chvíli opustí relativní bezpečí supermarketu, poslední útočiště přeživších. King nejen brilantně (jak je jeho zvykem) vyvolává pocit klaustrofobického prostředí supermarketu, ve kterém vládne panika, hysterie a později až otupělá rezignace, ale také výborně vystihuje plíživou a tajemnou povahu mlhy, která na první pohled vypadá neškodně. Bohužel jenom do okamžiku, než se z jejích útrob vyhrnou všelijaká monstra hnaná neukojitelným hladem.
Sbírku bych přes její kvalitu doporučil spíše jenom Kingovým fanouškům, nebo lidem, kteří od něj mají několik knih přečtených. Rozhodně to není dobrá volba pro začínající „kingovce“, protože se musíte místy obrnit trpělivostí a se zatnutnými zuby se prokousat přes zbytečně rozvleklé pasáže. Na povídkách se totiž trochu podepsal Kingův „elefantismus“, jak tomu sám říká. Holt jsou rozvleklé jako vytahané ponožky. Vyprané ponožky. Abyste si nemysleli, že povídky smrdí, ba naopak, i přesto že jsou více než třicet let staré, rozepisuje v nich King nápady své temné a pokřivené mysli. U některých je až škoda, že z nich neudělal romány. Například takový Textový procesor bohů, v němž figuruje počítač, který tvoří, nebo maže vše, co do něj napíšete, by si určitě zasloužil pár stránek navíc. Zato Balada o pružné kulce, ve které King rozebírá své oblíbené téma – šílenství spisovatelů, by mohla být prozměnu o pár stránek kratší.
Co se ostatních povídek týče, tak za zmínku určitě stojí Prám, ve kterém se parta vysokoškolských studentů vydává na jezero, netušíc, že na jeho hladině číhá temné nebezpečí. A mně osobně se obzvlášť líbila kratší povídka Nezmar, ve které se dozvíte, jaké to je, když někdo začne požírat sám sebe.
Suma sumárum, máte před sebou pětisetstránkovou knihu plnou inovativních a atmosférických, hororových povídek, které mají trochu více pih na kráse, než jsme u Kinga zvyklí. Byla by škoda, aby si začinající čtenáři udělali o kvalitě pana Kinga obrázek zrovna touto knihou, nicméně fanoušci z ní budou upřímně nadšeni. Když už nic, tak alespoň s pokřivenou myslí mistra Kinga zabijí čas, než mu u nás vyjde nějaký další román. Ale víte, co se říká, dokonalá žena není tak přitažlivá jako žena, která má třeba pár kil navíc.
- Stephen King: Mlha
- vydal: Beta Dobrovský, Praha 2007
- přeložil: David Petrů
- obálka: Tomáš Kropáček
- 552 stran / 329 Kč