S povídkovými sborníky z dílen českých autorek se poslední dobou roztrhl pytel, nebo spíše pytlík. Kromě série Lehké fantazijno totiž hodlají prostřednictvím svých mocných kouzel zabojovat o vaši přízeň i mladé literární čarodějky ve stejnojmenném sborníku.

Na první pohled zaujme (zejména pánskou část čtenářstva) nádherná ilustrace na obálce ztvárňující trojici (z celkových devíti) autorek, jejichž povídky Mladé čarodějky obsahují. Rčení, že obálka prodává je v tomto případě velmi trefné.

Magie kouzel zbavená

Výčet jmen autorek bohužel trochu kontrastuje s výborným prvním vizuálním dojmem. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Černý drak je začínající nakladatelství, a pokud se jeho majitel pustí do sestavování sborníku, nepůjde do příliš velkého finančního rizika a „finančně nevykrvácí“ za přední autorky československé scény. Mezi nejznámější jména tak patří Tereza Matoušková a Monika Vorálková, na výsluní fantastické literární scény se poslední dobou derou také Jitka Ládrová společně s Jelou Abasovou. Vesměs se však jedná o dámy, které si vysloužily své ostruhy svými povídkami ve všemožných literárních soutěžích.

Malá odbočka: je vidět, že vizuální stránce knihy se věnovala opravdu velká péče. Velmi povedená je grafická koláž na jedné z prvních stran znázorňující celou devítku autorek ve formě fotografie se jménem. Před každou z povídek je stručný medailon – ten je vždy psán v ich-formě, tedy jako vyprávění z úst samotné literární čarodějky; to působí mnohem živěji než suchopárná faktografie s výčtem literárních úspěchů. Sympaticky působí doplnění každého z devíti textů ilustrací, přičemž platí rovnice jedna povídka rovná se jeden výtvarník.

A nyní se již podívejme na povídky samotné. Předem je nutné předeslat, že žádná velká kouzla se v tomto sborníku bohužel nekonají. Povídky (až na jednu výjimku), co se týče zpracování, vyznívají spíše jako lehký nadprůměr. Chybí něco odvážnějšího či originálního nebo třeba nějaký experiment, který by sborník oživil. Na druhou stranu je možné tvrdit, že díla jsou kvalitativně vyrovnaná a žádné vyloženě nepřevyšuje ostatní, což nic nemění na tom, že chybí nějaký výraznější tahák.

Hned první povídka Nejkrásnější dar Michaely Merglové je velice příjemné čtení a na začátek povídkové sbírky se zdá být jako dělaná. Jedná se o pohádkově laděný příběh o tom, kterak válečník shání dar pro dámu svého srdce. A protože válečníci mají estetické cítění zhruba jako hranostaj na kolečkových bruslích, musí mu s výběrem pomoci známý bard a dobyvatel ženských srdcí. Pokud tomuto kousku něco nelze upřít, je to právě lehká zasněná atmosféra s přídechem tajemna.

Vykladač snů Lindy Koutové je textem s mnohem temnější atmosférou. Muž s magickým nadáním přichází na žádost krále odhalit příčinu slepoty jeho sestry. Svoji roli sehraje minulost, která je branou k mnoha netušeným tajemstvím. Koutová ve svém textu neurazí, ale bohužel ani nijak neoslní, nemluvě o překvapení.

Monika Vorálková vypustila na čtenáře Přízrak z Lesa. Název říká téměř vše: kraj začne terorizovat neznámá bestie a nikdo si nemůže být jistý svým životem. A jako na potvoru se objeví lovec, který ví, jak se mrchy zbavit, samozřejmě za příslušný obnos… Vorálková ukazuje, že psát rozhodně umí a dynamika příběhu jí rozhodně není cizí, proto může čtenáře mrzet, že nedokázala vyždímat z tohoto textu víc než lehounký nadprůměr znehodnocený předvídatelností velké části pointy.

A v temných tónech pokračujeme i v další povídce, ačkoliv název O rytíři a vysvobozené panně evokuje ve čtenáři něco trochu jiného. Tereza Holubová vsází na dobré karty – vytáhne z rukávu lidožravého draka, navíc přivolaného magickým rituálem, a jako jeho protipól zkušeného drakobijce pátrajícího po původci rituálu a snažícího se přitom jen tak mimochodem zbavit svět krvežíznivé saně. A opět chybí jen malý krok (způsobený spíše nevypsaností než čímkoliv jiným), který by povídku posunul z průměru do hvězdných výšin.

Pravidla světa mrtvých Jitky Ládrové přinášejí příběh mága spojeného silným poutem s jeho okouzlující učitelkou a zároveň rozpolceného díky svázanosti pravidly. Jak se zachovat ve chvíli, kdy se on sám nesmí podílet na vládě a je nucen nečinně přihlížet, kterak jeho bratr touží vyvolat válku? Zápletka je chytrá, čtivě podaná a povídka patří k tomu nejlepšímu, co Mladé čarodějky obsahují.

Jela Abasová nabízí čtenářům mrazivý příběh, ve kterém trojice velmi mladých následovníků trůnu musí uhájit své vlastní životy. Jejich otec je zavražděn a nikdo z nich neví, proti komu nebo čemu vlastně stojí. Trochu nezvykle je Jsem Damian, jak se příběh této slovenské autorky jmenuje, v češtině, čímž celý sborník drží jazykovou jednotu. A na vysvětlenou: Damian je dědičný titul a tímto jménem jsou titulováni všichni říšští císaři od počátku jejich rodové linie.

O tom, co se stane, když mladý chlapec najde Dračí zlato, vypráví Monika Leová. Vězte, že jedna jediná mince dokáže obrátit naruby slušné množství životů. Postupně zjistíte, že se jedná o obstojné zpracování klasického motivu. Tempo příběhu je velmi slušné, dokonce dojde i na zajímavé rozuzlení, ale bohužel ani tento text nemá sílu strašit vám v hlavě ještě dlouho po dočtení.

Dotek stínu je oproti předchozímu kousku poměrně hutný a hůře čtivý (což není chyba stylistiky nebo nedostatek vypravěčského umění, ale spíše trochu vyšší myšlenkové náročnosti). Petra Machová vykresluje svět s dračími božstvy, přičemž ten, který dohlíží, aby temný zlý dračí bůh neovlivňoval ostatní, po dlouhých letech ztratí část své ostražitosti. A když se sejdou vhodné okolnosti, může z toho být dost vážný problém. Jak bylo řečeno výše, působí tato povídka v kontextu většiny převážně svižných a akčních děl v Mladých čarodějkách poněkud utahaně, ale rozhodně není špatná.

A nakonec zbývá Tereza Matoušková, dáma s největšími literárními zkušenostmi z celé čarodějné devítky. Sladká jako míza, hořká jako slzy se může honosit originálním námětem a temnou atmosférou s nosnou myšlenkou. Bohužel, celý text působí jaksi uspěchaně, a tak ani Matoušková nedokázala zúročit potenciál a dobrousit surový diamant v luxusní klenot, který je v něm bezesporu ukryt.

Kdo za to může?

Předem se omlouvám všem čtenářům, neboť tento odstavec je pouze spekulativní úvahou nezakládající se na žádných ověřených faktech. Každopádně, domnívám se, že Roman Koňařík jakožto editor sborníků nemá mnoho zkušeností – dokonce i v tiráži je uvedeno, že sborník sestavil, namísto editoval. Přitom je patrné, že právě trochu pevnější ruka editorova by pravděpodobně dokázala při troše dobré vůle a moři trpělivosti vytáhnout většinu povídek z průměru do nadprůměru. Vím, že po bitvě je každý generál, ale z pozice čtenáře mě zkrátka mrzí velké množství promarněných možností a potenciálu Mladých čarodějek, zvláště vzhledem ke konkurenčním antologiím podobného ražení. Druhá možnost je, že Černý drak chtěl dostat knihu na předvánoční trh, což je samozřejmě logické a z pohledu nakladatele se tomu nelze divit.

Ale od spekulací zpět ke knize samotné. Mladé čarodějky nejsou špatné. Sborník sice nenabízí hvězdná jména české literární scény, ale na druhou stranu dává šanci devíti půvabným, nepříliš okoukaným spisovatelským tvářím, takže čtenář může objevovat nové favoritky. Většina povídek servíruje klasickou fantasy, dočkáte se slušného množství draků a variací na osvědčená čtenářsky atraktivní témata. Ale přesto budete podvědomě cítit, že ještě chybí několik malých kroků, které by dokázaly posunout tuto knihu z lehkého nadprůměru ještě o pár stupňů výš.

• Kolektiv autorek: Mladé čarodějky (sestavil Roman Koňařík)
• Černý drak, 2017
• Obálka: Pavel Koňařík
• 312 stran, 209 Kč (v e-shopu Fantasye již za 188 Kč)